AppleCore

Vizuálně krásná připomínka původní analogový trilogie, která se bohužel utápí v líných scenáristických vodách tý poslední. Zápletkou to částečně připomíná Mandaloriana, kterej zachraňoval malýho "Yodu", zatímco Obi zachraňuje malou Leiu. Spousta scén navíc postrádá jakoukoli životnost a dynamiku. Naštěstí to drží pohromadě skvělej soundtrack, slušná atmosféra, výbornej McGregor a tak trochu i ta nostalgie.

Nadsázka, zábava a tak, chápu. ALE! Man vs Bee je Parazit pro děti do pěti let, prezentující humor, kterej sahá daleko za hranice absurdna - a to i na poměry Rowana Atkinsona. Jeho novýmu charakteru se nedá fandit na žádný úrovni, protože je to absolutní debil. Celá tahle fraška by byla o řád zábavnější, kdyby se odehrávala v jeho vlastním domě a destruktivní boj s včelou reprezentoval osobní rozklad a životní neúspěch – alespoň by to mělo nosný téma. Takhle místo humorný tragédie dostává dospělej divák jenom tragickej humor. Hádam ale, že to nikdy o ničem jinym bejt nemělo.

Sny, touhy, strach, nenávist, smutek, odhodlání, odpuštění, štěstí, naděje, radost, láska, rodina... a mezi tím vším multiverse of madness. Pro kdekoho nepochopitelný, těžko uchopitelný šílenství, pro ostatní – Marvelem znuděný fanoušky filmovýho řemesla - nejoriginálnější a nejnápaditější film roku! Matrix Resurrections done right! "In another life, I would have really liked just doing loudry and taxes with you."

Ohromná dávka imaginace a nápadů, který jsou ale implementovaný do typicky stupidního marveláckýho příběhu. Raimi každopádně svým nadhledem i nadsázkou povznáší celý universum přesně tam, kde mělo už dávno být. Dělá si z toho všeho otevřeně prdel a tak trochu se vrací do dob Evil Dead, kdy dokonale snoubil šílenej horor s divokou komedií. Navíc nás při akci bere přímo do jejího centra, ukáže každej detail a nebojí se jít za hranici PG13 – díky tomu se divák mění z prostýho pozorovatele v dáli v aktivního člena dění. A tak jako už tradičně všechno to dobrý dokonale zabíjí příšernej orchestrální paskvil a primitivní příběh, kterej filmu bere jeho obří potenciál napříč multiversem žánrů, který představuje.

Bay je přerostlý dítě, který má to štěstí, že si z bezedných zdrojů může kupovat nový techno hračky. Jenom by mu měl někdo sdělit, že natočit dronem půlku vysoko-rozpočtovýho filmu prostě nemůže fungovat. A tak tu půlku filmu sledujeme kameru ulítávat jaksi zcela mimo dění, kde se všichni snaží vydat ze sebe maximum, ale všichni se bojí Bayovi říct, že je kokot. Mít to klasickej vizuál i střih, vytřískala by se z toho skvělá drsná kriminálka.

Watchmen, The Dark Knight, Zodiac, Seven, Skyfall, The Girl with the Dragon tattoo a Batman. Přísady všeho zmíněnýho tvoří těsto dortu, do kterýho při tom vehementnim plagiátorství zapomněli přidat cukr a zelejt ho polevou dle vlastního receptu, aby to kopírování nebylo tak zjevný. Audiovizuální stránka to ale zachraňuje, Pattinson je v roli netopýra skvělej a Giacchinovi to při vykrádání jeho vzorů zase jednou hraje.

Když jde divák na Seveřana, musí jít primárně na Eggerse, protože pokud jde na akční bojovku, nemá na konci šanci odejít jako vítěz. The Northman není ani zdaleka tak brutální a akční, jak se traduje a říká. Jedná se o vhled do severský mytologie, která je tady zpracovaná, jako ještě nikdy předtím. Je to jeden z největších vizuálních kino zážitků poslední doby, podpořenej zvučnym soundtrackem a prvním skutečně skvělým výkonem Alexandra Skarsgarda. Lahůdkový scény podpořený akcí a brutalitou jsou pak jenom třešničkou na dortu.

Kvality a promyšlenost Breaking Bad i prvních řad Dextera v jednom komplexním balení, který je okořeněný obrovskou dávkou nadsázky jak z Farga. Hlavní ale je, že každá epizoda má půl hodiny, takže není čas na zbytečný sračky. Tady se striktně jedou charaktery a jejich story.

Další Emmerich, kde miliarda lidí umře na miliardu nahodilých způsobů, ale hlavní hrdinové přežívají zcela nepřežitelné! Pominu-li tohle, společně se znásilněním základních kamenů logiky, fyziky a vlastně úplně všeho od dialogů, efektů, přes předvídatelnej příběh, až k samotný technický a dramaturgický struktuře filmu, nenabízí Moonfall absolutně nic, co by si divák měl užít. Přitom potenciál na zajímavou sci-fi v tom byl, jenom by scénář nesměl psát dvanáctiletej šedesátník se svým dvorním hudebním skladatelem.

Pokud se divák přenese přes celou řadu tvůrčích rozhodnutí, bude pro něho Our Flag Means Death závan neskutečný svěžesti a ozvláštněním současnýho seriálovýho světa, kterýmu vládne převážně sci-fi. Všemu navíc přihrává fakt, že je příběh nejen zajímavej (zejména co se charakterů týče), ale především inspirovanej skutečnými životními událostmi Stedeho Bonneta a Černovouse! Ta komediální stránka sice většinou nefunguje (byť trapný to nikdy neni), dramatická to ale nečekaně dobře vyvažuje.