angel74

Krásně melancholické vyprávění o tom, jak smířlivý a svým způsobem kouzelný může být podzim života. Poetiku příběhu podtrhují jemné pastelové tóny barev, vkusná animace a duši lahodící hudba. Takhle v poklidu zestárnout za svitu hřejivých slunečních paprsků a ševelení mořských vln by vůbec nemuselo být špatné, obzvlášť když by stál po mém boku věrný psí parťák. (95%)

Docela inteligentní romantická komedie, jejímž velkým plusem je parádní soundtrack. Gaspard Proust mi zpočátku v ústřední roli moc neseděl, jakmile se ale do popředí jeho zájmu dostala půvabná Louise Bourgoin, tak se nějakým záhadným způsobem postupně odkrývaly Gaspardovy kladné stránky a na konci už mi byl přinejmenším stejně sympatický jako ona. I přes nesporné kvality tohoto filmu jsem se však místy trochu nudila. (65%)

Dost ulítla hlavní zápletka, související s proměnou kocoura a psa v rádoby přitažlivé muže, by mi ani nevadila, pokud by to celé nepůsobilo jako laciná romance pro naivní ošklivá káčátka. Několik scén sice docela pobaví, ale snadno předvídatelný konec a těžko skousnutelné herecké kreace protagonistů hlavních rolí neumožňují této komedii překročit hranici průměrné filmové zábavy. (40%)

Druhá série je kvalitou srovnatelná s tou první, takže jsem si její sledování opět užila se vším všudy. Strhující thrillerová jízda prošpikovaná hudbou, která snad nemohla být vybraná lépe, mě upoutala natolik, že jsem rázem přestala vzpomínat na výrazné ústřední postavy první řady seriálu a plně se soustředila na trable řezníka a jeho umanuté svérázné ženy, do nichž destruktivně zabředali s každou další epizodou. Tvůrci se vrátili v čase, příběh okořenili pořádnou mafiánskou zápletkou a já už se nemůžu dočkat, čím mě překvapí a uchvátí příště.

Hodně kvalitní webseriál zabývající se kyberšikanou, který disponuje docela slušným tempem a skvěle vygradovanými jednotlivými díly. Více než aktuální téma s mimořádně silnou výpovědní hodnotou, podpořené dost dobrým scénářem, dovedlo tvůrce k zisku ceny Emmy, což je v našich končinách zcela jistě úspěch z říše snů. (85%)

Příhodnou animací se tvůrcům povedlo dobře vyobrazit pochmurnost života v izolaci. Nejsem si však jistá, jestli jsem správně pochopila pointu. Pokud ano, tak má snímek ještě depresivnější vyznění, než se mi původně zdálo. (65%)

Opravdu hodně dlouho jsem se nesetkala s tak originálním a neotřelým scénářem, jakým disponuje tento snímek. Parazit je nevyspitatelnou černohumornou sociální satirou, šmrncnutou žánrem thrilleru, čímž se zároveň bravurně trefuje do vkusu současného diváka. Za dozvuků podnětné hudby z Dálného východu mám neutuchající pocit, že se zase jednou někde spojila zábava s uměním, což se ve světě filmu nevidí každý den. No nebudu to moc okecávat, prostě jsem se náramně bavila a určitě nezůstanu jen u jednoho zhlédnutí. (95%)

Klára Kolouchová si rozhodně zaslouží velký obdiv a respekt za svoji houževnatost, cílevědomost, skvělou fyzickou kondici i mentální sílu. Nemám žádný problém s rozčleněním dokumentu na dvě poloviny. Jen bych uvítala, kdyby bylo věnováno alespoň deset minut z celkového času na sestup z K2, který je prý nebezpečnější než samotný výstup. Na to jsem byla dost zvědavá, tak mě pak zklamalo, že o tom nepadla obrazem ani zmínka. (65%)

Atmosféra snímku Vládce Paříže je srovnatelná s francouzským skvostem Bídníci, ale tím veškerá podobnost končí. Příběh bohužel nestojí na extra pevných základech a tím pádem působí poněkud roztříštěně. Kromě toho se v průběhu děje vytrácí i počáteční napětí. Mou veškerou pozornost si nakonec po zásluze získal charismatický Vincent Cassel, což ovšem nestačí, abych nadšeně vyprávěla, jaký že úžasný film jsem to viděla. (70%)

Nesmírně dojemný příběh chlapce, který v důsledku postižení dětskou mozkovou obrnou přišel především o možnost jakékoliv komunikace se svým okolím. To samozřejmě není jediné jeho trápení, ale připadá mi úplně nejpodstatnější. Obrovskou pochvalu si zaslouží Dawid Ogrodnik za to, jak naprosto přesvědčivě ztvárnil roli postiženého Mateusze. Doteď nemohu uvěřit tomu, že je ve skutečnosti zcela zdravý mladý muž. Film se nesnaží za každou cenu vzbudit silné emoce, Mateusz ve svém vnitřním světě komentuje některé nastalé situace s humorným nadhledem, čímž závažnost celého problému značně odlehčuje. Přesto jsem si několikrát řádně poplakala. Částečně tedy i díky překrásnému hudebnímu doprovodu, který vypjaté okamžiky ještě umocnil. Představa, že by se něco podobného na samém počátku života přihodilo mně či někomu z mých blízkých, je opravdu děsivá. (90%)