angel74

„Pokud si myslíte, že Mick Jagger bude rocker ještě v padesáti, šeredně se pletete.” +++ Tahle památná slova se spoustou jiných hlášek dělají ze snímku Na pokraji slávy asi nejzábavnější hudební film, jaký jsem kdy viděla. Cameron Crowe zde předvedl, že je nejen obrovským fanouškem rockové muziky, ale že ji zároveň dokáže velmi poutavě přiblížit filmovému publiku. Sedmdesátá léta minulého století jsou bezpochyby dobou, ve které legendární kapely vytvořily své největší rockové pecky a já jsem vděčná za to, že mi někdo dovolil nakouknout do prostředí, v němž se všechno odehrávalo. Byla to neskutečná jízda, kterou si moc ráda ještě někdy zopakuji.

Do poeticky se vyvíjejícího příběhu se vkrádá docela záhy skličující podtón, který postupně přerůstá v značně depresivní atmosféru, před níž není úniku. K tomu všemu přispívá velkou měrou nejen vynikající kamera, ale i všemožné ruchy, zvuky a hudba. Rozhodně jde o velmi nevšední filmový zážitek, který na mě silně zapůsobil, i když si vůbec nejsem jistá, zda bych si ho chtěla ještě někdy zopakovat. Za zmínku určitě stojí také herecké obsazení, jemuž vévodí skvělý Vitalij Bobrov v roli němého chlapce, ovšem nezaostává ani Pavel Liška jako záhadný návštěvník farmy. (85%)

Scénář tak nějak hodně po americku vycucaný z prstu mi nedovolí věřit, že se něco podobného skutečně mohlo stát. Celé je to extrémně zidealizované a až zoufale předvídatelné. Připadá mi to jako sportovní pohádka pro děti i dospělé, na kterou se sice dobře kouká, ale toť vše. (50%)

Tahle hořkosladká komedie vypráví příběh o hledání pokladu, který má oběma hlavním hrdinům pomoci ke spokojenějšímu životu a vytáhnout je z dluhové pasti. Dobrá znalost dobových reálií, jež Corneliu Porumboiu využil na maximum, byla zdrojem řady černohumorných situací. Možná to celé mohlo být o něco svižnější, ale nápaditý konec společně s tóny notoricky známé písně rakouské skupiny Opus s názvem Life is Life v podání kontroverzní slovinské kapely Laibach mě hodně pobavil. (75%)

Námět měl určitě velký potenciál, ale zpracování je poněkud tristní. Nechci vyjmenovávat úplně všechno, co mi vadilo, ale bylo toho poměrně dost. Od příšerného hudebního podkresu až po nevěrohodnost v jednání hlavních postav a ještě jsem se stihla při té nedlouhé stopáži nudit. Snad jen po herecké stránce nemám výhrady. (45%)

Atmosféru tomuto vystoupení Marka Ztraceného rozhodně upřít nelze, ale zklamaná jsem při zjištění, že některé pasáže Marek absolutně neudýchal. Ovšem i tak to musel být pro přítomné fanoušky a zejména pak fanynky zážitek, na jaký se nezapomíná. Zvlášť když šlo o jeden z posledních velkých koncertů u nás před vypuknutím pandemie. (65%)

Smutné pokoukání, zvláště když si uvědomím velkou inspiraci skutečným životem. Celý příběh táhne skvělá Vilma Cibulková, což vůbec není na škodu, ba právě naopak. V Jakubovi Dvořákovi možná dřímá značný potenciál, už jen z toho důvodu, že na tak malém prostoru dokázal rozehrát zajímavější vztahovku než mnozí ostřílení matadoři tuzemské kinematografie ve svých celovečerních filmech. (75%)

Dost dobré drama s prvky humoru laborující s faktem, že krev není voda a své kořeny nikdo z nás nezapře. Naštěstí nemám ve zvyku přečíst si obsah filmu, než se na něj skutečně podívám, takže zásadní zvrat v jeho první třetině byl pro mě vítaným oživením, od kterého jsem pak veškeré dění sledovala s mnohem větším zájmem. A že tedy bylo rozhodně co sledovat. Tewfik Jallab taky nebyl úplně marný, a to nejen na pohled příjemnou vizáží, ale i adekvátním hereckým ztvárněním titulní role. +++ Situace po telefonickém milostném vrkání Farida s jeho francouzskou přítelkyní v alžírské putyce, kdy mají všichni přítomní oči na stopkách a našpicované uši: „Nemůže mít člověk trochu soukromí?” - „Víš, jak se řekne soukromí arabsky? To neexistuje.” Poté všichni vyprsknou smíchy... +++ (80%)

Vynikající psychologické drama, jehož sílu nejvíce docení lidé, kteří si sami něčím podobným prošli. Ač nemám úplně totožnou osobní zkušenost, tak se v mé minulosti najde důvod, proč se do dané situace dovedu vcítit jako málokdo jiný a přiznám se bez mučení, že tento film rozebral mé nitro na malé kousíčky. Robert Redford už ve svém režijním debutu potvrdil, že bude jednou patřit k předním osobnostem světové kinematografie. O hereckém koncertu všech hlavních protagonistů asi netřeba se zmiňovat. (100%)

Ani účast plejády slavných hereček evidentně nestačila k tomu, aby Gary Ross natočil kvalitní krimi thriller. Šlo totiž opravdu jenom o možnost zúčastnit se, ovšem ne natáčení filmu, ale přehlídky luxusu a povrchnosti. Sarah Paulson byla jediná, která měla snahu trochu hrát, zbytek osazenstva pouze předváděl svůj zevnějšek. Zřejmě to holky měly v popisu práce, protože jinak si nedovedu vysvětlit, že si tak pošpinily renomé. A jako by to nestačilo, tak scénář se této krávovině vyhnul velkým obloukem a humor si vzal pro jistotu dovolenou. (25%)