angel74

Na tomhle snímku se podílelo tolik uznávaných filmových tvůrců a zahrálo si v něm tolik dobrých herců a hereček, že je mi záhadou, proč to dohromady úplně nezafungovalo. Možná bude chyba v samotné knižní předloze od Barbory Nesvadbové, kterou jsem naštěstí nečetla a s velkou pravděpodobností ani nikdy číst nebudu. (45%)

Kašlu na to, že ve skutečnosti by se asi něco podobného nemohlo přihodit. Občas totiž nastanou momenty, kdy zatoužím uniknout realitě všedních dnů a Pohádky pro Emu mi alespoň na chvilku umožnily se zasnít nad tím, jak by bylo na světě krásně, kdybychom se více věnovali jeden druhému a dali větší průchod svým citům. Přiznávám, že mě naprosto okouzlil ten veskrze milý příběh, kterému Ondřej Vetchý, Aňa Geislerová a Ema Švábenská dokázali tak báječným způsobem vdechnout život. (90%)

Možná jde jen o prachobyčejný příběh jedné romantické lásky odehrávající se kdesi v Turecku na pozadí bojů první světové války, nicméně mě to celé opravdu dojalo. Navíc bylo i na co koukat. Za zmínku určitě stojí zdařilá výprava a úchvatné krajinné záběry. (70%)

Herecká sestava se snaží, co to dá, ale když chybí scénář, nemůže vzniknout ani kloudný film. Mrzí mě to hlavně kvůli Vilmě Cibulkové, která se tu předvádí ve skvělé formě. (30%)

I přes spoustu žánrových nešvarů a klišé mě tahle poměrně pohodová jízda prosluněnou Itálií docela bavila. K pozitivnímu vyznění celého snímku v nemalé míře přispěla také temperamentní hudba. (55%)

Tvůrci se snažili nacpat do příběhu hromadu dějových linek, což v konečném důsledku filmu znatelně uškodilo. Kdyby se více zaměřili na putování krásné Lassie krajinou, udělali by rozhodně lépe. Ve snaze o modernizaci klasického námětu se bohužel ztratila i jeho dojemnost. (50%)

Příběh není příliš funkční, protože je poměrně dost předvídatelný a tuctový. Humor pro jistotu chybí úplně. Nejzajímavějším aspektem celého tohohle filmu je hvězdná herecká sestava, která ale prakticky nemá co hrát. Pánové se mohou kochat pohledem na Jessicu Albu nebo Salmu Hayek a mně nezbývá nic jiného, než vzít zavděk poněkud ošuntělým Piercem Brosnanem. Z toho všeho logicky vyplývá, že moc nadšená nejsem. (45%)

Nezbývá nám nic jiného, než tleskat a tiše závidět, jak polští tvůrci bravurně zpracovali nechvalně proslulé události prosince roku 1970, kdy komunistický režim krvavě potlačil dělnické protesty na baltském pobřeží. Bez jakýchkoliv příkras a laciného sentimentu na pozadí dějin nastínili pohnutý příběh rodiny zaměstnance loděnice Brunona Drywy. Povedlo se jim tak velice autenticky přiblížit tehdejší dobu současným divákům. Kéž by se někdy i naši filmaři obdobně dokázali popasovat s okupací Československa v srpnu 1968. (85%)

První série s názvem Christine měla kromě erotických scén také celkem zajímavý příběh, obstojnou herečku v titulní roli a jisté specifické napětí. Bohužel ale vše, co tam fungovalo, se v druhé řadě absolutně míjí účinkem. Dokonce i erotično ztrácí na síle a mění se v jakýsi souhrn nechutných oplzlostí. Tak obrovský kvalitativní propad nebývá v rámci jednoho seriálu moc často k vidění. (15%)

Notoricky známý scénář zazdil tuhle nepříliš vtipnou romanťárnu už někde v polovině stopáže. Dobrou náladu mi dokázal udržet snad jen pohodový soundtrack. (40%)