peetriss

Prometheus není vůbec špatným dílem a v žánru sci-fi patří dokonce k tomu lepšímu z posledních let. Jsou tady však určitá ale: 1. Před sledováním Promethea se musíte oprostit od jakýchkoli očekávání, že uvidíte další atmosférou a napětím nabitý film ze série Vetřelec. A to i přesto, že již dlouhé měsíce před uvedením se rozeběhla masivní marketingová kampaň proklamující Promethea jako prequel vetřelčí série. Musíte na film pohlížet pouze jako na sci-fi ze stejných žánrových vod jako Vetřelec. 2. I když se jedná o sci-fi horor, očekávejte poněkud umírněnější řežbu, než jaká byla právě ve Vetřelcích, a to z důvodu zachování tržebně zajímavější věkové přístupnosti.... Prometheus je po vizuální stránce perfektně zvládnutý a již od samotného začátku jsme svědky líbivé epické atmosféry, vzrušujících efektních scén, skvělých digitálních tvorů a tvorečků i přesného a sympatického obsazení (zejména Noomi Rapace, Michael Fassbender a chladná, ale sexy Charlize Theron). Co se týká příběhu, který se u mnohých stal terčem kritiky, je opravdu trhaný a především ve druhé hodině je až příliš znát necitlivá sestříhanost a vyvrcholení tak vyznívá trochu útržkovitě, nesoudržně a v důsledku toho občas i nelogicky (Noomi Rapace ihned po císařském řezu s rozpáraným břichem sešitým sešívačkou by asi těžko podala takové výkony jako souboj se svým "potomkem") . Nemohu se ubránit pocitu, že Ridley Scott neměl od producentů plnou tvůrčí svobodu, což je u režiséra takového formátu až s podivem. Ale kdoví, možná jsme byli svědky pouhého "rozjezdu" a plných obrátek dosáhneme až v pokračování(ch) - už vzhledem k otevřenému konci. Ti kteří čekají atmosférickou sci-fi doslova natlakovanou napětím budou zklamáni, Ridley Scott tentokrát natočil (možná i trochu klišovité) sci-fi na efekt, chronologicky zasazené před "dobu vetřelčí" a pouze velmi vzdáleně a volně budící dojem, že by se mohlo jednat o prequel Vetřelce, což dokazují určité odkazy jako např. stejný způsob cestování ve stavu hibernace, společnost Weyland Corp. nebo stejný typ androida s bílou tekutinou uvnitř. Jako fanoušek Vetřelce musím nadávat také, a hodnocení by šlo dolů, pokusím se však zapomenout na veškeré spojitosti s touto legendou a budu na Promethea pohlížet jako na okázalý letní blockbuster a v tomto případě jsem spokojen.

Lze souhlasit s názory, že Gigantický je opravdu divný film, a myslím tím divný v dobrém i špatném smyslu slova. Především zde chybí z pohledu diváka ten správný náboj. Jedná se o další nezávislárnu, kterou svým kouzlem povytáhla skvělá Zooey Deschanel a spolu s ní i výborný John Goodman. 50%

Drew Barrymore se přidala do řad herců laborujících s řemeslem režiséra a musím uznat, že výsledek její práce není vůbec špatný. Nepouštěla se do žádné náročné látky a natočila svižnou a zábavnou komedii se sportovním nábojem, navíc s velmi milým a sympatickým obsazením. Vyfič! díky svému obsahu (šílená sportovní disciplína), ale i šablonou vyprávění, dýchá příjemným vánkem komedií podobného ražení z osmdesátých let. Jestli bude Drew Barrymore i nadále plodit takovéto zábavné kousky, vůbec nejsem proti, aby se soustředila více na tuto část filmařské práce.

Zatím především komediální režisér Tommy O'Haver se pustil do dramatických vod a výsledek se mu k mému překvapení povedl. Na druhou stranu měl pozici poměrně zjednodušenou faktem, že tento šokující příběh má vysoký potenciál zapůsobit na srdce diváka svým silným sdělením sám o sobě. A občas se mi opravdu zdá, že otěže této náročné látky má režisér problém kočírovat, ale naštěstí skvělé Ellen Page a Catherine Keener svými brilantními hereckými výkony vše uvádějí do patřičného souladu a Americký zločin je tak šokujícím svědectvím, kam až může vést lidská zrůdnost a jak jednoduché je se nachat svést davem (byly ty děcka z domu i okolí vůbec normální?).

Na začátku jedna z nejlepších válečných scén vůbec v podobě Stalingradu v troskách, postupně však odklon ke stále ještě nadprůměrnému thrilleru o souboji dvou elitních odstřelovačů na život a na smrt neboli k válečné obdobě Nájemných vrahů. Obsazení jedné z mých nejoblíbenějších hereček Rachel Weisz je sice potěšující, avšak objektivně musím přiznat, že její role je zbytečná a rušivá. Naopak uznání zaslouží Bob Hoskins za výborné ztělesnění Nikity Chruščova.

Jeden z nejlepších a také nejklasičtějších filmů na téma rasových předsudků. Hádej, kdo přijde na večeři byl ve své době velice odvážným skutkem, poněvadž se jednalo v USA o velice ožehavé téma a v nejednom státě unie by ještě tehdy takovýto smíšený pár stál mimo zákon. Toto dílo má však mnoho co říci i dnes, jeho téma a poselství je nadčasové, i když je podáno pro některé až příliš moralistickou formou, což mi osobně vůbec nevadí. Síla sdělení je podána tím nejlepším možným způsobem v podobě geniálně zahraného konverzačního dramatu s přesnou dávkou komediálního nadhledu a s fantasticky napsanými dialogy, které zcela po zásluze neunikly pozornosti akademie při udílení Oscarů. Poklonu skládám i všem zúčastněným hercům za výborné výkony.

Dopisy pro Julii opravdu nejsou filmem pro mě (a to proti romancím vůbec nic nemám). V první řadě mě odpuzují svým až nesnesitelně přeslazeným klimatem a dějovou prázdnotou. Občas jsem si připadal jako při sledování bezduché německé romance od Rosamunde Pilcher. Navíc dvojice Amanda Seyfried a Gael García Bernal na mě působila nesympatickým dojmem. Podprůměrná celovečerní soap opera.

V základu velice milá, příjemná a kouzelná podívaná, plná voňavých a křupavých vloček s příměsí varovného poselství nejen před konzumním způsobem života, ale i upozorňující na nelad v pořadí našich životních hodnot i priorit a s tím souvisejícími zcela zbytečnými konflikty našich zájmů, vztahů a komplikacemi v naplňování snů. Filmu Flakes chybí určitý náboj, který by diváka účinně zasáhnul, a je tak postaven pouze na poměrně originálním námětu a sympatickém obsazení, což funguje dobře.

Scorseseho pocta počátkům kinematografie zabalená do vizuálně vyšperkované a líbivé rodinné podívané, která však především v první polovině působí poněkud uloudaným a plytkým dojmem. Výborná druhá polovina tento nedostatek částečně vynahrazuje. Chválím herecký výkon Bena Kingsleyho.

Billy Crystal se zřejmě rozpomenul na své účinkování ve filmu Když Harry potkal Sally (který považuji za jednu nejlepších romantických komedií všech dob) a rozhodl se pod svým vlastním režijním vedením natočit komedii obdobného typu. A i přesto, že nějaké mouchy by se najít daly, snímek Zapomeň na Paříž se celkem povedl, potěšil i pobavil, navíc se Billy Crystal ukázal jako poměrně schopný režisér.