Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (255)

plakát

Spider-Man 3 (2007) 

Tragický konec do té doby výborné trilogie. Jeden prostý fakt, mluvící za vše. Raimi se kasal, že má na film tři roky. Spoustu času na to vymyslet, jak dál naložit s postavama a hlavně jednou konkrétní, jejíž příběh byl snad pro celou sérii stěžejní. Výsledek? Ztráta paměti v úvodních deseti minutách filmu. Well done. PS: Y se mstí X..... Y se kamarádí s X.... X se mstí Z.... Y se znovu mstí X..... X se mstí Y..... Z a Fň se mstí X... Y a X jsou kamarádi... X a Z jsou kamarádi, revenge is like a poison baby

plakát

Captain America: Návrat prvního Avengera (2014) 

Je to na rozmezí čtyř a pěti. V rámci marvelovek rozhodně za pět (zvlášť, když jsem je napálil třetímu Starkovi). Dokonalý film to rozhodně není, ale když se někomu podaří z tak velké části naplnit své ambice, je to prostě krása. Když se ke Capovi přistoupí jako k další marvelovce a ne něčemu bůh ví jak komplikovanému a chytrému, je to paráda. Scénář totiž řeší spoustu věcí pro Marvel neobvyklých se spoustou narážek na skutečný svět, které jsou možná naivní a zjednodušující, ale jsou tam a upřít jim zajímavost moc nejde. Do toho story o hledání svého místa ve světě, který zřejmě není takový, jaký by si postavy přáli, provázanost vztahů, emocionální uvěřitelnost a přístup jako k lidem a ne nadlidem. Čímž se dostávám k akci. Asi největší úkrok ke staršímu publiku. Veškeré fantasy super světélkující, laserové nebo Iron Maňácké bouchačky, které jsou megakruté a zabijácké, ale které lidi zásadně jen odhazují místo aby je usmažily, se přechází hezky zpátky k poctivým samopalům, studiový green screen nahradily "plné" ulice Washingtonu či jiné "pozemské" lokace a rozehrávají se tak úžasné a poměrně nekompromisní, rozhodně však přízemně důrazné a realisticky bolestivé bitky/honičky/přestřelky, které dávají vyniknout vynikající choreografii. Cool faktor někde nad stropem, adrenalin vytejká z uší, oči světélkujou, pokud nevisí pod bradou, která se válí na podlaze. Narozdíl od blockbusterových CGI festů je navíc slušná šance, že zdejší potyčky za rok nezešedivý. Cap zde nejvíc prodává svojí superhrdinskou výhodu relativní obyčejnosti. Neni polobůh, jen o něco větší borec, než jakýkoliv zabiják na Zemi, a tak má člověk radost ze sledování "chlápka z lidu", co sice všem nakope nakrásno zadky, ale musí se u toho skutečně zapotit a trochu se nadřít. Představitel žádného Avengera ještě neměl ve své roli takové práce. Celý film je pak svojí přízemností a snahou nedělat z postav laciné kašpary, kteří mění svůj charakter z minuty na minutu kvůli scénáři, který si přál dělat humor či si náhle hrát na drama, pravým opakem druhého Thora. A lepší známku dát opravdu nejde. Jedinou výtkou se tak opravdu stává monstrózní délka a velkolepé finále, které má problém v jednoduchém faktu, že Russoové nedokázali konflikty jednotlivých postav zkorigovat tak, aby skákání z jednoho místa na druhé nepůsobilo už trochu přes. V čem opravdu vidím největší rozdíl oproti ostatnímu Marvelu, je absentující snaha o čirou atrakci. Je tu tak vypjatá dialogovka, vystřídaná hned další na jiné téma a klidně i další, místo toho, aby byly pročísnuté nějakým frkem či efektní scénou. Všechny pak vygradují v nadcházející inferno, které tak má ještě větší sílu. Tady se poprvé pečuje o postavy. Ještě naposled bych chtěl zmínit, že film opravdu není geniální a při první návštěvě kina jsem udělal chybu, když jsem dal na hype a čekal inteligentní špionážní techno thriller s bůh ví jak originální premisou. Cap je ve výsledku opět dost černo-bílý, ale ani se nesnaží být jiný, dal si za úkol provést nás pádem jednoho kultu a chtěl publiku sebrat tu propojující nit, která nám svět Avengerů tak hezky zjednodušila. Prostřednictvím chlápka s tragickou minulostí, který díky ní jako jediný může "chybu v systému" opravdu vidět zvnější, a tak se konečně naplňuje jeho myšlenkový potenciál, který se v Avengerech smrskl na pouhé "asi mě nemáte rádi, ale lepšího vůdce nemáte" a v originu na "vy jste zlí, my dobří, já jsem silnej a tak vás zkopu". Vrhnutí "jednoduchého" Rogerse do světa špionáže s agenty, jejichž tajemství mají tajemství, bylo geniální. Plný film a nejlepší Marvel.

plakát

Kolotoč (1996) (pořad) 

Když to teď občas vidím v televizi s Poulíčkem, nemůžu se zbavit dojmu, že se do té soutěže hlásili jen samí debilové. Jinak je to obrovské GP, protože na Pavlovi je krásně vidět, jak se drží zuby nehty toho, aby těm debilům nenaznačil, jací debilové to jsou a vůbec celý koncept té soutěže je strašně srandovní a nesmyslný

plakát

Iron Man (2008) 

Ve své době naprosto magický film, který po psychologizujících superhrdinech přišel s úmyslem předvést cool postavu s cool oblekem a jenom bavit a bavit. Zpětně je ta lineárnost trochu na škodu, přesto se jedná o krásně čistý a třpytivý blockbuster, který celému MCU udělal medvědí službu. Downey se samozřejmě pro Iron Mana narodil a na jeho veřejných výstupech občas tápu, jestli mu Tony Stark už nepřerůstá přes hlavu...

plakát

Iron Man 2 (2010) 

Film, který šel tak trochu naproti očekáváním, když po těžce lineární jedničce přišel s konverzačním filmem s hromadou podzápletek, ve kterým je akce tak trochu navíc. Je to hodina a půl keců a půlhodina akce a myslím, že kdyby Favreau nemusel, tak jí tam ani nedá. Protože v dialozích si je jistý a umí jim dodat šmrnc a šťávu jako málokdo, k čemuž mu pomáhá naprosto vynikající herecké obsazení i kvalitně napsané verbální přestřelky. Je to jako tečka za nějakým seriálem, kde se jen dohrávají jednotlivé zápletky. Což je samozřejmě i neduh, který způsobuje, že se téměř žádné z té tuny postav a zápletek nejde věnovat, jak by si zasloužily. Nejde o nic hlubokého, přesto je druhý Iron Man mnohem vážnější a dospělejší než poměrně dětinská jednička. Kdyby se v závěru nesklouzlo k dalšímu digitálnímu festu s potyčkou kovošrotu, bylo by to mnohem lepší a to hlavně pro Rourkea, u nějž ten chybějící prostor mrzí nejvíc, protože téma "hříchy otců" mě prostě baví nejvíc.

plakát

Neuvěřitelný Hulk (2008) 

Dost slušné GP. Zpětně vzato dost nemarvelovská věc, u které to není na škodu. Krásně přímočaré, klišoidní i debilní, ale není čas, protože neděj uhání dopředu, Norton je sympaťák a Rothův záporák je vynikající svině, co by si zasloužila klidně vlastní film (do přeměny). Vytýkal jsem neděj, primitivní postavy, primitivní absolutně všechno, všechny záměry, zápletky i podzápletky a teď to nedokážu neocenit. Ambice jsou srandovní, snaha o wow efekt velmi srandovní a je prostě vidět, že tvůrci chtěli natočit ambicioznější film, ale výsledek je aspoň v nějakém směru zábavný. Ze dvou hvězdiček zvedám na tři a nazvu je silnými třemi. Buď mám dneska dobrý den, nebo je ten jednoduchý tah na branku bez snahy o ukotvení v mytologii a odkazování na tři prdele věcí prostě příjemné osvěžení. Tímto zatím prohlašuji druhého Thora za nejhorší film Marvelu.

plakát

Jeden musí z kola ven (2011) 

Film o tom, jaká je vlastně špionáž bordel. A aby to divák echt poznal, musí mít bordel i v tom ději. Chápu ten smysl, vidim i ty nekonečné kvality herecké, hudební i režisérské, jenže ve výsledku tu chtěnou nevděčnost nedokážu považovat za pozitivum, když mě to jednoduše nevtáhne. Navíc vím, že mi stylově i tématicky podobné filmy nevadí. Člověk si sice připadá jako debil, když snižuje hodnocení u "vybroušeného" filmu, protože se jednoduše nebavil, ale ten film má, co chtěl. Zabavit to jedno procento vyvolených. A já mezi ně nepatřím. Nahoru to táhne opravdu jen špičkové řemeslo. Atmosféra a "dobovost" je přímo hmatatelné. PS: Tenhle film NIKDY neocení řadový konzumní divák. Možná na konci pokývá hlavou, jakože dobrý, ale bude schovávat nehty okousaný i u nohou.

plakát

Pohřben zaživa (2010) 

Asi v každé jednotlivost průměrnější, než by si přálo, ale možná i díky absenci snah o větší umění velmi svižně odsýpající napínák. Reynolds tu není otravný. Telefonní budka 2

plakát

Plán útěku (2013) 

Pro mě velké překvapení. Čekal jsem 115 minut strávených povinnným odškrtnutím si střetu těchto dvou ikon a místo toho jsem se bavil velmi dobře. Vůbec jsem nečekal, že bych se vyškrábal na 4 hvězdy, spíš jsem čekal ten odporně nudný a nezajímavý lepší nebo horší průměr. V úvodu se tam The Tomb ještě pohybuje, ale s příchodem Arnieho, kterého si snad poprvé od jeho návratu opravdu užívám, začíná krásná chemie mezi nim a Slyem, krásně naivně hloupoučký devadesátkový děj a hlavně žánrová upřímnost a žádné snahy hrát si na něco jiného. Hlavně chybí ten otravný aspekt, že si oba herci mastí nad tím, jaký jsou to starý pardálové, co se v mládí stali legendami, čímž se jejich příjemná kooperace a přátelství stává opravdu uvěřitelný a tím zajímavý, protože jsou to prostě fuckin Sly a Arnie. A nejsou zdaleka sami. Film je protkán známými ksichty, které já osobně hodně rád vidím po delší době a všichni si své role užívají. Caviezel je správně slizkej, Vinnie Jones klasicky vyšinutej. Režie se naštěstí nesnaží o žádné veletoče a velké nápady, protože nemusí. Herci a krásně "čistý" scénář to táhnou. Super

plakát

Nic nás nerozdělí (2012) 

Všichni, kterým vadí, že rodinku hrají pěkní herci. Všichni, kterým vadí ono melodrama a chtěj něco víc. Jděte se vycpat. Tohle je film s velkým rozpočtem, hollywoodským sebevědomím, natočený na dřeň, s naprosto dokonalými digitálními efekty (lepší vlnu jsem vážně neviděl, pane Emmerichu), neskutečnou výpravou a skvostnými uvěřitelnými výkony všech včetně mladého Hollanda. Nejvíc si odkroutila Naomi a smekám klobouk, že jsem jí to tnutí do živého žral a brečel jak želva s ní. V titulcích jsou herci před režisérem, chápu. Bayona a všichni, kdo se starali o co nejvěrnější zachycení tehdejší atmosféry, jsou ale borci náramní, protože bez nich a jejich odvahy bychom tu opravdu měli naprosto nekoukatelný kýč. Je absudrní, že jsem před chvílí hodnotil jiný survival film s utrpením hrdinů a snahou o co možná největší autenticitu (Lone Survivor) a že Španělové vítězí kvůli emocím, na které Berg ve své střílečce netlačil vůbec, jenže.... sakra, já fakt nechápu, co někteří diváci chtějí. Doják s uvěřitelnými hrdiny v uvěřitelným průseru, který ukazuje věci tak, jak byly, protože... je to podle skutečnosti. Beru a neremcám.