bubun

Tak tohle byla neskutečně plytká demence s uměle vyvolanými dramatickými scénami, kde přehrávající a nevěrohodná Eva Green představuje doslovný charakter, a sice lesbické učitelky na dívčím intru. Není zde žádný prostor pro vícevrstevnatost problému a komplexnost postav, které jsou neskutečně ploché. Mělo mi dojít už na začátku, kdy režisérka nechá mladé děvy skákat ze skokanského můstku stokrát a ještě k tomu ZPOMALENĚ, že tohle bude zas nějaký pokus o umění. Bohužel děsivě předvídatelný a rádoby neotřelá zápletka je už stokrát (a lépe) ztvárněná jinde. Aspoň to slow motion si mohla ušetřit, film mohl být klidně o nějakých osm minut kratší.

Jsem zde asi jedna z mála, kdo opravdu zkoukli všech třicet devět dílů tohoto seriálu, což mne za prvé staví do pozice oprávněného kritika, za druhé mne na nějakou dobu zbavilo touhy i odhodlání koukat se na nějaký další zajímavý český seriál, a za třetí, stejně jako někteří, kdo můj komentář teď čtou, kroutím hlavou, jak je možné, že jsem to vydržela a ještě ke všemu se k tomu všemu hodlám vracet v komentáři....?! Přesto je tomu tak. Možná to chci sama v sobě uzavřít, když už to neudělali tvůrci, zamáčknout slzu a jít dál. Tak si to vezměme popořadě: hlavní postavy, Bareš alias Želva, občas plačící, vždycky a silně žárlící, pozvedl své herecké umění svou proměnou v jednom z dílů, kde se snaží více věnovat svým potomkům, a tak se z bručícího, nerudného, ale celkem přirozeného želvího otce změní v Kocoura z Červeného trpaslíka, který se také stalé otáčí kolem své osy a vřeští, Bareš pak také každou chvíli hlásí na děti, že mají v pokoji odér jako "ve vopičárně" a jiné úžasnosti, to vše s velmi psychopatickým úsměvem na své želví tváři, leze jim do koupelny (což je obecně jeden z klasických znaků seriálu: nikdo zde nerespektuje ničí soukromí, a tak si vesele všichni lezou navzájem na wc i do koupelny, a vzájemně se jim to asi líbí, protože se nikdo nezačne zamykat) a tam na ně úlisně hlásí znova. Jeho již zmíněná žárlivost je námětem asi tak osmdesáti procent dílů seriálu. V jedné z epizod žárlí dokonce i na Micka Jaggera. Lucie, manželka Želvy, se zdá celkem normální, a je tak průměrná, že nemá cenu nic víc o ní psát, snad jen to, že má ocelové nervy, když snese být s Želvou a ještě tolerovat jeho, a teď se dostáváme ke zlatému hřebu, třešničce na dortu Horákovic famílie, bratra Standu. Hraběta zde, jak výstižně poznamenal KM Phoenix, hraje sám sebe, tudíž nehraje, ale jen JE, což je na jednu stranu skvelé (protože je bezkonkurenčně nejzábavnější postavou seriálu), na druhou stranu vyvstává otázka, proč ho tedy angažovali... Možná se tvůrcům zalíbila jeho naprosto tupá intonace a dikce. Některé hlášky působí až dojmem, že si je Hraběta psal sám, a obávám se, že některé i zlidoví, např. jeho opakované "schovej to!", "ukaž to!" atd. Škoda, že tvůrci více nerozvedli příběhovou linii, kde se schází s prostitutkou, a hraje divadlo před celou rodinou plus Edou a Soňou Procházkovými, bývalo by mne velmi zajímalo, zda by jim to vydrželo a vůbec - jak by jejich vztah probíhal. Když už jsem zmiňovala rodinné přííslušníky Procházkových, dement Eda procházka, mechanik, který věčně sedí, ať je devět hodin dopoledne (další zajímavý aspekt seriálu: Horákovi se totiž odehrávají v nějakém paralelním světě, kde zákony času fungují úplně jinak, např. v době, kdy jsou ve škole dva studenti a studují, nebo tam jen tak prostě jsou, dva jiní studenti ze stejné třídy sedí v hospodě u Standy, nebo jiný příklad, někdy má divák pocit, že uběhly aspoň tři měsíce, ale pak se dozvíte, že vlastně jsou to teprve dva týdny od doby, kdy se Želva s Lucií vzali... takže kdo má rád sci-fi, kde nefungují žádná logická pravidla, a ještě k tomu rád luští rébusy (nebo snad křížovky) tak ten si pošmákne) nebo večer, v hospodě a dává si pivo, je neustále nadržen a neuspokojen, projde si klinickou depresí, přičemž hází další průpovídky jako "jsem sračka" (a to vyvolává další otázku - je seriál Horákovi pro děti? Pokud ne, kdo, nebo co je tedy cílovou skupinou?), kdy mu ale divák ještě rád dá za pravdu. Bohužel se také (nejednou, pokud si dobře vzpomínám) obnaží, takže to není vždy pěkná podívaná. Jeho žena, Soňa Boudová, je zas hysterická a věčně naštvaná bréca. Zajímavého na ní ale bohužel, snad jen kromě její obsese Sagvanem Tofi, není nic. Společně zplodili zrůdu, kterou hraje Prachař, což je druhá nejzábavnější postava. Do nějaké doby je průměrný, v jednom z dílů se však vyklube. Prachař se mohl živit imitováním Felixe Holzmanna, to mu ale asi bylo málo, a tak to zkoušel jako herec tak dlouho, až ho angažovali do Horáků, bohužel pro něj ho využili záměrně právě pro tuto jeho dovednost. Prachař recitující básně Pabla Nerudy po holzmannovsku, to je něco, co doporučuji jednou za život každému. Dokonce nebudete čekat tak dlouho, je to ještě v první desítce dílů, pokud si vzpomínám. Tvůrci Horákovic rodinky mě chtěli zřejmě potěšit ještě víc, když začali angažovat herce z jiného super seriálu, a tak se těšte na populárního Mrázka z Redakce! Ten si prožije bezva románek s Batulkovou, ono taky co by jiného, Horákovi je seriál převážně zaměřený na meziželví vztahy, takže si toho divák užije ažaž. Potěšily mne také cameo role několika herců i neherců, např. v epizodě Být či nebýt herečkou se objeví Otakar Brousek, který se, alespoň to na mě tak působilo, svou roí velice bavil, protože zde hraje úlisáka největšího. V jiném z dílů se můžete těšit na Zdeňka Izera, zde ale ovšem nikdo neví proč v seriálu vůbec je. To, co tam předvedl by svedl kterýkoliv týpek, kterého seberete na ulici (nebo snad na Ulici?). Ještě se zde objeví (k mé velké radosti) Petr Janda. Celým seriálem se vznáší jakýsi podivný duch, kamarád z hospody Karel, kterého ale za celou dobu ani jednou neuvidíte, jen se o něm pořád mluví, takže je něco jako paní Columbová. Občas je také velmi zábavné pídit se po původních postupech, odkazech a ději v seriálu Los Serrano, což je, jak se divák záhy dozví, španělská předloha seriálu Horákovi. Ještě zmíním hudební podklad, s tím si taky někdo dal hodně záležet. Když si to shrneme, pokud se dokážete bavit i za předpokladu, že těch 35 hodin vám nikdo nevrátí, a užívat si maličkostí (Šulcová coby gamblerka, dojatý Oldřich Navrátil apod.), mohu seriál Horákovi doporučit. Taky se u něj výtečně pije (ono to ani jinak nejde).

Snad není větší legrace, než vidět Jiřího Krytináře, kterak vykřikuje: "Tolstoj! Tolstoj!", a vzápětí se nadšeně vrhá vousatému starci v ústrety....

Nebudu tomu dávat čtyři hvezdy jen proto, že je to Bergman. Naopak si myslím, že tohle se moc nepovedlo. Je tam znát jeho typický rukopis a filmu se nedá upřít určitá snaha, v některých momentech se (samozřejmě) skrz herectví a celkem slušně napsané dialogy objeví kýžené napětí mezi postavami, jinak je to ale příběh postavený na klišé, a k tomu ještě působí "nedodělaně", protože od začátku k zápletce není děj nijak vystupňovaný. Není proto tak věrohodný, jak by mohl být. Nebýt Maxe von Sydow, jediné nepatetické postavě, tak dám snad jen jednu.

Ono není vyloženě špatné, co tam ten člověk vytváří, ono je zkrátka hrozné, co u toho říká.... "Hezky nasekat, šup šup... aspoň to usnadníte mixeru při tom futrovani....když řikám trochu brandy, tak myslim pořádnýho hospodskýho panáka... na tu smetanu neni stejně nikdo zvědavej, tyjo, hlavně když je tam ta kořka, jak já řikám... nakrejte si to zelčo... po konzumovani se vám začnou zmenšovat kalhoty, hlavně v pase, chlapi... tak, teď si to pěkně vytuníme.... mi spadnul křen za pásek, tyjo... teď oliváč a tři malý bobkáče.. bůčkovka je rozjetá, takže je to do pohody... " - a to všechno "nasbíráno" pouze z jednoho dílu.

Tento minidokument je podivně tíživý, z čehož viním hlavně JIřího Stivína, protože s tou depresivní hudbou to už vážně trochu přehnal. Tíživé jsou ale také (některé) otázky, které Vihanová pokládá. Ne tak odpovědi. "Zamilovala jsem se do chloroplastu"... Zajímavou otázku střídá banalita a naopak.... "Co jste všechno dala do toho salátu?" Tři hvězdy především za černobílou atmosféru osmdesátek kdesi na chalupě v Srbsku, mezi hrnci, poklicemi a starou paní, která píše básničky o léčivých bylinách a cestách do práce.

Hlavní hrdinka se zřejmě zhlédla ve Fran Drescher v seriálu The Nanny, jinak si její naučený úsměv ala diblík neumím vysvětlit, ale o to by ani tolik nešlo. Tento film není ani oddechovka, ani komedie, není ani ničím moc zajímavý, natož zábavný. Příliš mnoho patosu a klišé, sentimentu a schémat (transka umírá na AIDS, mladý kluk s mozkovou obrnou, neschopný manžel, čtyři dcery (o které se asi nikdo moc nestará, připadalo mi, že jsou ve filmu spíš do počtu) a "krutý a falešný svět showbusinessu" nad kterým nakonec zvítězí láska a přátelství a tak dál....), a to všechno ve stoosmi minutách... Vcelku obtížné to strávit. Ačkoliv ten transvestitní bratr měl pár světlých momentů.

Trošku lepší tři. Jednatřicetiletý Redford (vypadající na čtyřicet) hraje šestadvacetiletého právníka, a snaží se, snaží, on i Jane Fonda, jejíž hrdinka Corie je v průběhu celého filmu nesnesitelná, snaží se ostošest, jenže většina vtipů, a to hlavně v první půlce filmu, vyznívá křečovitě a našponovaně. Dá se říci, že film zachraňuje postava osobitého Victora a Coriina matka, kteří to alespoň trochu rozjedou.

Zpočátku to vypadalo slibně; pak se to ale zvrtlo v další přehlídku bizarností, která ještě k tomu postrádá nadhled (až na pár - doslova pár - okamžiků), a mě už ty neustálé sondy do života sexuálních "odchylů" a jejich zážitků nudí. Škoda, některé momenty byly silné. Méně by bylo více. O tom, že je "spaluje" touha, by se taky dalo pochybovat, a vůbec nechápu, proč tady většina uživatelů vychvaluje konec. Trochu mi to, vyzněním i strukturou (paralelně vyprávěné příběhy, které se v jednom či více okamžicích protnou), připomíná české pokusy o dramata z let cca 2001 - 2006.

Ano, je dost manipulativní, na druhou stranu ale ze snímku čiší velká touha bojovat s bezprávím a zoufalství z bezmoci.... Přestože je to kalkul, vidím v tom i nějakou snahu. A to se počítá. Škoda, že do některých scén, které mohly být silné, cpali zas tu srdcervoucí hudbu. Čtvrtou hvězdičku pro mne zablokovalo přílišné našroubování, celkové přitažení za vlasy a patetické mudrování na konci.