jenjan

Katyň je svým způsobem pietní a pro neznalé velmi poučný film, což je taky jeho nejsilnější stránka. Hlavním záměrem je totiž vylíčit a vykreslit skutečné okolnosti kolem katyňského masakru, jedné z polských (a vůbec lidských) tragédií druhé světové války a jednou provždy vyřknout Rusy stále zamlžovanou(!), pravdu. Toto poselství však tkví nad filmem samotným a trošku dusí ostatní aspekty tohoto snímku. Film na mne působí lehce upjatě až přemotivovaně, většinou šablonovitě předkládané postupy a emoce ústí k jedinému závěru - viníku masakru, tedy sovětským bolševikům. Závěrečné minuty vychrlí svůj „zásobník“ v podobě děsivé scény samotného masakru, která opařeného diváka nechá v tíživém tichu tmy a závěrečných titulků napospas svým otřeseným pocitům. Pro Poláky je tento film jistě jisté zadostiučinění, pro mne další historický přínos, který bych možná radši absolvoval v podobě dokumentárního snímku.

„Máma mě honila do Děčína, jenže holky z Děčína zase chtěj kluky z Prahy, holky z Prahy zase chtěj kluky z Ameriky, jedině holky z Ameriky by třeba chtěly ňákýho toho kluka z Čičelic, ale zase nevědí kde to je, takže..“ Antonín Boháček jede a občas hraje „takový filky“.. Ale to není z mojí hlavy, to se občas má..

„Poutník, jenž netečně stojí v proudění času, anebo odpovídá božské moudrosti, se sám sebe ptá: "Proč je člověk?" Proč je na světě člověk? Ale vpravdě pravím vám, z čeho by žil takový sedlák, švec, doktor, kdyby Bůh nebyl stvořil člověka? Z čeho by žil voják, kdyby nebyl vyzbrojen potřebou, navzájem se zabíjet? Protož nezoufejte. Všecko vezdejší je špatné. I prachy se obrátí v prach. Na ukončení, drazí posluchači vyčurejme se ještě křížem, aby zdechl jeden žid!“ Smekám před Wernerem Herzogem a Klausem Kinskim, i když ta smyslná děva nedopadla zrovna moc dobře.

Nejlepší český, hraný film posledních let co jsem viděl, a to i přes to, že jsem si ho pouštěl s lehce negativním předsudkem. Souhlasím s tím, že některé scény jsou přestylizované, dohromady však tvoří nedílnou součást tohoto postmoderního snímku. A Iva Bittová je slunce, slunce, které září na všechny strany..

Časosběrný dokument Heleny Třeštíkové, sledující osud mladého recidivisty Reného Plášila. Autorka natáčela příběh mladého vyvržence od jeho prvního nástupu do vězení na konci 80. let až po současnost. Nastoluje zásadní otázku o jedné z nejdůležitějších funkcí nápravných zařízení, totiž nápravné. V šestnácti poprvé trestaný mladík však nemá moc nadějné vyhlídky na normální život a po rozporech v rodině se dává na dráhu kriminálníka. René si na častý pobyt ve vězení zvyká a filosofuje o nemožnosti návratu do normální společnosti. Jak sám říká: „Ve vězení nejsou problémy, na svobodě ano.“ Svým postojem představuje útěk před zodpovědností a pravidly řádu, uznávaném většinovou společností. Zároveň si vytváří „hodnoty“ své a staví se do opozice vůči obecně platným konvencím, čímž se pasuje do pozice „romantického hrdiny“, který žije v neustálém koloběhu zločinu a trestu. Velice osobitý snímek, jenž zvláště svým časovým záběrem umožňuje vidět hlavního aktéra Reného hned v několika různých světlech najednou. Je to osud, který balancuje mezi společenským vyvržením a nepřijetím zpět, a vlastní neschopností přijmout zodpovědnost a žít podle pravidel většinové společnosti.

Toto není dokumentární film, ale ukázkový propagandistický materiál! Fakta ani nemusí být vymyšlena, ale jejich účelové a totálně jednostranné sestavení vytváří silně protialbánsky štvavý film. Vážným a důležitým tónem jsou předkládána všechna albánská zvěrstva páchaná na Srbech, ale proboha, co ty stovky, tisíce, bitých, mučených a zabitých Albánců?! Ti neexistují?! V tomto filmu určitě ne! Rád bych se vyjádřil k hodnocení některých uživatelů, kteří hodnotí spíše svůj názoru k dané problematice a ne už tak film samotný! Cituji internetovou encyklopedii na seznamu: „Dokumentární film je většinou natáčen podle scénáře, ale nezaznamenává fiktivní filmovou skutečnost, nýbrž je objektivním záznamem skutečnosti.“ Dobrá, uznejme, že uvedená fakta ve filmu nejsou fikce, ale rozhodně se nejedná o objektivní záznam skutečnosti! A pokud se jedná o tak citlivou věc, jako je etnický, či válečný konflikt a autor se nezdráhá používat subjektivní a drásavé výpovědi a záběry pouze jedné strany účelově směrované proti straně druhé, bez možnosti její obhajoby, pak to není nic jiného než prasárna!!! A co na tom jaký mám na to názor.. Ale je mi jasný, že naši rusofilové, pravoslavní, komouši, náckové a blbci se radují..

„"This town is full of goddamn yuppies!“" ..a dnes už nejen Los Angeles a celé Spojené státy vůbec! Charismatický James Woods je vynikající. Ztvárnil roli válečného novináře Richarda Boyla, jehož charakter je protkán řadou výrazně silných a slabších stránek. Výsledkem je sice lehce kontroverzní, ale velmi lidská postava. Vlastně celý film se nese v duchu těchto charakteristik. Trochu mě překvapil Stoneův téměř jednoznačný a protiamerický pohled na problematiku občanské války ve středoamerickém Salvadoru. Samozřejmě, že se na tento konflikt dá pohlížet z vícero úhlů, tento však, leč rozporuplný, je naplněn touhou po důstojném životě. Richard Boyle je typickým představitelem dobového antihrdiny. Kritizuje Reaganův "„pravý“" pohled na svět a nabourává představy amerického superhrdiny, který zavádí „pořádek“ v nepřizpůsobivých částech světa. Avšak svým lidským charakterem se skutečným hrdinou stává právě on. Nemám co dodat, Salvador je velmi silný film.

Historické okolnosti a vztahy mladých lidí v partě v Anglii 80. let nastiňují v příběhu historii kontroverzního hnutí skinheads. Film velice dobře mapuje původ a styl života této subkultury. Dobře vybraní herci a vynikající hudba trefně dokresluje dobovou atmosféru. Hlavní událost, totiž zpolitizování části hnutí a vzniku „nácka obecného“ je zde ztvárněna rozštěpením party bývalých kamarádů. Jako jeden z mála filmů o problematice neonacismu a jeho příznivců zasazuje jeho aktéry do reálného sociálního prostoru a času a vyvaruje se zjednodušeně patetických slátanin typu Kult hákového kříže a Romper Stomper. Přes kvalitu a autentičnost tohoto snímku na mě však některé scény působily velmi naivně. Zvláště pak přehnaně přívětivé přijetí malého Shauna do party, jeho následný lehce erotický vztah se starší a o několik desítek centimetrů větší punkerkou Smell a v neposlední řadě místy až „dojemně“ přecitlivělý vrchní „hákoš“ Combo. Každopádně nejlepší hraný film o subkultuře skinheads, který jsem kdy viděl!

K jaké části světa se vztahuje název "Země zaslíbená" není ve filmu úplně jasné a svým způsobem je na divákovi, aby se s tímto úskalím vypořádal sám.. Mladý Vietnamec Binh si totiž myslí, že je to země neomezených možností USA, ale jeho otec, americký veterán Steve tvrdí, že je to naopak panenský Vietnam. Velmi procítěný film, s dramatickými momenty, které se však hlavně na začátku filmu zdají být až přehnaně vyhrocené. Příběh je však mistrovsky doladěn, tak že osudy hlavních hrdinů postupně ožívají a zbavují se zbytečných klišé. Zvláště pak postava sympatické Ling, která se po soumraku mění v prostitutku, nepředstavuje jen sebeobětující úděl mladé dívky z "třetího světa", ale také velkou míru vlastního rozhodnutí k dosažení lepšího života i touto cestou. Trochu jsem se obával konfrontace Hanse Pettera Molanda s americkým prostředím, jelikož jsem měl v paměti Thomase Vinterberga u kterého to nedopadlo zrovna nejlépe. Norský režisér se s tím však vypořádal bravůrně a "Beautiful Country" je opravdu výborný film.

"..tupost je věčná, překoná čas, jsme jedno stádo, necháme se zmást!" Jak jednoduchý a přímočarý textík jedné punkové kapely z počátku devadesátých let a jak i po těch letech stále aktuální. Projekt Český sen je velmi zajímavý nápad, které má i následně docela dobré filmové zpracování. Zdráhám se však označit ho za film dokumentární, protože k reakci lidí došlo na základě vykonstruované skutečnosti a následné "načapání" a "šokující" zjištění, že žádný hypermarket neexistuje, jako za účel. Něco jiného by bylo natočit reakci lidí na skutečnou otvíračku nějakého obchodního centra, to že by to byla reakce stejná, je věc druhá, ale alespoň dokumentární. Takto si tvůrci proti sobě poštvali, jak "závodní" konzumenty, tak daňové poplatníky, tak v neposlední řadě lidi z reklamní branže. Každopádně soucítím s pány režiséry, kteří si prostě servítky nedělali a vpálili to společnosti přímo mezi voči, i za cenu vysokých nákladů. A jestli mohu za sebe, mě, jako daňovému poplatníku to opravdu nevadilo. Nehaním však ani lidi, co naletěli, nebo dokonce ty, kteří svůj volný čas tráví nejraději v obchoďáku. Naopak sympatizuji s těmi, kteří napálení před prázdnou konstrukcí fiktivního hypermarketu a před kamerami dychtivých tvůrců brali vše s humorem a nadhledem. A těch, kterým je nejlépe mezi regály přecpanými zbožím, je mi líto, ale nezaslouží si posměch, spíš pomoc. Korunu tomu dala TV Nova, královna vymývání mozků labilnějším občanům a jiná media, která s dramatických tónem informovala o nehorázném podvodu pánů Remundy a Klusáka. Ano, v podstatě to podvod byl, ale nikoho přímo nepoškodil a většinové společnosti nastavil velmi nevybíravé, ale pravdivé zrcadlo!