jenjan

Film postavený převážně na dialozích a krátkých retrospektivách ze života účinkujících, přesto svižný a dynamický. Dobré herecké výkony, Dulava a Budař bavili, s Langmajerem a Švehlíkem zas žádná sranda nebyla, z Chmely mrazilo. Kriminální zápletka ustupuje před vykreslením vztahů ve skupině….a úplně nejlepší byl "cigoš" Franta. „Čoveče Franto, kdy začneš chodit v zimnich botach?“ Až mi v nich bude zima..“

Necítím to.. Zaujal mě černý odsouzenec P. Diddy a mladý Heath Ledger, ti však odešli už na začátku. Ještě ten malý tlouštík, ale ten byl také odstraněn. Pak už jenom to uvědomění Billyho Boba, no ale kdo by si to po tom všem neuvědomil, že!? Snad jen "přinácklý" děda…a taky šel hned do důchoďáku! Halle Berry jsem zde viděl poprvé jako normální a docela hezkou ženskou, Billy Bob by mohl charisma rozdávat. Film celkově na mne však působil jako vyšperkovaná konstrukce bez obsahu, kterou vystihuje věta: "Proč si to pro mne udělal?" (ptala se dramaticky Halle Boba poté co jí zastavil na silnici, když jí srazili syna).. Proč asi, že jo!

..aneb óda na Pomejeho a jeho mužství s velkým M!...no a taky na to trošku dojel ne!? Troška se zas předal s výpravou a obrazem a výsledek mě příjemně překvapil, škoda toho tragického scénáře. Když použiju slovník Jirky a Zděnka „nemá to koule“.........chi chi..

Kdyby tančil Flirt dance a byl v něm třeba mistr světa, udělal by líp, určitě pro svou přítelkyni, sebe, ale možná i pro ty medvědy.. Rozhodně bych to nedoporučoval jako odvykací kůru pro alkoholiky a jiné nešťastníky.. Na druhou stranu vypravění Wernera mě elektrizovalo.

Trošku předrsnělý drsňák ne?! Tak trochu android, který k nám spadl z galaxie jiné, ale asi i takové mohou být charaktery a cesty naše různé. Přesto mě to zaujalo, baví mě Kim Ki-dukovi svěží obrázky, hudba, herecké obsazení, Korea vůbec. Jen ten děj vyšroubovaný do největších obrátek mi tentokrát nějak nesedl.

Už mě tak trochu otravují v latinskoamerické, a zvláště španělské produkci děvčata a ženy, které jsou ve skutečnosti chlapci a muži, a muži a chlapci, kteří jsou ve skutečnosti ženy a děvčata. Princezny jsou však tentokrát celou dobu skutečně ženami a vytváří zdařilý obraz problémů, jako jsou prostituce a přistěhovalství v současném Španělsku. Trpký osud, který souzní s tímto nejstarším povoláním, je cítit v každém okamžiku filmu.. z těch žen je to cítit, ale proč si nenajít nějakou normální práci..?

Možná je to kýč.. ale taky vrchol berlínské avantgardy.., a co na tom vždyť život je často taky kýč, a hlavně to má křídla, ke kterým aspoň nepotřebujou energy drink.. ale něco mnohem horšího, že jo Nicku.. jenže oni je nechtějí, v čemž bude asi ten rozdíl.

Takový „obyčejný“ příběh ze současného Sarajeva, podtržený zajímavými záběry tohoto fascinujícího města. Osud svobodné matky a její dospívající dcery, tvořící se ve stále poválečné Bosně. Vůbec není třeba vyzdvihovat obsah nad formu, opravdu na nic si nehrající snímek, vystříbřený ženskou a dívčí optikou..

Nedávno jsem shlédl starší díl básníků, upřímně jsem se pobavil a ocenil jiskru, kterou první díly v sobě bezesporu mají. Nejnovější díl se nese v duchu neztrácení naděje, což je opravdu cítit v každém okamžiku tohoto filmu. Naděje se neztrácí, ale vesele válcuje hodnoty básníku předešlých. Nová láska a básničky vznikají na troskách lásky staré. Doktor medicíny (!!!) Šafránek hledá své budoucí uplatnění (podle tvůrců asi tedy naději!!!) v úřednicko-řídící funkci ředitele nemocnice. Oblíbený Kendy, tentokrát s vizáží vesnického nácka, se stává vyžírkou a svou porci naděje nachází v točení zoufalých reklam (místo Kleina!) pro pochybné firmy. Nad tím vším tkví „guru“ tohoto dílu, jakýsi Karabec, v podání Vaculíka, který svým odpudivým vystupováním a modrými sny dotváří celkový a opravdu zoufalý étos nového dílu. Při shlédnutí tohoto tristního snímku naději ztrácím..

„Říká se velmi nepřesně: Žijeme na tomto světě a jsme jenom lidé... To ale není pravda. Žijeme totiž minimálně ve dvou světech: ve světě mužů a ve světě žen: a nejsme jenom lidé, ale jsme jenom muži a jsme jenom ženy.“ (text distributora) Joo?! Asi teda žiju „nepřesně“ v jednom světě. No a v tom se nese duch celého filmu, obsahově slátanina, pokračování Sexu ve městě, ale z mužského pohledu, celkově jaksi beze smyslu, dotváření rozdílů tam, kde jsou naprosto evidentní. Obrazové ztvárnění však na naše poměry velmi ne- a nadstandardní, což částečně vyvažuje obsahové nedostatky.