Lukango

Planeta opic je na povrchu už zestárlé sci-fi, které svými tehdejšími kostýmy je lehce pro smích, na druhou stranu to je také promyšlený film, který počáteční výsměch sklízí ze stolu a konečný zvrat vysvětluje vše. Během prvních deseti minut jsem byl filmu otevřený, bohužel však jsem se nemohl ubránit dojmu, že je to všechno až moc hloupé. Lidé putují vesmírem a někde v roce 3000 dorazí na planetu podobné Zemi. Tato planeta je posetá pouštěmi, lesy, džunglemi či vodními plochami, stejně jako Země, plus tu je dýchatelná atmosféra. Na této planetě však žijí mluvící opic, které se projíždějí na koních, mluví anglicky a používají střelné zbraně silně se podobajícím těm lidským. Celé toto sledování tohoto světa je prostě přitroublé, ale nezkušený divák, jako já, to sleduje a hledá v tom to, co film dělá tak ikonickým. Ono, tím, že je film tak starý, tak jsem si při něm jenom říkal, že je to starý film, měli malý rozpočet, a proto si nedovolili prořídit něco futuristického či něco, co by se od té lidské společnosti trochu lišilo. Naprosto jsem ignoroval tyto dílčí detaily v domnění, že to tehdy kvůli penězům a tehdejší době nešlo, a proto to vypadá tak hloupé. Jenže ono to všechno bylo úmyslné a já si uvědomil, jaký idiot jsem byl, že jsem si to všechno neuvědomil. Doslova a do písmene do očí bijící vysvětlení všeho je přesto tak neviditelné. V průběhu sledování filmu jsem měl pocit, že je to poměrně dobré sci-fi a že v té době bylo daleko lepší, prostě už zestárlo. Jenomže jak přišel zvrat, tak veškeré námitky, které jsem k filmu ve spojitosti s worldbuildingem a idejí, že lidé v budoucnosti bojují na jiné planetě s opicemi, měl, tak byly pryč. Neříkám, že je to dokonalé sci-fi, přece jen mu drtivou kritiku odpustíte až s příchodem zvratu, což je na jednu stranu dobře, ale i lehce chyba. Film se drží lepšího průměru a každou minutou se to zlepšuje, bohužel však divák sleduje poměrně dobrý film a až na konci tento film vyskočí o level víš, a divák si uvědomí, že to špatný film není. Sice tu vychvaluji pouze a jen zvrat, který všechno zachránil, ale on i ten příběh filmu není k zahození´. Ano, může se to zdát všechno už moc staré a k smíchu, ale třeba scéna ze soudní síně patří mezi nejlepší části filmu. Člověk tu nemá žádné práva a vše, co řekne, je otočeno proti němu, což můžeme trošku vidět i dnes. Jednotlivé dialogy, kde už jde do tuhého a řeší se tu osud našeho hrdiny, tak jsou zajímavé, ale vše vyvrcholí až ten dokonalý zvrat, který film povyšuje. Děj je sám o sobě celkem dobrý potažmo i dialogy, ale vše stojí na tom zvratu, který, jak říkám, vše vyzdvihuje a bez něj by to byl pouze celkem dobrý film. Na druhou stranu příběh je konzistentní a dokáže stát sám o sobě, akorát ten zvrat tomu dává to, co příběh zpětně nakopne. Přesuneme se k hereckým výkonům, kde asi jediná chvála pochopitelně půjde Charletonovi Hestovi, který tu dokázal předvést beznadějného a agresivního člověka, který se z planety za každou cenu musí dostat. Z technické stránky se vrhneme na výpravu, kde musím tvůrce pochválit za občasně pěkné scenérie. Kamera tu je místy kvalitní a zaujme. To samé platí i o hudbě s tou výjimkou, že je po celou dobu velmi dobrá a ne jen výjimečně. Chvála musí jít i maskám, kde se maskéři opravdu vyřádili a toho Oscara si zasloužili. Vím, dnes už tyt masky vypadají směšně, zvlášť když by se dnes použilo cgi, které by vykouzlilo daleko lepší výsledek. Jenže tenkrát bylo cgi v plenkách a maskéři tuto pozici zastávali místo nich. Na tu dobu se jedná o opravdu kvalitní práci maskérů, kterou chválím. Celkově se jedná o ikonické sci-fi, které se v průběhu reflektuje, jako „jen“ dobré sci-fi, které však s příchodem zvratu vše objasňuje a většina mé kritika šla s tímto zvratem pryč. Btw se podle mého názoru jedná o jeden z nejlepších filmových zvratů historie. Známka: 8/10

Přichází další herní adaptace ve formě seriálu. K většině těmto herním adaptacím nemám ten fanouškovskej vztah, což jim ode mne celkem dost ubírá na hodnocení. Například The Last of Us jsem si užil, ale chybělo mi, že nejsem fanouškem hry. Teď však tu máme Fallout, jednu z mých nejoblíbenějších herních sérií, legendu mezi postapokalyptickými herními světy. S Falloutem jsem měl velkou obavu, jak to tvůrci pojmou, protože Fallout má takový charakter, že je velmi těžké jej celý obsáhnout a zachytit vše, co dělá Fallout Falloutem. Byla také výzva v tom, jak seriál vyprávět, kdo bude také hlavní aktér atd. Dále také, jestli bude seriál adaptovat nějaký díl, nebo bude stát mimo. Tyto všechny otázky mi běžely hlavou, když jsem o Falloutu slyšel. Z celého seriálu jsem měl velký strach, jestli se potencionál naplní. Recenze však seriál chválili, což mě lehce uklidnilo k tomu, abych se na něj podíval. Myslím si však to, že je seriál trošku nadhodnocený. I když jsem velký fanouškem Falloutu, tak jsem si u většiny epizod říkal, že by to chtělo o trochu víc. Jednotlivé epizody jsou kvalitní, zábavné, ale vždy tomu chyběla špetka něčeho navíc. Jinak celý koncept, kde sledujeme čtyři příběhy, které jsou nezávisle propletené, tak funguje. Každá z těchto postav vráží do seriálu jiný a zajímavý příběh. Max nás nechá nehlédnout do Bratrstva oceli, u Ghoula sledujeme stylovou westernovku osamělého jezdce, s Lucy zas sledujeme naprostého nováčka putujícího Pustinou a čtvrtý příběh je z Vaultu 33, kde zas sledujme z počátku dokonalý svět obyvatelstva tohoto bunkru. Obsahu je tu spousta a tvůrci zatím jenom uždíbli kousek tohoto obrovského potencionálu. Co tvůrci udělali dobře, tak bylo to, že seriál neadaptuje žádný díl, ale stojí ve stejném světě, ve stejné době, ale nic čistě neadaptuje, což jim dalo větší volnost a nemuseli tolik dbát na fanouškovské představy. Příběh jako takový je dobrý, povedl se jim a zvolili si asi tu nejlepší cestu k vytvoření několika sezónového seriálu, který ani zdaleka nevyčerpal svůj potenciál. To nejlepší na seriálu asi je to, že po zhlédnutí vám už ten růžový svět, ty kýčové předměty spojené s Vault-Tec nebudou připadat tak uhozené a vlastně naprosto otočí charakter tohoto světa. Ta růžová představa o žití v dokonalém Vaultu tak růžová zas tak není, jak to po celou dobu vypadalo. Přesunu se k postavám, kde každá silně zaujme. Poslední dobou je trend, že se tvůrci snaží kvůli genderové vyrovnanosti obsazovat do hlavních rolí ženy. Tady jsem měl k tomu pádné obavy, že to nebude fungovat, protože všichni víme, jak to poslední dobou s tímto nuceným obsazování žen do rolí vypadá. Tady to však tvůrci nezvorali. Lucy tu charakter má, je prokreslená a baví na maximum. To však platí i o všech hlavních postavách, mají prokreslenou minulost, jasně daný charakter, který se opracovává s příchodem událostí a jsou zajímaví. K příběhu ještě dodám, že velmi pomáhají i jednotlivé flashbacky, kterými nás Cooper provází a postupem dovysvětluje a uvádí nás do toho, proč a jak se to stalo. Z hereckých výkonů tu zmíním hlavní tři aktéry, kteří odvedli skvělý výkon. První je Ella Purbeklová, která tu neměla roli nějaké drsňačky, zato křehké, nezkušené, mírumilovné dobrodružky, pro kterou je realita světa cizí. Ella tuto roli zvládla s přehledem a těším se na to, až jí v příští sérii uvidím. Koho dalšího rád uvidím, tak je Aaron Moten, který v roli rytíře Bratrstva také zaujmul a jde vidět, že Moten hrát umí. No a posledním důležitým tu byl i Walton Goggins, kterému role kovbojského Ghoula sedla jako ulita a je jednomyslně také díky jeho hereckému výkonu nezapomenutelnou postavou. Z technické stránky tu samozřejmě musím pochválit hudbu, bez které by to nebyl Fallout. Dále vypíchnu výpravu, masky a kostýmy, které se tu vyřádili, jak na zničeném fallouťáckém světě, tak i na jednotlivých postavách. Jednotlivé cgi tu není dokonalé, ale očekával jsem ho daleko horší, na druhou stranu se za něj animátoři a grafici stydět nemusí. Co bych přihodil k záporům seriálu, tak mi přišlo, že si tu k sobě postavy vždy náhodně našli cestu, kam už mířili, tam vždy dorazili. Dále, jak už jsem říkal, tak mi chybělo, aby jednotlivé epizody byly dotažené, ať už to bylo příběhově, nebo nevodit více emocí či napínavosti, vždy tomu něco málo prostě chybělo. Celkově se jedná o povedenou herní adaptaci, která snad nic silně nepokazila a má před sebou bohatou seriálovou budoucnost. Výhoda je, že i obyčejnému divákovy by se mohl tento seriál líbit, protože to čistě fanouškovský seriál není, navzdory tomu, že má téměř vše, co fanoušek chce. Známka: 8/10

Režijní debut Jordana Peeleho přináší do hororového žánru zase něco svěžího a nekonvenčního, co jsme ještě neviděli. Dnes je Jordan Peele známý tvůrce, který si do svých filmů převážně obsazuje černé herce. A toto byl film, který nakopl jeho kariéru režiséra. Jedná se o kvalitně zpracovaný a nekonvenční horor, který šťouchá i nějakou tou kritikou. Chtěl jsem napsat, jak je zápletka jednoduchá, ale ona zrovna jednoduchá zas tak není. film má propracovaný scénář, detaily budují zeď pro konečný zvrat, který naprosto šokuje. Začnu právě s tím zvratem, který je příručkou toho, jak se mají zvraty dělat. Vše, co vidíme, veškeré detaily napovídají k vysvětlení celého příběhu, ale přesto je zvrat i tak šokující a perfektně vymyšlený. I když si film zkouknete několikrát, tak pokaždé dojdete k názoru, že je ten zvrat povedený, protože vše do sebe zapadá a dává smysl. I po několikáté má film silný účinek, a i když už se po opětovném sledování nedá čistokrevně spoléhat na kvality zvratu, protože víte, jak to dopadne, tak přesto vše funguje na jedničku a jedná se pořádně propracovaný a chytrý horor. Peele je již znám svým obsazováním černých herců do svých filmu a pokaždé si neodpustí nějakou tu kritiku. Tady nám připomíná staré časy, kdy byli černí otroky, na druhou stranu je příležitostně i vyzvedává, což místy vypadá komicky, ale filmu to sluší. Jednotlivé dialogy jsou mistrně zvládnuté, dokáží posouvat děj, ale zároveň se zastavovat a rozebírat detaily, které dokáže Peele barvitě vyjádřit. Sice nechci nijak spoilerovat, ale dotknu se lehce kritiky. Ta se týká zvratu, kde můžeme vidět, že Chrisova přítelkyně Rose, která po celou dobu vztahu s Chrisem naprosto tají její úmysly, což je v realitě trošku mimo, to by ani agent nevydržel. Ale tohle je jen menší poznámka, jinak tohle hraje zvratu do karet a myslím si, že předtím než se k tomuto zvratu s odhalení Rose schylovalo, tak nikdo z vás neměl pomyšlení na tuto možnost, nebo ano? Scénář je jako celek špičkový, a to jak na poli dialogů či prokreslení postav, tak i dějově se tu bavíme o filmu, který s přehledem toho Oscara za scénář dostal. Z hereckých výkonů tu nemám kritiku k nikomu. Odpustím si chválu k vedlejším postavám, jako byli rodinní členové, Chrisův kámoš či Chrisova přítelkyně. Především tu pochválím Daniela Kuluuyau, který v každém svém filmu odvádí strhující výkon a tady tomu není výjimkou. Vůbec se nedivím, že za tento výkon toho Oscara dostal. Z technické stránky se tu bavíme o kvalitní filmařině. Jednotlivé lekačky a napínavé scény se tu zdají všední a nijak zvláštní, ale opak je pravdou. Lekačky, i když je člověk čeká, tak jsou díky skvělé kameře, střihu a zvuku opravdu efektivní. Nejedná se o lekačky, že bych vyletěl ze sedačky, to ne, spíše to jsou takové, u kterých se duševně leknete. Zase to ale není horor, který by stál výhradně na těchto lekačkách a strašení. Film si spíše jen doplňuje prostor těmito lekačkami. Většinu pozornosti soustředí na budování atmosféry a paranoi. Ostatně pak kamera zabírá přesně pod tím úhlem, aby záběr měl co nejlepší sdělení. S kamerou hraje druhé housle i nasvícení, které i v temných scénách přesně takové, jaké má být. Další zmíněnou techničností je zvuk, který tu také má své místo a to jednak v lekačkách, tak i třeba v detailech, jako je hlazení lžičky po hrníčku. Hudební doprovod tu je také povedený a celkem i nekonvenčně sladěný. Máme tu houslové skřípání, ale také relaxační a omamující hudbu, která dané momenty opravdu vyzdvihuje. Celkově se jedná pro Peeleho o úspěšný vstup do režisérské kariéry, a to díky nekonvenčnímu hororu, který je propracovaný do posledního detailu. Jedná se o jeden z nejlepších novodobých hororů s jedním z nejlepších zvratů. Známka: 8-8,5/10

Upgrade je předvídatelná, přesto choreograficky namakaná akčňárna, která jde ve šlépějích Johna Wicka. Během sledování jsem měl pocit, jako bych tento styl a charakter filmu odněkud znal. Přišlo mi, že je Uprgrade svým stylem a atmosférou podobný filmu Neviditelný. A ono to tak je, režisér Leigh Whannell totiž v obou snímcích dokázal vytvořit paranoiu a šimrající pocit nejistoty. Sice ve filmu Neviditelný je ta paranoia na daleko vyšší úrovni, ale stejně tu máme film, který vás nechá v nejistotě a neustále vám říká, že to není všechno a měly byste být pozorní. I když si film hraje na něco převratně chytrého, tak ve skutečnosti není, a i když je daleko chytřejší než většina současných výplachů, tak stejně se tu o něco speciálního nejedená. Upgrade lze po celou dobu předvídat a když jsem si v jeden moment usmyslel, co bude následovat, tak se opravdu tak stalo. Sice jsem to vytušil s nějakým kratším předstihem, ale i tak se to dá celkem rychle a jednoduše vytušit. Upřímně, ten závěrečný zvrat byl celkem povedený a mě překvapil, na druhou stranu nebyl zas až tak propracovaný a samotné vysvětlení bylo lehce mlhavé. Ale jako celek tu zvraty poměrně fungovali, nejlépe pak ten konečný, který z nich byl ten nejdivočejší, ale ne zas moc chytrý. Moc se mi líbilo, že konec dopadl špatně a hlavní protagonista se proměnil v toho špatného. Film si pohrává s často opakovanou myšlenkou a to tou, jaké by bylo kdyby člověku pomáhal nanopočítač v hlavě. Film se sice z většiny dá vytušit, pravděpodobně moc nepřekvapí, ale ono to přesto všechno funguje a je to zábava rovnající se dražším bijákům s vyšší sortou herců. Tady máme Logana Marchall-Greena, který mi neskutečně svým charisma a mimikou evokoval toma Hardyho. Logan tu hraje velmi dobře a stojím si za tím přirovnání, že je to takový Tom Hardy, ale z Wishe. Ostatní herci jsou také v pohodě, ale hlavní roli si utrhl herec s hlavní rolí. Z technické stránky tu máme povedený vizuál, který vypadá dráž než ve skutečnosti je. povedené akční sci-fi za 3 mil. dolarů je velmi nízká cenovka. Zvlášť když za tuto cenovku dokázali vytvořit plnohodnotné akční sfífko z ranku Johna Wicka. Vizuál pak doplňuje i dunivá futuristická hudba, jenž si bere inspiraci z Blade Runnera. To však nemění na to, že tu hudba dodává na ponurejší atmosféře. Z hlediska té akční stránky se tu bavíme o kvalitním akčnáku. Samotná choreografie není špičková, ale není k tomu daleko a i tak nám Whannell přinesl kvalitní akční nářez. Zmíním také kameru, která sice není nic extra, ale také tu najdeme některé záběry, které jsou opravdu krásně zabrané. Filmu také dodává na kráse kvalitní a úplné nasvícení, jenž nenechá i tu nejtemnější skulinku v čiré tmě. Po technické stránce tu nemáme nic dokonalého, ale rozhodně si Upgrade zaslouží označení jako dobře namazaný stroj. Jedná se o povedené akční sci-fi, jenž jde ve šlépějích Johna Wicka. Film jde předvídat, většinou mi připadalo, že přesně vím, na co hlavní protagonista potažmo antagonista zrovna myslí, což je dobře, ale ne vždy. Film to dokonalý není, ale má lehce našlápnuto k tomu, aby se stalo skromnější sci-fi klasikou, i když to by chtělo více nápaditosti. Leigh Whannell ukazuje, že mu natočení lepšího scífka s lehkou dávkou paranoie a neklidu nedělá problém. Film v podstatě na ničem silně nezaklopýtá, což dělá film ve všech směrech poměrně kvalitním. Leigh Whannell mě svým stylem poměrně zaujmul, dokázal vždy vytáhnout ze scény potřebnou nervozitu, aby si divák se vším nebyl zas tak jistý. Jestli však chcete více nervů a paranoi, tak bych radši sáhnul po jeho novějším hororu Neviditelný, který opravdu stojí za zhlédnutí. Tohle však také má svojí cenu a Uprgrade je sice nenápadný film, ale rozhodně má co nabídnout. Známka: 7-7,5/10

Vzpomínám si, když vcházel do kin druhý Doctor Strange se slovy, že se bude jednat o naprosto šílené putování mnohovesmírem a že nápady se tu nešetřilo. Což, jak se ukázalo, bylo trošku přestřelené prohlášení. O pár měsíců později přišel nenápadný snímek Všechno, všude, najednou, který všechny odrovnal a studio A24 vystřelil do nebe a nacpal mu do kapes mnoho peněz, tedy na poměry tohoto studia. Byl to poměrně velký hit, který nikdo nečekal a studio díky němu dnes může točit úplně cokoliv. Poprvé když jsem film viděl, tak jsem ho moc nepochopil a nazval jsem ho ,,nejšílenějším filmem", ale nijak zvlášť se mi moc nelíbil. Teď, když jej vidím po třetí, tak si za tímto označením ,,nejšílenější film" stále stojím, ale líbí se mi daleko víc. Každým zhlédnutím se mi film víc a víc líbí. Teď už ale k filmu. Žijeme tu ve světě, ve kterém každé naše rozhodnutí vytvoří další paralelní svět. Sledujeme tu Evelyn, která je neustále zaneprázdněná prací a starání se o čistírnu. Evelyn má také špatný vztah se svojí dcerou a svým otcem, manžel se s ní rozvádí a má problémy s finančním úřadem. Žije své nejhorší já, tak jak to řekl Waymond, její manžel, jen z jiného vesmíru. Waymond 2 ji požádá o pomoc, o záchranu všech vesmírů. A tak začíná zběsilá jízda plná akce a šílenosti. Všechno, všude, najednou dokáže perfektně najít balanc mezi emocemi, humorem, akcí a epikou. Jednou tu máme nabitou akční sekvenci a v další moment tu film v rychlosti vystydne a vypráví nám emotivní příběh matky s dcerou, který zahřeje a film tak přináší obrovskou lidskost a osobní linka tu je velmi propracovaná. I když film vypráví epický příběh plný důležitosti, tak neskrývá to, že je to i osobnější rodinné drama plné emocí a srdíčka, tedy, když říkám osobnější rodinné drama, tak to myslím s lehkou nadsázkou. Film dokáže najít lítost v bizarnosti, dokáže najít humor v bizarnosti, dokáže najít i emoce v bizarnosti. Právě bizarnost je jeden z hlavních prvků filmu. Film je šílený, ale zároveň geniální a všechno dává smysl, což je v takovém měřítku u podobně epických filmů nevídané. Celkově je scénář suprově napsaný, má hloubku , je naprosto sílený, přesto geniální. Je to taková variace na Matrix a vylepšením Marvelovského multiversa. Možná někdo filmu bude kritizovat, že je to jen asijskej marvelovskej multiverse. Já si myslím, že možná myšlenka s cestování mulitversem není nová, ale film si ji přivlastňuje a přetváří ji v něco nového, něco svého, což z něho dělá originál. To, že původní myšlenka o cestování vesmíry byla vymyšlená někde jinde, neznamená, že by to nemohla být dobrá inspirace. Jak jsem říkal, scénář tu je skvělý, ať už se tu bavíme o dialozích, které jsou nabušené, nebo vykreslení, nebo celkový příběh, který také překypuje nápady. Z hereckých výkonů tu máme samozřejmě Michelle Yeon, která tu naprosto dominuje a hraje perfektně. Přesto si myslím, že měla Oscara dostat Blanchett. Dalším je úžasný Ke Huy Quan, který to z Indiho dotáhl až na Oscara a nic mu z té energie a ztřeštěnosti neubylo. Poslední, kdo dostal Oscara, tak byla Jamie Lee Curtis, která v roli daňové úřednice bavila na 100 %. Ještě zmíním Staphanie Hsu, které role také padla. Z technické stránky se tu bavíme o krásné souhře. Kamera je energická, má rychlost a společně s kvalitním a nápaditým střihem tu máme kvalitní filmařinu. Jednotlivé akční scény vzdávají hold kaskadérům a perfektní choreografii. Je tu znát, že si tu tvůrci dali opravdu záležet a jednotlivé akční sekvence vymazlili k dokonalosti. Dále také chválím naprosto dokonalou a rozmanitou výpravu s kostýmy a maskami. Všechno, všude, najednou není nějakou předstírající se marvelovkou, která si hraje na něco epického. Tohle je film, který je epický, ale zároveň neskrývá to, že je v podstatě skromným filmem sledující rodinné problémy. Abych hodnocení filmu trochu vyrovnal a jen nechválil, tak zmíním posledních dvacet minut filmu, kde už film tak jakoby doždímával prádlo a těchto dvacet minut nebylo tak poutavých jako zbytek filmu, ani jsem z těch posledních dvaceti minut necítil nijak silnější vyvrcholení emocí, což mi přišla škoda, když to porovnám s emotivním zbytkem. Film si jako celek vás získá díky nápaditosti, originalitou, genialitou, bizarností a hlavně šíleností. Scény jako Rakakuni, kameny či párky jsou sice šílené, ale pobaví víc než dost. Celkově se jedná, podle mě, o nejšílenější film kinematografie, který ale dává smysl, je plný rodinných problémů a emocí, ale zároveň dokáže vyprávět příběh s váhou multiverza - to vše v necelých dvou a půl hodinách. Známka: 8/10

Poor Things je intelektuální ošklivé káčátko, které dokáže zaujmout na všech frontách. Yorgos Lanhimos pro mě není zrovna známý režisér. O jeho tvorbě vím, že existuje, ale to je celé a zbytek jeho tvorby mi je nezmámí. Teď si však Lanthimos připravil něco, co už nějaký ten rozruch vyvolalo. Přece jen 4 Oscary a 11 nominací není zrovna zanedbatelné číslo a jedná se jednoznačně o největší dosavadní Lanhimosův úspěch, který mu vystřelil kariéru a plně otevřel dveře do Hollywoodu. Poor Things je zvrácený film, který přichází se zajímavým konceptem. Jaké by to bylo, kdyby byl dětský mozek uvnitř dospělé ženy. I když to je jedna z mnoha variací na různé filmy s experimenty na lidech, tak tento je jeden z mála, který tuto myšlenku chce opravdu prozkoumat a nemávnout jen tak nad tím rukou. Sledujeme tu Belly Baxter, kterou díky transplantaci mozku jejího nenarozeného dítěte vrátí k životu Godwin Baxter, pak už jen sledujeme příběh tohoto dítěte uvnitř své matky. Na počátku vidíme naprosté nemehlo, které neumí ani chodit, následně jsme však svědky poměrně rychlé proměny do vysoce inteligentního jedince, s trochou nadsázky tedy, který se na svět dívá jinak a je velmi zajímavé sledovat jak. Celkový koncept je velmi zajímavý a celá tato pouť poznáním a vývojem Belly, je zábavná, přesto velmi zajímavá. Když už jsem u té zábavy, tak podotknu humor. Humor tu je brán velice zvráceně, černě a většina zábavných scén se skládá z wtf momentů. Přesunu se k nějakým negativům filmu. Asi ten největší problém jsem měl s tím, co dělá film tak jedinečným. film je totiž až příliš teatrální a někdy jsem si říkal, že by to už mohlo skončit. Dále na mě ne vždy humor fungoval, ale to opět brousíme od té teatrálnosti, která je filmem propletená. Celkově je však scénář velmi povedený, dokáže se snížit na úroveň dítěte, ale také naopak dokáže šťouchat intelektuálností a hloubkou. Z hereckých výkonů se tu jedná o elitu a každý z účastníků odvádí výjimečný výkon. Začněme s Emmou Stone, která tu vyjádřila snad veškeré emoce, které její postava mohla ukázat. Baví tu na 100 %, a i když mě mrzí, že Oscara nezískala špičková Gladstone, tak to na druhou stranu chápu. Další z herců tu je např. William Dafoe v roli Goldwina Baxtera aka Frankensteina. Roli toho znetvořeného experimentálně vychovaného doktora zvládl Dafoe na jedničku, a i když to byl film Stone, tak Dafoe bavil nejvíce. Dalšího tu máme Ruffala, jenž v roli mazaného a vychytralého právníka lehce zazářil a odvedl slušný výkon, i když si myslím, že ta nominace byla možná až příliš. Nemění to však nic na tom, že hrál dobře. A posledním dílkem tu je Rami Yoissef v roli skromňoučkého, neškodného a křehkého intelektuála Maxe. Ani tady nic tady nebudu k jeho výkonu namítat. Přesunu se k technické stránce. Co jednoznačně zaujme, tak je vizuál. Futuristický svět z 18. století tu je úžasný, plus si ještě tvůrci vyhráli s barvami, takže tu máme praštěný, ale nápaditý svět. Přidáme k tomu i experimentální kameru, která je dalším bodem, který zaujme. Upřímně, nechápal jsem, proč použili ty bublinové objektivy, ale byly cool. Dále třeba jednotlivé značení kapitol vypadalo jako z nějakého obrazu Salvadora Dalího, což opět, nechápu, ale je to cool. Dalším jsou také výstřední kostýmy, masky, výprava a jako celek vytvářejí uhozený, přesto uspořádaný a poutavý svět. Dále také zmíním hudbu, která svojí úmyslně nepříjemnou skřípavou a pištivou tóninou dokáže vyvodit z míry. Celkově se jedná o opravdu vydařený kousek, který dominuje na poli výstřednosti. Film však bohužel nedokážu napoprvé plně ocenit, takže mu dám nižší známku, než která mu náleží. Lantimos vytvořil frankensteinovu variaci a povedlo se mu to na jedničku. Filmu nechybí propracovaná technická stránky, ani ta příběhová. Známka: 7-7,5/10

Bradley Cooper zamířil na Oscary, bohužel však navzdory kvalitě díla Maestro vypadá jako lehce falešný kandidát, jenž se chová tak, jak od něj akademie chce. Vnáší tak do filmu emoce, které moc důvěryhodně a přirozeně nevypadají. I když to Bradley Cooper vzal opravdu vážně a odvedl, jak na poli hereckého výkonu tak režisérského sedla chvályhodný výkon, na druhou stranu z filmu necítím moc té osobitosti, snaží se být osobitým, ale není. To je ale spíše jen domněnka a pocit, který z filmu lehce mám. Teď už k samotnému filmu. Maestro je kvalitně zpracovnaný životopisný film, a to na všech rovinách, což dává smysl, když byl nominovám na na 7 Oscarů. Film ale každou tuto složku, jako je hudba, kamera, střih, nedotáhl ke stropu a výsledek je sice naprosto nádherný, ale na vítězství to nestačilo. Film pojednává o americkém skladateli Leonardovi Bernsteinovi, což pro mně nebylo jméno, které bych předtím znal. V průběhu sledování mi však jeho tvorba tak cizí nepřišla a některé skladby byly povědomé. Leonard Bernstein byl podle film telentovaný skladatel, bisexuál, který chtěl být neustále v přítomnosti lidí, nebudu se tím pitvat protože jeho život zmapovaný nemám a toto jsou fakta, která se filmu dají lehce věřit. Některé recenze kritizovali to, že se Cooper snažil přestrojit film do artového kabátku. S tímto z části i souhlasím, sice to má artové a autorské prvky, akorát tu nejsou nutné a bez nich to bude stále ten stejný či podobný film, který na artu netkví Takže ani, není to artovský film, i když se o to snaží. Cooper standartní životopis pojal trochu jinak, přinesl nám z části černobílý film a další prvky, které tu nebyly čistě nutné, ale neurazí, a vlastně, proč ne. Herecky si tu pro sebe ovládli film dvě tváře. Jedním je pochopitelně Cooper a tím, respektive tou druhou je Carey Mullingan, která se naprosto mimicky i tóninou hlasu proměnila v Felicii Montealegre a její výkon byl hodný nominace na Oscarech. Tou první naťuklou tváří byl Bradley Cooper v roli Leonarda Bernsteina. Bradley tu odvádí naprosto strhující výkon, vkládá do role opravdu vše, naučil se dirigovat, hrát na piano a výsledkem je opravdu špičkový výkon, troufám si tvrdit až životní výkon. Bohužel mu to nevyšlo s tím Oscarem. Hold byla konkurence silnější. Z technické stránky tu máme opravdu vypiplaný kousek. Vykopnu to skvělími maskami či výpravou. Dále tu máme skvělý zvuk, což by měl být takový standart, když tu máme film o hudebním skladateli. Zvuk je krásně čistý a ostrý. Dále tu máme kameru, kde Mattew Labatique odvedl královský výkon. Jen pro urovnání, je to člověk, který dělal kameru u Zrodila se hvězda, Velryba, Requiem za sen, Spojenec, Černá labuť či To nic, drahá. Jinými slovy to je člověk, pro kterého práce s kamerou není cizí. Vyzdvihnu tu hádku mezi Bernsteinem a Montealegre, kde se kamera po celou dobu nepohne a my tak sledujeme celou unikátní manželskou hádku. Tady by teda měla spíše přijít pochvala Cooperovi a Mulligan za tyto špičkové výkony. Kde ale kamera opravdu zazářila, tak bylo na katedrálním koncertě, kde po celou dobu scény kamera kroužila kolem Bernsteina a my z toho mohli mít unikátní a dechberoucí audiovizuální zážitek. Na závěr ještě pochválím hudbu, která tu samozřejmě byla také jistota. Maestro je film, jenž se snaží vyprávět emotivní příběh skladatele Bernsteina. Bohužel však tyto emoce ne často fungují a film prožívá moment až příliš přehnaně. Celkově je však Maestro povedeným životopisným filmem, který sice není artovou záležitostí, i když se tak tváří, ale i tak dokáže zaujmout po své lehce hrající výjimečnosti. Cooperovi se povedlo natočit další životopis, který možný je lehce falešný, přesto je ve výsledku povedený. Známka: 7,5/10

Na tento pořad se pravděpodobně podívají jen dva typy lidí, ti, co jsou fanoušci Grand Tour nebo ti, co chtějí vidět nějaký cestopis. Já patřím k té první skupině a veškeré materiály, ve kterých je někdo z tria, tak musím vidět. S každou novou sérií si to zkouknu celé ještě jednou, protože jsem prostě fanouškem. Teď, po třetí sérii jsem se rozhodl pořad zhodnotit po jednotlivých sériích. 1. série - Japonsko - James May nás vnáší do Japonska, ukazuje se, že mu humor a charisma vydrželo a dokáže táhnout pořad sám bez svých kolegů, což sice víme, ale ne ve formátu cestopisu. První díl není tak dobrý jako zbytek série, což může někoho odradit, ale i tak si kvalitu po celou sérii drží. James May nás samozřejmě jako hlavní aktér provází touto nádhernou zemí s tím rozdílem, že tu máme i další charismatické průvodce, kteří také dokáží pobavit a vnést do pořadu něco jiného. Nejvíce v hlavě utkví Jujiro svojí energií, humorem a přirozeností. Každý díl má slabší části, ale z drtivé většiny tu máme jen ty dobré. Kdybych měl vybrat, které momenty z hlediska obsahu jsou ty nejlepší, tak bych vyzdvihl setkání s nadšenci do vlaků, továrnu na piana, návštěvu Osaki, zakázaný oběd ve vlaku, návštěva jakéhokoliv chrámu, dabování anime, loutkové divadlo, promítací muzeum a samozřejmě RoBoHon. Jak už jsem zmínil, celý pořad je doprovázen Jamesovým humorem, který jakožto obrovský fanoušek Top Gearu a Grand Tour, žeru. Nechci vyzdvihávat žádné humorné momenty, protože věřím, že bych na velkou část zapomněl. Takže tak, jestli nejste příznivcem Grand Tour či Top Gearu, tak se zasmějete méně. Pro mě jako pro fanouška to bylo to pravé. Dle mého názoru byla první sérka ta nejlepší. Známka 1. série: 8,5/10  2. série - Itálie - James se vrací a i když se mluvilo o USA, tak se James nakonec vydal do Itálie. Strukturou se druhou sérií neodlišujeme, což dává smysl a nevadí to jenom tehdy, pokud je obsah stále kvalitní. Obsahu je pořád mnoho, akorát kvalita lehoučce spadla. Stále tu máme zajímavé a zábavné části, jako je výrova sýru, návštěva sýrové banky, temné divadlo, Cern či Pompeje, ale těch ,,jenom dobrých" momentů tu je více než v Japonské sérii. Líbila se mi část, kdy si James mohl zajezdit ve Ferrari, což prostě k Jamesovi neoddělitelně patří a jsem rád, že to i do tohoto pořadu zakomponovali. Je to takový detail, který ale fanoušky ubezpečí, že James je stále automobilový šílenec. Dále tu máme propojení s první řadou. Jedná se o část, kdy James rozstřílí svého milovaného RoBoHona. I v druhé sérce nechybí charismatičtí průvodci, kteří dokáží získat lehkou pozornost a nijak průběh nenarušují, ale Jujiro je jen jeden a toho nikdo nenahradí. Tato série má nejspíše chybu v tom, že to už není takový extrém jako v Japonsku, je tu více ,,jenom dobrých" momentů. Dále také měla první série větší charakter a byla více zapamatovatelná. I s druhou sérií si však pořad drží kvalitu a já se vrhám na Indii. Známka 2. série: 7,5-8/10  3. série - Indie - James se po třetí vrací, akorát tak nenápadně. Novinky ze světa tohoto tria sleduju, ale tato série přišla na svět tak nenápadně, že jsem si toho všiml až týden po uvedení čili marketing se tu moc nevyznamenal. Navíc tu teď místo klasických 6 epizod, na které jsme z předchozích sérií zvyklí, máme jen 3. Že by to dokázali se stejnou kvalitou nakumulovat jen do 3 epizod? Ani ne, indická série totiž nemá moc, co nabídnou. Podíváme se tu sice do továrny na boty, na úchvatný Taj Mahal, drakiádu, výrobu filmových plakátů, projedeme se tu vlakem, ochutnáme čaje nebo si zahrajeme ve filmu, což je všechno zábavné, ale není to už tak poutavé a zajímavé. Dále mi ty epizody velmi splynuly a nebylo v nich zas až tak moc výjimečného na sledování. Epizody špatné nebyly, ale chyběla jim energie, vzrušení, a přirozenost. Tady mi to připadalo jako kdyby nevěděli co točit, a tak to jenom natahovali v domnění, že to dobrá série prostě nebude. Průvodci tu máme asi nejslabší, ale rozhodně to na nich nestojí a vlastně byli i zábavní. Této sérii chybí ta zmíněná energie, uhlazenost a jasný plán, jako tomu byl v japonské sérii. Z této série mi to vyznívá, jako kdyby nevěděli, co v té zemi dělat. Tady ta kvalita pořadu už lehce klesla, ale fanouškem jsem stále čili známka je ještě dobrá. Známka: 3 série: 7/10 Celkově je Our man in... můj oblíbený cestopis, ale jen proto, že jsem skalním fanouškem. 1. série byla nejlepší, pak už už to lehce s druhou sérií kleslo a 3. je zatím ta nejhorší - nedokázala nabídnou nic výjimečného, přestože se odehrává v tak výstřední zemi. Každá série si sebou nese otázku, jaké je to být Japonec, Ital, Ind. Bohužel v žádné v těchto sérií to není bráno příliš vážně. Japonská série se toho +- drží, to samé Italská, ale ta Indická vůbec. Já jen doufám, že příští série napraví reputaci ,,jenom dobré" 3. série. Známka: 8/10

Godzilla x Kong: Nové impérium je čistá zábava v podobě absurdity a velikosti. Když jsem poprvé koukal na první díl Godzilla vs Kong, nemohl jsem se vyhnout do oka bijícímu zahození nápadů a ztraceného potenciálu. Jednička představila Dutou zemi tak zkratkovitě, že tu neměla v podstatě žádnou roli. Film tak moc konzumoval jeden nápad za druhým, že mu toho moc nezbylo a byla velká chyba, že se nad ničím jednička nezastavovala a nijak svět nebudovala. Doufal jsem tak, že dvojka zasytí tou slibovanou Dutou zemí a napraví tak chybu. Povedlo se? Yo i ne. Sice se film hodně odehrává pod povrchem, takže si to mínusko z jedničky trochu smázlo, bohužel i tak to není plnohodnotné budování světa. Film by se potřeboval zaměřit na floru a faunu, jako tomu bylo v Ostrově lebek, kde ta příroda měla charakter. Neříkám, že tady tomu tak zcela není, ale rozhodně je co zlepšovat. Teď nastává ten největší problém filmu, který celou dobu otevírám. Je to ta zkratkovitost a bleskový průlet dějem. Problém je, stejně jako v jedničce potažmo druhé Godzille, že film konzumuje nápady tak rychle, že mu brzo dojde prostor a uchýlí se do vod Rychle a zběsile, kde už z části je. Jenomže Rychle a zběsile je ,,komorní" záležitost v porovnání s tímto Monsterversem, kde se jedná dějově o mnohem víc. Tohle je hlavní problém, každým dílem konzumuje tolik potencionálu a mění ho jenom v peníze. Abych to nějak vsunul do souvislosti s těmito dvěma filmy. První Godzilla vs Kong představila obrovskou oblast zvanou Dutá země, kterou naprosto ve filmu ignorovali. A tady? Jednak Dutou zemi stále dostatečně neprozkoumali, aby se divák ,,najedl" tohoto světa, ale také otevřeli druhou oblast, které říkám Duto dutá země, která se v podstatě nachází tam, kde má být přibližně zemské jádro. Co mě ještě irituje, tak je to, že Dutou zemi berou jako už jistotu, jako mezi pilíř mezi povrchem Země a Duto dutou zemí čili tu velkou roli už Dutá země nemá. Odprostím se od tohoto problému, který pomaloučku stahuje tuto sérii k zemi. Jak to vypadá se samotným scénářem? No, opět tu máme stupidní dialogy, které však místy pobaví, bohužel však jenom výjimečně a celkově bych ubral z humoru. Představili se nám tu nové postavy, které však jsou jenom do počtu a v podstatě mají nulové vykreslení. Z postav to trochu uklidňuje Barnie, s kterým se počítá, že to bude takový blbeček na odlehčení, což dodržuje, i když někdy až příliš. Takže tak, postavy tu důležité nejsou a v podstatě si s nimi nejde vytvořit silné pouto, které by v divákovi vyvolalo strach o některou z postav. I když se tu jedná o boje monster, tak nám tvůrci do hlavy bijou to, že ty lidské postavy tu jsou důležité a že hýbou dějem, což není pravda a ve výsledku tu jsou jen na přítež. Teď bych se přesunul k jiným postavám, a to k tahounům filmu čili k titánům. Kong tu trošku degradoval a byly mu silně zobrazeny jeho limity. Jeho modifikovaná ruka vypadá směšně a je směšná, ale na to, jak je série šílená, tak tohle je jen zlomek. Skar King je cool záporák, čekal jsem ho více nebezpečného, ale ušel. Dalším monster je legendární Godzilla, ze které se stala vysprintovaná růžová ještěrka. S barvou jsem měl před filmem trochu problém, ale zas tak mě to při sledování filmu nevadilo. Godzilla tu je, jako ve všech filmech, stylová, bohužel ji však tvůrci trošku přizpůsobili do akčnosti série. Z klasického nemotorného modrého monstra, které jsem svým vzhledem zbožňoval, vznikla vysprintovaná růžová Godzilla, které nedělá problém si zaskákat na trampolíně či přes švihadlo. Dává smysl proč tomu tak je, ale i tak mám radši ten standartní vzhled. Dále tu máme ledové monstrum Shimo, které tu z monster mělo to nejtupější vykreslení. Skar King jej ovládal, což je v poho, ale jakmile se Shimo osvobodil, tak se z něj stal tupý domácí mazlíček s nulovým charakterem, což mě celkem zamrzelo, zvlášť když je v takovém kolosálním měřítku, které by mohlo v budoucích dílech sloužit jak nepřítel Godzilly, jenže bohužel, je to jen domácí mazlíček a auto pro Konga. Btw mám nápad pro tvůrce, protože díky skvělým scénáristům si čerpají nápady, tak rychle, že jim Země nestačí. Právě proto mě napadlo, že by mohli v příštím díle otevřít portál a podívat se na jinou planetu, kde samozřejmě budou další monstra. Je to stupidní nápad, ale upřímně, byla by to zábava. Z technické stránky tu máme ošklivý zvuk, který je jenom nahlas, bohužel nemá žádnou ostrost a porovnám-li to s Edwardsovou Godzillou, tak je to, co se týče zvuku, skok zpátky. Dále tu máme efekty, kterých tu sice bylo daleko víc než v jedničce, bohužel však byly dost lenivě udělané. Nebyly špatné, to ne, ale šlo vidět, že tvůrci úmyslně rozmazali okraje, aby se s tím nemuseli animátoři dělat. Výsledek je tak v jistých momentech lehce ošklivý, ale jako celek jsou efekty poměrně povedené. Celkově se jedná o čistou koncentrovanou zábavu, která má jeden zásadní problém, který budu omýlat pořád dokola. Konzumuje až příliš moc obsahu, který je ve výsledku jen smutnou připomínkou toho, jak vyčerpanou a vysátou sérií se tato značka stává. Známka: 5,5/10

Peter Jackson odhazuje svého Pána prstenů a přichází s novým filmem, na kterém ukázal, jestli umí natočit i něco jiného. A ano, nedělá mu problém natočit i něco jiného a odvést set sakra dobrou práci i na díle, které není ze světa Pána prstenů. King Kong je naplněná dobrodružná jízda, která kombinuje všechny prvky, které máme s žánrem dobrodružných filmů spojené. Mnoha akce, tajemství, lásky a lehce humoru - to všechno tam je a Jacksonův King Kong nijak neztrapňuje originál, ba naopak ho obléká do nového kabátku, který mu sluší. Vlastně je tento King Kong esencí toho, jak by měla adaptace na King Kinga vypadat a nalezneme tu vše, co King Konga dělalo ve třicátých letech tak poutavého. Film má sice přes tři hodiny, což k Jacksonovi tak nějak patří, ale filmu to nijak neubírá na kráse a ty tři a půl hodiny, jestli sledujete delší verzi, jsou namačkané poutavým obsahem. Z příběhové stránky bych film rozdělil na tři části. První je ta městská a námořní, kde nás Jackson uvede jednak do tehdejšího krutého života po krachu na newyorské burze. Jackson nám tu ukazuje rychlost a uspěchanost tehdejšího New Yorku, kterou si pro sebe získává Jack Black. Dále tu máme výpravu na lodi, kde se seznamujeme s postavami a film se nás snaží vtáhnout do co největšího tajemství a pokušení se na ostrov podívat. Následný vstup na ostrov a seznámení se s kmenem žijícího za velkou zdí, vkládá prvky thrilleru. Jackson nám však Konga nechce jen tak ukázal a schovává si svůj tahák filmu co nejdéle. To však vůbec nevadí, protože nám tak dokáže odvyprávět jednotlivé části úplně a bez mnoha zkratek a na filmu jde vidět, že Jackson má, co říct. Druhá část je pak čistokrevné dobrodružství čili prozkoumávačka ostrova plného vše různých potvor, vypořádávání se s nimi, unesení Ann Kongem atd. K této části v podstatě nemám moc, co vytknout, protože nabízí přesně to, co čekáme a chceme - pravé dobrodružství. V čem však může nastávat problém, tak v jednotlivých akčních sekvencích, které jsou místy až trochu moc přetažené za vlasy. Poukazuju tak např. na útěk před dinosaury, kde naši dobrodruzi s nekonečně dlouhým dechem utíkají a proplétají se mezi běžícími dinosauřími kolosy, což nevypadá moc uvěřitelně. Prodloužená verze, která je delší o cca 25 minut, tak nabízí o 2 akční sekvence navíc. Jedná se o boj proti agresivnímu triceratopsu a vodní ,,příšeře." Obě tyto sekvence nejsou špatné, ale narazí zase na ten problém s uvěřitelností, stejně jako tomu byl útěk před dinosaury. Naštěstí nejsou moc příběhově důležité a jejich absenci ani nevypozorujete. Takže má rada je, jestli chcete vidět realističtější film, vlastně i lepší, tak koukněte na původní sestřih. Jestli chcete vidět něco více akčního, koukněte na prodlouženou verzi. Třetí část už je samotné vyvrcholení, i přesto že ostrovní část byla naplněná až k prasknutí. V závěrečné newyorské části dostáváme Konga do nepřátelského okolí a dostáváme tak opět to, co chceme a očekáváme vidět. Líbilo se mi, že tu Kong nebyl bezemoční zvíře, ale měl charakter a v jednotlivých momentech dokázal lehce zahrát na emoce. ,,Romance" mezi Kongem a Ann byla poměrně dobře vytvořená, rozhodně to obohatilo původní verzi, kde této lince moc věnováno nebylo. Z filmu vytknu některé detaily, které trošku vyčuhovali, ale zážitku nebránily. Jedním z nich je ten, že kamkoliv se postavy na ostrově vydali, tak jim nedělala orientace na ostrově žádný problém. Všichni, co hledali, tak našli, nikdo neměl v džungli problém s orientací, všichni věděli, kam jdou. Dále tu máme klasické stereotypní dobrodružné momenty jako je náhoda hrající do karet našim hrdinům. V moment, kde naši hrdinové spadli do propasti a byli zahnáni ostrovním hmyzem do kouta, tak se z čista jasna objeví záchrana, která všechny hmyzouny postřílí. Čili scénář jako celek má mouchy, ale dle mého názoru je povedený, je přesně to co chceme a očekáváme, což můžeme brát jako chybu, ale já jsem toho názoru, že tato adaptace klasiky je taková, jaká by měla +- být. Adaptace, která se sice dost drží originálu, ale nezapomíná být obohacena o něco nového. Z hereckých výkonů tu máme skvělého a zákeřného Jacka Blacka, kterému tato podoba dost slušela. Dále tu máme intelektuálního Andriena Brodyho, variaci na Merilin Monroe od Naomi Watts a mnoho dalších, kde každý z nich odvedl opravdu skvělý herecký výkon patřičný do tohoto filmu. Z technické stránky tu máme krále a Peter Jackson nejen obhájil titul skvělého vypravěče epických děl, ale také opět obhájil titul skvělého řemeslníka a připravil si pro nás pastvu pro oči. Film z vizuální stránky je na rok 2005 naprostá špička a ani Spielbergova Válka světů mu z hlediska vizuálních efektů, nesahá, s trochou nadsázky, ani po kotníky. Dále tu máme samozřejmě kvalitní zvuk a krásnou výpravnou kameru. Hudební doprovod však troufl i originál a kdybych měl vybrat 50 nejlepších soundtracků, tak tento King Kong by v mém pomyslném listu nechyběl. Jako hudební doprovod tu máme naprosto špičkový zážitek, který dokáže perfektně vystihnout epičnost díla. Celkově se tak jedná o velmi povedenou adaptaci, která obhajuje Jacksonovy titul jakožto skvělého vypravěče i řemeslníka. Film má své chybky, ale nijak nebrání tomu, aby nám ukázal skvělý dobrodružný příběh, kterému dokonce neškodí ani to, že je téměř přesnou adaptací Konga z roku 1933. Když si něco dá Peter Jackson do hlavy, tak z toho vyjde dost kvalitní kousek. Známka: 8/10