Skrivan

Konečně je konec bulváru a melodramatům. Místo toho opět přichází do hry královna (která tu už tak dlouho hrála druhé housle!) a její rozhovory (a neshody) s premiérem. Už jsem na to za tu dobu zvládl zapomenout, ale právě tohle jsem měl na Koruně rád a tímhle vynikala.

A toto jako bylo co? Pohádka asi sotva. Otřesné ve všech ohledech od začátku do konce.

Závěrečná série s sebou přináší nové prostředí, nové postavy, nové výzvy. Bohužel jsou všechny nezajímavé. První díl mě doslova šokoval, z té „školy“ jsem byl zhrozen (někdo by měl Netflixu vysvětlit význam slova menšina), ale jsem rád, že jsem se tím nenechal odradit a dokoukal jsem to. Už od druhé epizody se to totiž vrací do starých kolejí a je to zkrátka stejná Sexuální výchova jako byla vždy. Jsou tu momenty vtipné, vážné i nudné a trapné. Bohužel těch za mě bylo trochu víc než těch dobrých. Asi holt stárnu a nejsem už úplně cílová skupina. Přesto jsem rád, že jsem to viděl, byla to vcelku příjemná oddychovka v pošmourných podzimních dnech. Nicméně škole jako Cavendish se vždy vyhnu obloukem.

Když jsem slyšel o tomto seriálu, byl jsem zvědavý, ale zároveň jsem se trochu bál, jak bude Poe v současnosti fungovat. A ono to funguje fakt skvěle. Každá epizoda je inspirovaná jednou povídkou (potažmo básní) a k tomu tu máme ještě jednu, která nám celý příběh rámuje. Seriál výborně pracuje s poeovskými motivy (bavilo mě vždy podle názvu epizody hádat, kdo a jakou smrtí zemře), které jsou tu využity opravdu skvěle a do nejmenších detailů. Zajímavě se tu také snoubí hororové prvky s detektivními (což opět krásně odráží Poea) - pro mě nicméně převažovaly ty detektivní, občas jsem se sice lekl, ale hororem bych to nenazval, zatímco z té detektivní stránky jsem se tomu pořád snažil přijít na kloub. A tak jsem zůstal v pořádném napětí až do finální epizody, která přinesla rozluštění všech záhad - ta očekávaná i ta překvapivá. Někteří tu kritizují různobarevnost nebo „morální zkaženost“ Usherových dětí, ono to ale v kontextu celého příběhu dává smysl. Jen mě mrzí, že těch nejzajímavějších postav (s výjimkou Madeline, která seriálu kraluje) se zbavili tak brzy.

Šíííleně dlouhá nuda o ničem. Hlavní postavy byly nezajímavé a jejich osudy mi byly ukradené.

Atlantida je více než důstojnou pokračovatelkou původního seriálu, který dokonce (zejména v jeho pozdějších sériích) často i předčí. Většina hlavních postav si dokázala velmi rychle získat mé sympatie, Wraithové jsou dost zajimavým nepřítelem. Mrzí mě poměrně nijaký konec, Atlantida by si rozhodně zasloužila něco lepšího.

Příběh této služebnice je rozhodně zajímavý, i když dost náročný na sledování a rozhodně ne pro každého. Obtížné téma je tu podtrženo specifickým stylem vyprávění - statickými, „uměleckými“ záběry nepříjemnými na pohled - a značnou lyričností, kdy se děj často dlouho zdánlivě nikam neposouvá. V prvních sériích jsou navíc často přítomné flashbacky z „života předtím“ (které pro mě byly vlastně často zajímavější než hlavní dějová linka a jejichž úbytek až absence později mě vlastně mrzely). Všechno to ale drží pohromadě mistrovsky napsané postavy, z nichž žádná není jen čistě bílá nebo černá. I ten největší záporák tu má své lidské stránky a jak „kladné“, tak „záporné“ postavy si dokáží opakovaně získat divákovu přízeň a sympatie i znechucení a distanc. Zpočátku mi u hlavní hrdinky dost vadilo, že je vlastně jen vedlejší postavou i ve svém vlastním příběhu. Sama ho nikam neposouvá, vždy jednají jen lidé kolem ní. To se ale časem dramaticky změní - v podstatě každá postava tu má totiž sice zásadní, ale stále uvěřitelný vývoj. Jasně, některé epizody jsou slabší, některé záležitosti nemají úplně logiku, ale i tak si mě Služebnice dokázala více než získat a momentálně napjatě očekávám závěrečnou sérii.

Trailer sliboval neotřelou a děsivou podívanou. Byl jsem zvědavý, napjatý, plný očekávání a těšení. A pak přišel ten film. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale první půlka měla atmosféru. Bylo tam pár zajímavých nápadů a záběrů, z postav mi sice nebyl sympatický vůbec nikdo, ale vcelku to fungovalo docela slušně. Strach se vyloženě nedostavil, ale napětí určitě. Paradoxně tohle všechno přestalo ve chvíli, kdy nám děvčata konečně byla posednuta. V podstatě jediné, co posedlé holky udělaly, bylo, že si nanesly trochu víc heavy make-up a nasadily kontaktní čočky. A jinak nic. Nuda. A pak tedy konečně přijde vymítání ďábla ve Vymítači ďábla - ovšem bez vymítače ďábla! Protože církev je zlá a neschopná a nepošle exorcistu a farář, co to i představeným navzdory zkusí, skape po pěti vteřinách. A vymítání je tak ve společných rukách bývalé řádové skorosestry, pochybného reverenda, šamanky a všech příbuzných. Každý chvilku tahá pilku, jejich vymítačská spolupráce je ale jen směšná. Napětí z první půlky tak vystřídaly jen pocity trapnosti, absurdity a zoufalého smíchu. Sečteno podtrženo - pár dobrých momentů tam je, je cool, že sehnaly i původní typky, ale kdyby tam nebyly, nezměnilo by se na filmu vůbec nic a celkově to prostě za moc nestojí. Velké zklamání.

Láska na první pohled je vcelku příjemná lyričtější oddychovka, která má osobitým způsobem vyprávění rozhodně co nabídnout. Problém je, že hlavní hrdinka je tak blbá a nesnesitelná, že tomu fajn a sympatickému týpkovi prostě nemůžete přát, aby s ní skončil. Její otec je navíc přihřátý slizák. Zajímavým a obohacujícím prvkem je tady vypravěčka, u které mi ale chybělo nějaké vysvětlení nebo opodstatnění. Nejlepším na celém filmu tak zůstává dojemná úprava Dance With Somebody.

Branaghova Poirota fakt můžu. Přízraky mají nadto ještě úžasně tísnivou a mysteriózní atmosféru. Není jasné, co je skutečnost a co přelud. Tomu pomáhá i výborná práce s kamerou, záběry jsou neokoukané, zajímavé a přidávají tomu hrozně moc. Postavy nejsou ploché, herci jsou skvělí (klobouk dolů před Judem Hillem, jeho Leopold byl naprosto boží, a to nesnáším děti a dětské herce dvojnásob!). Jednoduše doufám, že se v budoucnosti dočkáme ještě dalšího Poirota a už teď se na něj těším!