Bordoshut

7/10 – "Ty vosy jsou úplný zmrdi, když si to tak vezmete. Úplný zmrdi! Pořád píchají!" Míšův nestárnoucí proslov o okřídleném hmyzu z tuzemských luhů a hájů skvěle shrnuje ústřední myšlenku Peelova posledního blockbusteru. Rozhodně nejde o tak ambiciózní projekt jakým byli Uteč a My, ale i zde je patrný Peelův rukopis. Krom toho zmíněné snímky si i sám režíroval, zatímco Slaďáka ovlivňoval pouze coby scénárista a producent. Po většinu stopáže film funguje dobře, úspěšně buduje napětí, ale na konci se až příliš utrhne ze řetězu a i to rozuzlení jaksi hapruje. Postrádá totiž jakoukoli myšlenku nebo alespoň její náznak, což mě na Peela trošku mrzí. Možná by Sladkůstkáři svědčilo komornější pojetí. Jinak pěkný snímek. Pro vosaře to musí být denní chleba. Můj celý názor ZDE.

6/10 – Zatímco jednička Tichého místa přinesla vcelku ohranou zápletku, ale bohatě si to vykompenzovala slepými monstry, se kterými k prachobyčejnému přežívání v postapokalyptickém světě přichází do hry nápaditý způsob boje, dvojka už z jakés takés originality těžit nemohla a tak vzniknul jen další průměrný survival horror žijící z úspěchu předešlého dílu. Ani Emily Blunt a Cillian Murphy na tom nic nezmění. Dohromady mi vážně nepřijde, že by mohl snímek nabídnout něco, co jsme neviděli už 1000x v bledě modrém, anebo s tím už nevyrukovala jednička. Krom toho mi to místy připadá trochu uspěchané a odfláklé, takové bezemoční, napětí moc nefunguje. Možná za to může fakt, že jsem na to koukal za denního světla, nevím.🤷‍♂️ Pár spoilerů stranou: Zejména střetnutí se "zdivočelými" lidmi, mě teda vůbec neohromilo. To samé příchod do obydlené osady na ostrově – ten vyzněl tak neikonicky a neosudově, že to snad ani víc nešlo. Dost dobře jsem ani nepochopil, proč se naše skupinka musela rozdělit. Protože každý sám jsou zranitelnější? Nemohli prostě držet pohromadě? Taky mi vrtalo hlavou, proč Emily Blunt jen tak opustila syna, aby šla truchlit. To jí nenapadlo, že až se z truchlení vrátí, bude možná moct začít nanovo? A vůbec tam taky neřešili, že "ten kluk" málem přišel o nohu kvůli nějaké pasti. Co to bylo za past? Nastražil ji snad Cillian Murphy na špatné herce? Zkrátka a dobře: v Tichém místu 2 zoufale chybí nějaké dialogy, které by jednotlivým akcím a reakcím daly smysl. Smysl, který každopádně postrádají. Taky motivace těch zlých lidí, proč si někam odváděli tu holku? A co to měli s kůží? Ne ne, už mlčím. Možná jsem jenom kritičtější od dob, kdy jsem zhlédl jedničku. Abych vás po přečtení tohoto opusu rozveselil a snad i přivedl na jiné myšlenky, připravil jsem si pro vás Vtípek na dlouhé večery: "Dala si před natáčením Emily blunt? A byla po něm tupá?" Chápete? Tupá. Pardon...

5/10 – První Godzilla by byla strašná, kdyby nebyla první. Jako snímek, který nás tak nějak uvedl do tohoto světa, musím ocenit nápad, premisu i zajímavý origin Gojiry. Postavy ve filmu také fungují dobře, co nefunguje je opět CGI. Nezlobte se na mě, ale stav zobrazených digitálních triků je na rok 2014 vážně otřesný. Jurský park z 1993 vypadal líp. Většina kaidžu pšíšerek vypadá jako dinosauří hračky z plastové hmoty, nevhodné pro děti do 3 let. Celé je to strašně natahované a překombinované, i když v tomto ohledu první Godzillu Král monster teda jednoznačně trumfl. Ve zkratce jde říct, že celý příběh a budované napětí jde do kytek ve chvíli, kdy umře Heisenberg. Řekl bych vám k tomu něco víc, ale bohužel už jsem většinu toho, co následovalo, za ty 3 dny od zhlédnutí zapomněl. Dobře si ale pamatuji, jaký opruz byl to sledovat. Následovala totiž dobrá hodina a půl nekončícího chaosu, vřavy a křiku. Veškerá akce přitom spočívala v tom, že lidé ostřelovali monstra a ta se vždycky po zasažení znepokojeně ohnala, jako by je bodl nějaký neposedný komár. Kolikrát by je museli neúspěšně střelit, aby konečně pochopili, že to nemá smysl? Vlastně je to docela roztomilý. Jsou jako čeští hokejisti, když nastřelují mantinel a doufají, že jednou to do té brány konečně padne. Tolik lidí na scénáři, a přesto je to tak neskonale debilní. Hands down. Funfikce: "Generále, právě jsme trefili Godzillu po šest tisíc tři sta padesáté osmé." – "Zásah potopená?" – "Bohužel ne." – "Tak na co čekáte, vy hlavo skopová? Pokračujte v nastřelování." – "Ale generále, nemyslíte si, že..." – "Už jsem řekl, Taylor-Johnsone!" – "Rozkaz, pane Edwardsi."

7/10 – Jednoznačně nejstravitelnější snímek, který Monsterverse zatím vypustil. Vděčíme za to především třem věcem: 1) dobrý herecký výkon dětské herečky, která ztvárnila Jiu; 2) fakt, že se film Godzilla vs. Kong nebere tak vážně jako předchozí snímky, což bylo dobré rozhodnutí, které diváckému přijetí tohoto digibordelu mohlo jenom prospět; a samozřejmě 3) přítomnost masivní gorily. King Kong pro mě každý film s kaidžu příšerkami dokáže povznést o několik pater výš. Na rozdíl od svých hrozivějších kamarádů totiž vždycky na plátno dokáže přinést i nějaké emoce. Neříkám, že je to kdovíjak vyspělý projekt, ale v porovnání s předchozími vymývárnami mozků jde o značné zlepšení. Koneckonců o žádném jiném odvěkém titánovi nemůžete říct, že je s ním rozumná řeč. Osobně se do King Konga dokážu vžít a už mi tak nějak přirostl k srdci. Ačkoliv s ním tvůrci vyvádějí psí kusy, ani tady nebyl jeho příběh kdovíjak znesvěcen – alespoň v očích neznalce původních 9 filmů, které o něm už američtí a japonští obdivovatelé stihli natočit. Další jeho výhodou oproti jiným příšerkám je pro diváka to, že navzdory své odolnosti působí docela zranitelně. Uznejte sami – nechrlí modré mezigalaktické záření schopné ničit mrakodrapy na nespočet kilometrů ani nemá v zádech potencionální armádu přisluhovačů z minulého dílu. Ve zkratce: Neobešlo se to bez spousty PG 13 chujovin, ale vlastně se to sledovat. Částečně i díky povedenějšímu CGI. Kupodivu to i docela dávalo smysl, pokud se přenesete přes fakt, že už je to hooodně sci-fi. Ale jednu otázku bych přece jenom měl: "Proč šel Godzilla do Hongkongu? Cítil tam snad King Honga?"

3/10 – Japonské jaderné dinosaury (tj. kaidžu) mám rád, jen když zaclánějí na Olympiádě. Jinak mi nekonečné souboje těchto pradávných titánů, kteří se z nějakého důvodu rozhodli hibernovat pod zemským povrchem, připadají jako neskutečně recyklovaná zábava pro tupé hlavičky. Kdyby se na to alespoň dalo koukat... Godzilla 2 je přehlídkou tak kýčovitě family friendly CGI efektů, až se to nedá vydržet. Grafici se očividně snažili najít jakýs takýs balanc mezi tím, že japonské kaidžu jsou především pohádka pro dospělé a povinností vytvořit nadupaný blockbuster, ze kterého si nejeden teenager upšoukne do sedačky, ale vůbec se jim to nepovedlo. Výsledkem je nepřehledný mišmaš, ze kterého si už teď pamatuju jen rachot, křik a výbuchy. Takhle nějak by vypadala Godzilla, kdyby ji točil Troška. Jediné, co na tu skutečně funguje, je Millie Bobby Brown a Vera Farmiga. Lidské postavy jsou nezajímavé a je jich zbytečně moc. Totéž platí i o monstrech a soubojích. Tím se dostáváme k mému největšímu problému s celým tímhle rádoby universem. Nezranitelnost. Že jsou kaiždu odolní proti kulkám, to beru. Čerpají sílu z jaderných zbraní? Proč ne. Ale to, že tato kentrosauří hyperjaderná ještěrka vychrlí na trojhlavou bestii to svoje modré alfazáření, kterým je schopná ničit budovy na x kilometrů, a drak jen udělá několik kroků vzad, jako by ho Godzilla sprchovala silným proudem vody, to už je kurva moc. Hrozně mě triggeruje, že nemáme jakkoliv vytyčené, co jaké monstrum může a co ne, jak se ho dá zabít a podobně. Umřelo dost monster, ale žádnou krev si teda nevybavuju. Mělo by to mít prostě jasně daný limity. Verdikt: "Čistokrevná ptákovina."

5/10 – Snímek Birds of prey má kuráž. Troufá si totiž pojednávat o superhrdinech, ačkoliv to nejsou žádní hrdinové a on sám není vůbec super. Nu, s těmi hrdiny se to má asi takto: Harley Quinn, Sara, Cassandra, Huntress, Renee. Ano, jak jste správně pochopili a jak tady někdo moudře napsal, Podivuhodná proměna Harley Quinn je film od žen o ženách a pro ženy. Nenechte překladatele si s vámi zahrávat, v názvu se doslova píše, že se jedná o "úžasnou emancipaci". Muži tu samozřejmě vystupují jen jako naprostí narcisté a tupí mamutobijci. Docela jsem se u toho pobavil. Zajímalo by mě, v kolika mužských karikaturách se asi našel režisérčin manžel. Držím jim palce, protože tohle vypadalo fakt na krizi. Jinak titul nejotravnější herečka roku 2020 u mě zpětně vyhrává Ella Jay Basco – je to talent od přírody, ta holka to má v sobě, ani se nemusela moc snažit. Naproti tomu Margotka Robbie v roli naší učitelky chemie podala standartní výkon, který se pochopitelně neobešel bez trapných džouků a výbuchů chemikálií. Mám ji rád, ale trochu mi přijde, že už jí je všude příliš. Řeknu to takhle: opakovaný vtip není vtipem a celá tahle postava je vtip. Mimochodem, v průběhu sledování scény na policejní stanici jsem si uvědomil, že už jsem tuhle podivuhodně nepodivuhodnou pásovku jednou viděl, nicméně nic jiného mi v hlavě nezůstalo. To o filmu také leccos vypovídá. Jo a ještě něco. Takto nápadité souboje jsem teda už dlouho nikde neviděl. Půl hodina stopáže o tom, jak se postavy mlátí do ksichtu? Fascinující! Verdikt: "Nepříliš originální snímek, který chytře parazituje na Sebevražedném oddílu (2016), ale sám nepřináší nic nového, je o ničem a vlastně ani moc vtipný není." 

7/10 – Batman versus Superman není dokonalý film, ale Zack Snyder je neobyčejný režisér. Působí trochu jako mučedník DC studia, které jeho projekty v minulosti již mnohokrát nepatřičnými zákroky a nároky přetransformovalo do nechutné karikatury Marvel universa. Tento film není výjimkou a jak nám ukázala druhá Wonder Woman, bohužel nebyl ani posledním. Nezbývá než doufat, že si DC konečně uvědomí, že nikdo nestojí o druhý mnohovesmír šílenství a že jejich hlavní síla i nesporná výhoda tkví v tom, že si odjakživa mohli dovolit produkovat emočně vyzrálé blockbustery pro dospělejší publikum, než je nic netušící teenager, který akorát čeká, až mu do řiti zapíchnete Marvel vlaječku. A přitom Úsvit spravedlnosti má své světlé chvilky a že jich je za ty 3 hodiny kupa. Je až neuvěřitelné, jak umí být vážný, dechberoucí, našlapaný surovou akcí a coolervoucími dialogy a pak to celé zabít nemístným a zcela neopodstatněným digibordelem. To je můj hlavní problém s tímto filmem a také důvod, proč nedávám 5*. Zack Snyder se 2 hodiny drží při zemi, buduje temnou atmosféru, dává nám najevo vážnost snímku skrz hudbu, osvětlení, herce a třeba i to, že Batman zabíjí... a to všechno jen proto, aby nakonec vytáhl z rukávu monstrózní kryptonskou Megagigaopici, schopnou létat ve vesmíru a skákat deset mil daleko, co navíc zesílí, když ji trefíte atomovkou. Bože, proč?! Podobně mě vytočil i způsob, jakým skončil souboj mezi Batmanem a Supermanem. Snyder nás všechny pěkně potrolil, smekám. Pokud se nad tím nicméně zamyslíte, nabízí se Otázka do tomboly: "Je Martha Batmanův kryptonit?" Ještě nekončíme, připravil jsem si pro vás malou básničku. Že neuhodnete, z čeho je? Říkám jí Snyderova košile: "A monstrózní kryptonská Megagigaopice tu napřed — skok a skok, a Superman za ní, co mu krok. Psi houfem v Gothamu zavyli, když Supermana s Megagigagodzillou zvětřili; a vyli, vyli divnou věc: žetě nablízku umrlec!"

8/10 – Parádní jednohubka na odlehčenou, která si nic nedělá z krve, sekání končetin ani z absence příběhu. Mortal Kombat jednoznačně není film, od kterého byste měli očekávat nějakou pointu, hloubku nebo dokonce rozuzlení. Místo toho vám ale nabídne nekompromisní porci násilí a po choreografické stránce skvělých a nápaditých soubojů. Přesně takový je Mortal Kombat v PC hře, přesně takový je Mortal Kombat v mobilní verzi a dává tedy smysl, že přesně takový bude i ve filmu. Koneckonců se to také jmenuje doslova "Smrtelný souboj", ne? Pro mě to byla epická podívaná, od které jsem sice nečekal nic víc než tupou zábavu, ovšem přesně tu mi také doručila. Šel jsem do toho s nízkým očekáváním kvůli zdejšímu hodnocení, ale vyšel maximálně spokojen – třebaže na ten skutečný "souboj na život a na smrt" v aréně nakonec nedošlo. Alespoň to nechává volný prostor pro druhý díl, který bych si po tomhle rozhodně dal. Doufám tedy, že bude, abych nešířil bludy. Jediné dvě malé výtky se týkají a) výstavby postav a b) výstavby loru. Přijde mi, že obě věci tvůrci docela odflákli. S tím lorem bych jim to ještě toleroval – "Nebyl čas, ptát se, kdo je kdo." – ale titulní Cole Young je vážně jako nepopsané plátno, jehož jediný účel po 90 % filmu je provést diváka dějem a... no, mohli mu aspoň dát nějakou vlastnost 😆 Asi to na mě jako na hráče mobilní hry působí víc než na ostatní. Takové moje guilty pleasure. Verdikt: "Kano je bůh!"

6/10 – Představa Bohem políbeného národa nezávislých žen žijících na nejmenovaném ukrytém ostrůvku (mají tam horu, ale Athos to asi nebude), mi úplně nelahodí. Film sám o sobě slouží jako taková superhrdinská oslava feminismu, což by samo o sobě nevadilo, ale působí to trochu nasílu. I zcela debilnímu divákovi neunikne časový paradox, kterého se tvůrci dopustili, když řekli, že Žena na Toulkách se odehrává během 1. světové války. V historickém okénku nám totiž jasně sdělí, že Amazonky poprvé zasahovaly někdy, kdy hrozilo, že se lidstvo válčením vyhubí. Jenomže žádná taková válka hooodně dlouhou dobu před tím nebyla! Snad i pár století. Tedy vyvstává otázka: "Jak na tom ostrůvku kruci přežily?" Unášely snad do něj muže pro své potěšení? Existuje snad v tamních pláních černý trh se sexuálními otroky z pevniny? Nebo to funguje na principu: "Chceš jít na ostrov plný žen trochu si zasouložit?" – "Ano, prosím." Provozují Amazonky vlastní dárcovskou kliniku? Doufám, že této záhadě v chystaném pokračování přijdeme na kloub. Ale tím to nekončí. Mám pro vás ještě jednu perličku. Jak jste si zřejmě všimli, za ta staletí se moc neposunuli. Jezdí na koních, střílí z luků, k obědu co máma uloví... Pilot Steve na ostrov dorazit může, ale průmyslová revoluce nikoli? Národ divoženek mi připomíná izolované obyvatele ostrova Severní Sentinel, až na to, že na rozdíl od Sentinelců už vynalezly oheň. Plus tu nepěstují kanibalismus – bod pro Amazonky. Světlo na konci tunelu: Navzdory výše uvedenému a tomu, že film zcela okatě vykrádá odkaz Zacka Snydera, se však Wander Woman nedá upřít následující: A) Gal Gadot, která ztvárnila Bloudící Ženu heroicky a s přehledem; B) povedený humor, který pramení z chování protagonistky ve společnosti, chudák Steve si zkusil, jaké je to mít děti. Tohle je tu podojené na maximum a fakt se mi to líbilo. Jinak je to neskutečně pásová záležitost. Vůbec si nevybavuju, kdy naposled jsem viděl film s větším množstvím klišé. Záporáka ani nekomentuju. Bída. Naštěstí nás na konci tunelu čekalo světlo. Závěr mě vážně překvapil. Fakt jsem čekal, že amazonská Venuše selže, Arés ji rozmlátí na sračku a ona potáhne ke svým no-homo přítelkyním s nepořízenou. Nemusím dodávat, že je to ironie, že ne? Otázky do tomboly: "Neměl by to streamovat spíš Amazon?" a "Kdyby si Amazonky vylovily všechnu zvěř v revíru, jedly by se navzájem?"

O čtvrté sérii světoznámého fenoménu jménem Stranger Things se toho dá říct mnoho. Vlastně se toho dá říct TOLIK, že by se v tom nezkušený recenzent mohl klidně ztratit a už se nikdy z toho nevymotat. Proto se vám pokusím všechny moje dojmy předat co nejuceleněji, třebaže to bude obšírnější, než u mě bývá zvykem. Nezapomínejte přece, že Stranger Things dosud bylo mým nejoblíbenějším seriálem, na který jsem za žádných okolností nedal dopustit. Zůstalo to ale tak? Nebudu lhát, i přes kladné hodnocení jednotlivých epizod ve mně po většinu času stráveného sledováním hlodal dotěrný pocit nespokojenosti. Ptal se mě, zdali je 4. řada opravdu tím, na co jsem se tak těšil, anebo je to spíš jenom rozvleklá a perfektně výpravná vata mezi třetí a pátou sérií, taková "obydlená zatáčka při cestě z Prahy do Vídně". DESATERO TOHO, CO SI MŮŽOU BRÁCHOVÉ DUFFEROVCI STRČIT ZA KLOBOUK: 1) šíleně přepálená plejáda dějových linek – někteří mluví o třech, ale postav, které sledujeme, je mnohem, mnohem víc. Nejhorší na tom je, že celá linka s Hopperem a dalšími v Rusku s ostatními vůbec nesouvisí! Závěrečné rádoby propojení odmítám. Hopper mohl dostat vlastní film, vlastní natahovanou epizodu na začátku nebo konci série, ale proč tím proboha ještě víc tříštit divákovu pozornost? Nevýslovně zbytečný byl i příběh, který se motal okolo Jonathana, vyhulence a spol. V celém Stranger Things bych těžko hledal moment více zbytečný, než jaký představovala jejich cesta za Suzie. Obecně veškeré jejich počínání by se dalo shrnout na nevinné poflakování a rozjímání, jímž se nám tvůrci snažili ukázat, že na ně nezapomněli, jenom jsou teď zkrátka na hovno. Rozdělit partu od sebe a roztříštit dějové linky byl podle mě ten nejhloupější krok, co mohli scénaristé podniknout. Jasně, chápu, potřebovali se na ně zaměřit víc jednotlivě. Jenomže kdo to má potom spojovat? D.B. Weiss a pan Benioff? 2) nejdelší epizody v historii seriálů – úplně nerozumím tomu, proč má mít 4. řada dvakrát delší stopáž než ty tři předešlé. Kór když je to celé vlastně jenom jeden velký set-up na příští sérii. Nechci se rouhat, ale co přesně se tady odehrálo tak důležitého kromě toho, že El získala zpět své schopnosti a Hopper si s jemu vlastní nonšalancí a zlomenou nohou vesele hopsal při svém útěku z přísně střežené sovětské věznice? Kdo najde třetí věc vyhrává metál. 3) nedostatek moku varlatového na zabití některé z hlavních postav – to, že nechali umřít Eddieho, kterého si tam doslova dosadili jen proto, aby mohli někoho zabít, ani nekomentuju. Zejména v poslední epizodě to bilo do očí. Jsem samozřejmě rád, že Max nezemřela, ale někdo zkrátka měl jít z kola ven. Minimálně by to do nás zaselo strach, že umřít může v budoucnu kdokoliv a zjednodušilo tvůrcům práci se scriptem, protože by měli o "starost" míň. 4) přehnaná vážnost – po 3. řadě už jim to nikdo nežere. Aby se neřeklo, snaží se i toto "supertemné" pokračování prokládat vtípky a různými rádoby humornými kreacemi. Jednoduše to nefunguje. Jde o to, že buď děláte lehce odlehčený seriál, anebo seriál vážný. Neslučuje se to a pokud se o to pokoušíte, zákonitě to působí jako pěst na oko. "Buď seš real, nebo nejseš." Není nic mezi tím. 5) sterilní hlavní záporák – s ním mám hned několik problémů. Za prvé se sice dozvíme jeho origin, ale úplně chybí jeho motivace. Zamyslel se třeba někdo nad tím, proč to proboha dělá? "Chce lepší svět bez lidí?" Není to trochu béčková blbost à la Avengers: Age of Ultron? Zrovna tak mi strašně pil krev jeho laxní přístup k obětím. Nevidím jediný důvod, proč by je měl nechávat před sebou utíkat ve snové vizi, kterou sám vytvořil, a riskovat tím, že se jim to vážně povede. Nebylo by daleko efektivnější je prostě jenom zabít? Dále také to, jak se s ním děti bleskově vypořádaly. Tolik cavyků okolo a za 5 minut byl hotovej. 6) partička mladých delikventů hledající vlastní spravedlnost – skousnu ledacos, ale tohle už je vážně ptákovina. Přitroublému pubertálnímu vymaštěnci zamordují holku, a tak se zcvokne a rozhodne se s partičkou feláků ze sportovního kroužku nakoupit zbraně a terorizovat město. Tleskám. A jak bravurně obrátil dav nervózních páprdů proti tiskové konferenci profesionálních policajtů? Hotový politik. Diktátor. A hele, na co je vůbec manipuloval? Měl ty policajty prostě normálně postřílet. Aspoň by se mu nikdo nepletl do řemesla. "Jasona na hrad!" 7) odporné SCI na Vecnovi – já jsem si na kvalitu digitálních triků snad ještě nikdy nestěžoval, ale když si čtu, jaké chvály se grafikům od ostatních recenzentů dostává, nemohu než oponovat. V 80 % případů, kdy je hlavní antagonista na scéně, vypadá uvěřitelně maximálně tak jeho hlava. A v těch zbylých 20 % mu ani víc než obličej vidět není. Zbytek těla je zpodobněn tak uměle, že se na to ani nedalo koukat. 8) rychlokvašená šikana, patrně pořízená v letních výprodejích v Tescu, jinak si to neumím vysvětlit – upřímně, když se nad tím zamýšlím, vůbec si nevybavuju, kde naposled jsem viděl tak tupě, strojově a praštěně zpracovanou šikanu, doslova bez špetky autorské invence! Kde Dufferové nechali svůj talent, když psali ty prkenné dialogy, to fakt netuším. Herecké výkony šikanátorů rovněž na pováženou. Při všech scénách na tohle brdo mi bylo trapně. Trapně za všechny zúčastněné, kteří tam museli být a tvářit se, že těm stupidním promluvám věří. 9) military intervence do jinak veskrze poklidného městečka a života jedné patnáctky – ne, nedělám si kozy. Eleven stíhají dva ozbrojené SWAT týmy, přičemž jeden je vedený zrádným FBI agentem, který chce naše děvčátko zavřít v podzemním bunkru spolu s reinkarnovaným(?) Papa, jenž si pro ni připravil masivní vodní lázeň, zatímco ten druhý spadá přímo pod americké tajné složky a je ochoten Eleven zlikvidovat, i kdyby to znamenalo rozstřílet ji na maděru vrtulníkem, až z ní zbyde jenom pár poševních chlupů v rozpuku. Zní to šíleně, a věřte mi, taky to šílené je. "A třetí sérce někdo vytýkal, že to s "evil Russians" trochu přepískla? Nějaké kdesi cosi? Já vám povím, co znamená to "trochu přepísknout": FBI bezskrupulózní psychouš, co vypadá, chová se i myslí jako Amanda Waller. No offence." 10) hromada menších nelogičností a tak podobně – jako příklad za všechny bych uvedl Hopperův prvotní útěk ze sibiřské věznice, který je snad větší záhadou a oříškem než lór černých děr. Tedy... Spoluvězeň mu musel nástrojem zlomit nohu, aby si mohl sundat poutat, že? Tak jak to, že tam potom čiperně tajtrlíkuje přes celou vesnici? Dále proč jim Vecna vůbec sděluje svůj plán, podává jim ho pěkně zakódovaný prostřednictvím hodin a jejich úderů? Snad ne proto, aby ho pak mohli porazit... :-) Pro další nelogičnosti bych vás rád odkázal na komentář uživatelky Anet21, která to moc pěkně vystihla, určitě to pro vás bude příjemné počtení. PROČ MÁ PŘESTO SMYSL ČTVRTÉ STRANGER THINGS VIDĚT? Protože je úžasné. Nemůžu sice opěvovat děj, protože příběh je prostě překombinovaný a tvůrci to přestřelili. Snažili se vytvořit epos na úrovni Hry o Trůny, a přitom zapomněli, že 1) nemají George R. R. Martina a 2) že v první řadě dělají seriál o přátelství. Právě přátelská pouta, jsou tím, co jakž takž drží všechny dějové linky pohromadě, na čem tahle show už od pradávna staví. Přátelství. Láska. Vztahy. Dospívání. Upside Down. Samy o sobě výkřiky do tmy, jistě. Ovšem dohromady vytváří něco úchvatného. Něco, na co se snad za těch 10 výše zmíněných přečinů ani nejde zlobit. Obzvlášť ve 4. řadě platí, že Stranger Things nestojí na příběhových zvratech či pečlivě vystavěné zápletce. Zakládá si především na hereckých výkonech a postavách, které si zamilujete a budete s nimi prožívat, cokoliv jim bratři Dufferovci zrovna přišijou. I kdyby to bylo jenom bezcílné bloumání v lese à la Harry Potter 7. Verdikt: "Přes všechny neduhy příjemně strávený čas plný akce, víry, zklamání a naděje." – 8/10