Bordoshut

1. série – 6/10 –  Sheridanovo 1923 ve mně skutečně silně zarezonovalo. V tomhle ohledu tomuto seriálu patří všechna čest naší dosud obyvatelné planety. Jako málo který jiný mě totiž dokázal nejprve totálně napnout a zaháčkovat a následně nehorázně zklamat, otrávit a vytočit do běla. Všechny tři dějové linie jsou zajímavé, zábavné a výtečně sehrané i nasnímané, nicméně způsob, jakým jsou (ne)dány do kopy, je příšerný. Zprvu jsem se to slovo zdráhal použít, ale ono je to skutečně tak amatérsky a netečně slepené do gigantického 3v1, že to snad musela dělat banda netalentovaných necitů (necita, tj. člověk, který pro to nemá cit). Celým seriálem vás provází vzrušující příslib toho, že se alespoň 2 dějové linie v jednom bodě propojí a nastane jakés takés extatické vyvrcholení. V půlce série se na to už dychtivě těšíte, v 5. epizodě to nemůžete vydržet, v 6. epizodě se dostavují první nálevy hořkého zklamání, v 7. už jen nechápavě kroutíte hlavou a 8. závěrečný díl s sebou nese totální scénáristické fiasko, repetitivně natahovanou diváckou prudu a fatální filmařské selhání alespoň minimálně diváka odměnit za 8 hodin strávených nad tímto zbytečným flopem. Tři dějové linky se zkrátka vůbec nespojily a ani nedošly k jakémukoli přijatelnému rozuzlení, pouze vyčpěly do vesmírného vzduchoprázdna s tichým příslibem brzkého pokračování. 1923, aneb 8 hodinová snaha natáhnout 4 epizodní děj na dvojnásobnou délku. Místy bylo skutečně k smíchu, jak se scénárista (pozor, to je zase ten Sheridán) účelově snaží prodloužit zejm. jednu z dějových linek, kdy cestujícímu páru, který se vrací domů, neustále hází do cesty nové překážky, jednu střelenější než druhou. Na cestě se s nimi například potopí loď, musí se vzít, následuje konfrontace s ex přítelem dané ženy, jež vyústí v souboj, který skončí smrtí toho ex přítele, načež manžel upadne v nemilost jeho veličensta a je odvezen kamsi na pevninu... Prostě totální krávovina. Sice nádherně natočená, skvěle zahraná, ztvárněná... ale pořád bída. Předchozímu 1883 to nesahá ani po kotníky. Přirozeně se rád zase mrknu na 2. sérii, ale pořád mi zůstane v ústech pachuť po těch reklamách uprostřed mého rozkoukaného pořadu, které se protáhly na 4 epizody. Je to ostuda, takhle okázale dojit seriál, který měl na to být kvalitním. Ostuda a hlavně nehoráznost. Top hláška: „You are our only hope. You must hurry, Spencer.“ Běž, Spencere, a utíkej rychle! Abys tam do konce seriálu stihnul doběhnout...

6/10 –  Sheridanovo 1923 ve mně skutečně silně zarezonovalo. V tomhle ohledu tomuto seriálu patří všechna čest naší dosud obyvatelné planety. Jako málo který jiný mě totiž dokázal nejprve totálně napnout a zaháčkovat a následně nehorázně zklamat, otrávit a vytočit do běla. Všechny tři dějové linie jsou zajímavé, zábavné a výtečně sehrané i nasnímané, nicméně způsob, jakým jsou (ne)dány do kopy, je příšerný. Zprvu jsem se to slovo zdráhal použít, ale ono je to skutečně tak amatérsky a netečně slepené do gigantického 3v1, že to snad musela dělat banda netalentovaných necitů (necita, tj. člověk, který pro to nemá cit). Celým seriálem vás provází vzrušující příslib toho, že se alespoň 2 dějové linie v jednom bodě propojí a nastane jakés takés extatické vyvrcholení. V půlce série se na to už dychtivě těšíte, v 5. epizodě to nemůžete vydržet, v 6. epizodě se dostavují první nálevy hořkého zklamání, v 7. už jen nechápavě kroutíte hlavou a 8. závěrečný díl s sebou nese totální scénáristické fiasko, repetitivně natahovanou diváckou prudu a fatální filmařské selhání alespoň minimálně diváka odměnit za 8 hodin strávených nad tímto zbytečným flopem. Tři dějové linky se zkrátka vůbec nespojily a ani nedošly k jakémukoli přijatelnému rozuzlení, pouze vyčpěly do vesmírného vzduchoprázdna s tichým příslibem brzkého pokračování. 1923, aneb 8 hodinová snaha natáhnout 4 epizodní děj na dvojnásobnou délku. Místy bylo skutečně k smíchu, jak se scénárista (pozor, to je zase ten Sheridán) účelově snaží prodloužit zejm. jednu z dějových linek, kdy cestujícímu páru, který se vrací domů, neustále hází do cesty nové překážky, jednu střelenější než druhou. Na cestě se s nimi například potopí loď, musí se vzít, následuje konfrontace s ex přítelem dané ženy, jež vyústí v souboj, který skončí smrtí toho ex přítele, načež manžel upadne v nemilost jeho veličensta a je odvezen kamsi na pevninu... Prostě totální krávovina. Sice nádherně natočená, skvěle zahraná, ztvárněná... ale pořád bída. Předchozímu 1883 to nesahá ani po kotníky. Přirozeně se rád zase mrknu na 2. sérii, ale pořád mi zůstane v ústech pachuť po těch reklamách uprostřed mého rozkoukaného pořadu, které se protáhly na 4 epizody. Je to ostuda, takhle okázale dojit seriál, který měl na to být kvalitním. Ostuda a hlavně nehoráznost. Top hláška: „You are our only hope. You must hurry, Spencer.“ Běž, Spencere, a utíkej rychle! Abys tam do konce seriálu stihnul doběhnout...

8/10 – Osudová role Brendana Frasera a další skvělý film Darrena Aronofskyho. Velryba sází na epické šťavení emocí, což je jejím základním kamenem a také největší slabinou. Krom toho ne každý rád mošty, proto ta propastně rozdílná hodnocení. Snímek je navíc obohacen i o jisté komediální prvky, především je řeč o gazích, kterými je na oko zdrcující drama prošpikováno skrz naskrz, a že jsou prostě báječné. Situační humor většinou vyplývá z Charlieho tlustosti a pohybové neschopnosti, z nekompromisní ráznosti jeho vietnamské pečovatelky, z drzosti jeho zvlčilé dcery a ze zakřiknutosti jednoho synka, odhodlaného hlásat v Charlieho domě slovo boží. A nejlépe samozřejmě hned z několika těchto aspektů najednou. Místy se tedy film mění na nevyzpytatelnou komedii. A to jen proto, aby zase o několik okamžiků později přeskočil zpět do srdceryvného dramatu. Právě tohle mne na Aronofskyho Velrybě nejvíce zaujalo a jsem díky tomu ochoten odpustit přestřelenou snahu o ždímání slz, které se u mě úplně nesetkalo s úspěchem. Jsem toho názoru, že smutnost a tragičnost nějaké situace musí vyplynout sama, nikoliv být sdělena slovy. Tento film se vše snaží prezentovat skrz intimní dialogy, u kterých je bohužel znát, že byly napsány přesně za tímto účelem. Zákonitě proto nefungují. Trošku problém mám i s některými hereckými výkony, zejména moje oblíbená Sadie Sink byla tentokrát tlačena scénářem do přehrávání. Jednání postav je občas mírně v rozporu s jejich logikou, ale vzhledem k žánru (a komediálním prvkům) jsem i tohle ochoten přehlédnout. Dohromady jsem se velmi bavil a i si z filmu něco odnesl (plný močový měchýř). Krom toho se jednalo o zábavu za pouhé 3 miliony dolarů, přesto jsem se bavil mnohonásobně víc, než na mnohonásobně dražších projektech. Verdikt: „Za málo peněz hodně faldů!“

8/10 – Všemi mastmi ujetá taškaříce s Batmanem a Robinem z doby, kdy se ještě superhrdinové nebrali zas tak vážně. Doporučuju zhlédnout s kouzelným českým dabingem, který pomyslný stupeň filmového blbnutí posunul ještě o stupínek výš. Ačkoliv i v anglickém znění by v této disciplíně tento film jistojistě trhal rekordy. V této žertovné pohádce o temném rytíři (tehdy ještě spíš barevném) se proti Batmanovi spojí hned tři superzločinci: Kočičí žena, Tučňák, Šprýmař a Rébus. Tato čtverka má samozřejmě geniální plán na to, jak ovládnout celý svět, jenže Batman jim do něj opakovaně hází šavli. Je bláhově zamilovaný do ženy jménem Kytka, které však není nikdo jiný, než ďábelská Kočičí žena v přestrojení. Podobně balamucen je i cestující na lodi, kterou ústřední padouši unesli, neboť věří, že důvod, proč ještě nepřistávali na pevnině, je záhadná mlha, kterou mu superpadouši jen vychytrale generují za oknem. Sám je přitom již několik dnů zavřen v miniaturní kajutě – ovšem nijak zvlášť ho to neomezuje, dlouhou chvíli si totiž krátí četbou. Zkrátka Batman z roku 1966 má své nepopiratelné nostalgické kouzlo a milou, úsměvnou dávku naivity. To i v kombinaci s dobrými hereckými výkony a vynalézavostí tehdejších filmařů, kteří ještě neměli k dispozici všelijaké digitální triky a museli si se vším poradit na place, tvoří jeden z nejvtipnějších superhdinských filmů vůbec, který každého diváka aspoň trochu zahřeje na srdci. Top hláška: „Jsou dny, kdy se člověk prostě bomby nezbaví.“

8/10 – Překvapivě velice osvěžující masakrální nářez, který minulý rok dorazil z jihokorejských končin. O žádné hlubší myšlence pochopitelně nemůže být řeč, ale film si sám velmi dobře uvědomuje čím je, nesnaží se stylizovat do něčeho složitějšího než prachsprosté zábavy a celé 2 hodiny šlape na plné obrátky. Mezi jinými bezduchými akčňáky, které Amerika chrlí jako na běžícím pásu, vynikne zejména po stránce goru. Režisér Hong-seon Kim se toho skutečně nebál a tam, kde by se americkým investorům stahovaly koule až do žaludku, cáká umělou krví jako smyslů zbavený. Podle vlastních slov jí během natáčení spotřeboval fascinujících 2 a půl tuny. Krvavé běsnění však není to jediné, čím Project Wolf Hunting překvapí diváka. Druhou věcí je nevšední žánrový skok, ke kterému dojde cca v půlce filmu. Do hry totiž vstoupí tzv. lidská zbraň, predátoří terminátor-likvidátor, který fatálně pošlape plány jak bandě zločinců na útěku, tak přeživším poldům na lodi, snažících se je chytit. Opravdový Masakr holýma rukama tak může započnout. Ve zkratce velmi zábavná jednohubka, pravděpodobně jeden z nejkrvavějších filmů co kdy kdo natočil, snímek bez valné výpočetní hodnoty, nicméně s jedním pěkným zvratem a žánrovým skokem, příběh se obešel bez hlavní postavy. Vtípek na dlouhé večery: „Jak dělá šnek? Šnekyty-šnekt. A jak dělá režisér Hong-seon Kim? Cákyty-cák, cákyty cák.“

7,5/10 – Druhá plnohodnotná pubertální komedie z dílny kontroverzního rapera Martyho Pohla, jinak dobře známého pod přezdívkou Řezník, se překvapivě velmi vydařila a v několika ohledech i kvalitativně předčila jedničku. Párty Hárder: Summer Massacre je odvážná a všemi mastmi přisprostlá komedie dělaná pro omezené publikum (jak rozsahem, tak inteligencí), která se i půl roku po vydání stále nějakým zázrakem drží v kinech. Ze strachu, že by mi snad tento letní hit minulého roku mohl uniknout, jsem možná mezi posledními zavítal do kina i já. Konkrétně jsem si pro tento účel vybral Kulturní centrum Zahrada na Chodově. Zdejší rodinná atmosféra a milá uvaděčka, v kombinaci s promítacím plátnem mně dobře známým ze školy, navíc umocnily finální zážitek na druhou. Film jsem si moc užil. Řekl bych, že podstatně více, než jedničku, která na mě byla asi příliš velké sousto po stránce moralistické a také humor mi úplně nesedl. Naproti předchozímu „pokládání hoven na podlahu“, v Summer Massacru tvoří highlight spíš ústřední trio kamarádu a jejich vyvíjející se vztah a vzájemné pošťuchování. Přestože partička doslova vyráží na lov buchet, zpracované je to vlastně komorněji než jednička, kde se vše točilo kolem závěrečné párty. Svému názvu párty hárder ovšem dvojka bohužel nedostojí, v tomhle ohledu rozohněný perverzák Pohl (možná na doporučení shora) trošku ubral. A ono je to v konečném důsledku dobře. Nejasný cíl tvoří ze sebranky vygumovaného frajírka, cringujícího normála a tlusťocha s daddy issues nezřízenou střelu, u které nikdy nevíte, co semele v příštích minutách, natožpak v dlouhodobém časovém horizontu. Příběh plyne docela hladce – hlavně díky tomu, že Řezník zběsile zakrývá veškerá hluchá místa v ději sériemi gagů, hlášek a urážek –, ale přesto se najde několik nudnějších pasáží a chvílemi je ze snímku silně cítit, že není moc co vyprávět a hlavní pointa je v tom to s postavami nějak doklepat na závěrečnou ne-až-tak-hárd párty. Při sledování jsem se bavil dost, chvílemi i hlasitě, vtipy to skutečně srší, leč důvtipem už tolik ne. Co je ovšem důmyslné a nadmíru hodné pochvaly, je Řezníkův talent a hlavně perzistentní úsilí proměnit jakoukoliv situaci na nějaký zvrácený nápad s chlípným podtextem. V tomhle ohledu dávám palec nahoru. Také je osvěžující slyšet pro jednou běžnou mluvu, již člověk denně slýchá na každém rohu, pro jednou na filmovém plátně. Ač bílém a stahovacím. Top hláška (jediná, na kterou jsem si po několika dnech vzpomněl, a pravděpodobně nepřesně ocitovaná): „To je právě to. On jí za dva, ale prdel má jenom jednu!“

6/10 – Není to už taková katastrofa, jako byla 1. série. Sice jsem si sledování ani zdaleka neužil, ale nebyl jsem ani znechucený, otrávený či znuděný. Zejména poslední díl pořádně šlápnul na plyn a některými velmi zručně zrežírovanými úseky se přiblížil až k samotným Vikingům. Osobně tolik nelpím na faktograficky přesném ztvárnění historie, takže v tomto ohledu této dějepisné slátanině možná trošku přidávám. Prostě nejsem historik, nemám nastudované veškeré dějiny okolo Vikingů a hlavní pro mě je, jestli mě seriál baví. To už je ovšem zmíněný kámen úrazu. Po prvních 6 epizod jsem se vůbec nebavil. Vikingové: Valhalla na mě působili (opět) jen jako slabý odvárek z původního seriálu, kterému dala vzniknout snaha maximálně podojit divácky oblíbený koncept příběhu o drsných seveřanech. Ani po 2. sérii mě seriál nepřesvědčil, že si zasloužil vzniknout. Hlavní selhání vidím pořád v budování napětí, které jsem prakticky vůbec necítil, spoustě otravných klišé (vždycky, když už to vypadá, že někdo důležitý zemře apod., tak se najednou do záběru dostane nějaká postava, která tomu zabrání) a bídné budování vztahů k postavám. Přijde mi, že Jeb Stuart naprosto vypustil to, že by postavy měli mít nějaké specifické vlastnosti. Každý je tu buď drsný hromotluk, bezskrupulózní manipulátor, anebo nezajímavá nicka. K žádné postavě bych nedokázal vyjmenovat alespoň 3 vlastnosti, které ji nějak charakterizují a odlišují od ostatních. Celá anglická dějová linie mě během prvních 2/3 vůbec nebavila a přišla mi naprosto zbytečná, vzhledem k tomu, že ani jednou neovlivnila dění ve zbylých dvou. To samé vlastně platí i o lince dvou grónských bratrů. Je tu jen proto, abychom na ně nezapomněli, ale vlastně se nestane VŮBEC nic podstatného pro příští série nestane, tedy až na závěrečné nové potenciální spojenectví. Obecně řečeno, spousta vaty, to zůstalo z 1. série, akorát tentokrát je lépe zakamuflovaná. Jinak hlavní linka o Freydis a spol se docela vydařila. Povedlo se nemožné, lehce jsem si oblíbil tuto silnou ženskou postavu. Nejspíš je to tím, že jako jediná má docela smysluplný dějový oblouk a nějak se během děje vyvine (ačkoli se vlastně jedná o vývoj z pořádné drsňačky na ještě většího drsoňe). Znělka je tentokrát o něco údernější, v tomhle ohledu palec nahoru. Příliš akce se nedočkáme, zato to ale dává větší smysl. Slabší vikingská taškařice. Verdikt: „Jeb Stuarta!“

3/10 – STARÁ RECENZE No já vám nevím. Tolik očekávání a nakonec je to taková ptákovina. A vata tak hustá, že by se dala krájet... I když je pravda, že v tom gigantickém množství vaty, které nám scénáristi nadělili už jeden ztrácí přehled o tom, co vlastně ta vata je, protože jí je v podstatě 70 % seriálu. Je hrozně smutné, že tvůrci tak nezvládli představení nových charakterů, v první epizodě jsem si nikoho neoblíbil ani k nikomu nepocítil nenávist, celé to bylo ztvárněno hrozně lhostejně. Možná je to tím, že ji natáčel jiný režisér, každopádně už se to nepovedlo dohnat. Vždyť ty postavy vůbec nemají charisma. Nakonec si ho získal ten Gróňan, ale u všech ódinů, není možné, aby anglická královna měla v očích diváka větší koule než 90 % mužských představitelů a postavy, které se někde párkrát mihnou mi byly sympatičtější než ty, které sledujeme. – Výjimkou potvrzující pravidlo se stává skvěle zahraná postava anglického dvorního našeptávače v závěsu s vikingským psycho berserkem. – Své o tom vypovídá i fakt, že mi v hlavě neutkvělo jediné jméno kromě Freydis, jež si pamatuju jen proto, že mě jím neuvěřitelně štvala, jelikož pro mě zvlášť v jejím podání jde o urážku hlavního seriálu Vikingové. Ještě k postavám: absolutně nechápu casting na Freydis, dosadit do tak důležité role takhle nesympatickou herečku vyžaduje slepotu a jistou dávku alzheimera. Nechci být zlý, ale opravdu mě nebavilo se na ni dívat, rozdíl mezi ní a Lagerthou je ten, že Lagertha je zatraceně sexy a badass. Že chlapům seveřanům v Kategattu šéfuje podsaditá native Amarican babka, to radši ani nekomentuju. Achjo. A to byly jen postavy. Navrhuju to zkrátit. Hudba ujde, občas pěkné dunivé melodie. Kamera classic, nepřekvapí, ale ani neurazí. Plnou parou k ději! Neboli k tomu, co já nazývám vata. Ve zkratce jde o to, že dějová linie (pojednávající o nesympatických postavách, které nás nezajímají) je roztříštěna do více dějových linek, které v podstatě skončí parádní 4. epizodou (ta si pluje mezí tím bullshitem jako Bludný Holanďan), ale zároveň vlastně ani neskončí v 8. sérii, na jejímž konci vás dámy a pánové čeká cliffhanger, takže v tom tvůrci očividně hodlají pokračovat. Prostě hlavní dějovou linkou je pomsta Anglii a její dobytí Vikingy. To je samo o sobě velice pěkný koncept, jenomže tvůrci do toho ještě vmáčkli sebranku Gróňanů, kteří chtějí blablabla, což vlastně s dějem vůbec nesouvisí. Zároveň boj o norskou korunu. Pak je tady celá dějová linie týkající se berserků, kteří jsou tady proč?? Plus se nám sem tvůrci rozhodli mermomocí vtlačit toho věštce z Vikingů a rozvíjí se jakési tajemství ohledně osudu Freydis, které pravděpodobně pochopíme ve 2. sérii, jestli na něj do té doby tvůrci nezapomenou. To bylo mnoha slovy. Jedním slovem: slátanina. A přitom to místy tak pěkně šlape. Škoda. Teď k hodnocení. Zmínil jsem, že seriál je z nějakých 70 % vata, takže mu dávám 30 % – protože ten zbytek byl neřkuli stoprocentní.

10/10 – Příběh Jeffreyho Dahmera je poslední dobou často skloňovaný jakožto jeden z nejlepších seriálů uplynulého roku, takže jsem si ho přirozeně nemohl nechat ujít. Musím říct, že i přes všechny chvalozpěvy, které jsem si na něj dosud vyposlechl, jsem byl poměrně mile překvapen. Rozhodně se totiž nejedná o klasický příběh o zločincovi, který páchal zlo, než byl dopaden – alespoň tedy ne pojetím. Seriál je totiž okořeněn, skoro bych řekl protkán, neustálými skoky v čase, které divákovi přibližují, co a jak formovalo jeho charakter a nenápadně poukazují na jednotlivé faktory, které způsobily, že se stal sériovým vrahem. Otázka „Co by bylo, kdyby...“ přitom neustále visí ve vzduchu a divák si ji neustále pokládá. Stal by se vážně Jeffrey Dahmer vrahem, kanibalem a nechuťákem, kdyby měl doma normální zázemí / kdyby lépe zapadl ve škole a našel si kamarády / kdyby nedošlo k několika náhodám / kdyby ho otec neučil pitvat mrtvá zvířátka na silnici? A tak dále. Moc pěkné zamyšlení a hluboké nahlédnutí do duše odstrčeného člověka, bohužel se sklony k řezání do masa. Líbí se mi, že se seriál nesoustředil jen na výčet různých brutálních vražd a místo toho se nám snažil ukázat Jeffreyho osobnost, jeho neutěšený život a hlavně pochmurné osudy, které kvůli jeho činům postihly rodiny jeho obětí a také jeho vlastní rodinu. Přidávám plusové body i za to, že tvůrci nebyli založení proti JD a ani se ho naopak nesnažili stavět do role obětního beránka zlé společnosti. Jednoduše odvyprávěli okolnosti, činy a následky a nechali divákovi volnou ruku k tomu si na něj utvořit vlastní názor. Mínusové body za to, že některé epizody se vlekly více, než by bylo záhodno, a přece jen by v seriálu o jednom z nejkrvelačnějších a nejperverznějších lidí v historii lidstva neměl chybět gore. Ne, že by tam nebyly náznaky, ale alespoň jednu pořádnou řežbu nám Netflix mohl nadělit. To však budiž vykompenzováno dechberoucím herectvím všech zúčastněných. Některé scény byly neuvěřitelně mrazivé a zejména po celou první epizody divákovi tuhle krev v žilách. Nebál bych se říct, že Monstrum má jeden z nejlepších pilotů v historii všech seriálů. Verdikt: „Dá si někdo srdce?“

10/10 – Druhý anime seriál, se kterým jsem v životě přišel do styku (pokud nepočítám ty, které hrávali před lety ráno o víkendu v televizi) a opět je to naprostý BANGER. A to to ani nemusel točit nějaký český balík (případně sedlák). Chainsaw Man je láska na první pohled a jakmile se do jeho stylu člověk jednou zažere, tak už nemůže přestat. Je to neskutečná ujeťárna, plná všelijakých silných potvůrek, řeže se to každou chvilku a krev stříká na všechny strany. Velmi zajímavě vymyšlený svět, který diváka naprosto pohltí. Totéž platí o hlavní postavě, klukovi jménem Denji, kterého si nejde neoblíbit. Už jen proto, že jeho celoživotní sen a cíl č. 1 je už konečně zaskórovat u opačného pohlaví. Do toho přidejte sprostou mluvu a máte seriál jako stvořený pro každého pubertálního degeneráta, k nimž se hrdě hlásím. Bavil jsem se náramně. Za to vzdávám hold stránce kamui-subs, která se postarala o české titulky, jichž se mi dostalo. Nebáli se přeložit všelicos a právě tím dodali seriálu patřičné grády. Příběh je napínavý, postavy skvěle napsané, hudba v titulkách i úvodu funguje a animace je okouzlující. Není co víc si přát. Nemám co dodat. Verdikt: „Nemůžu se dočkat na 3. sérii!“