Dvojirakri

Dvě příjemné židovské povídky podle knihy Ivana Olbrachta, odehrávající se kdesi u Užhorodu. Další ze snímků, který by asi dnes vzniknout nemohl, protože by se některým individuím mohl zdát rasistický. Nechme ale těchto úvah, Golet si je nezaslouží, postavy jsou milé, laskavé a herci byli vybráni s citem. Že film nezapře televizní původ vůbec nevadí. Výborná hudba Luboše Fišera! Rád se někdy podívám znovu!

Další z řady devadesátkových snímků, který se ohlíží do doby kdy zde vládnul bolševik, tentokrát z pohledu ukrajinské rodiny Haliny Pawlowské. Největším tahákem je fantastický František Píčka, jeho návaly vzteku a drsná čeština jsou neuvěřitelné. Divák si vyslechne si mnoho tragických příběhů, bude svědkem nešťastných lásek, i vtipných průpovídek: "U nás na Ukrajině zářily hřiby na kilometr daleko!" Ke slyšení je taktéž celá řada normalizačních hitů které zná naprosto každý, dodnes jich jsou plné étery. Říkám si jen, jestli může film něco dát i novým přistěhovalcům z východu? Těm starším možná..? Ti mladí by se při sledování spíš styděli...

Průměrná bláznivá komedie s průměrnou emerickou rodinou - tatík na inteligenční úrovni Homera Simpsona, maminku balí známý zpěvák, dcera poznává co to je randění a synáček se víc než o vlhké škvíry zajímá o škvíry herních automatů. Hodnocení zvyšují právě snad jen ty pěkné ženy, jinak nic co bych chtěl vidět znovu.

Je třicet let po natočení Řádu a tolik se změnilo, hlavně to že žijeme v době kdy si nedovedeme ani trochu představit že jdeme do kina na český historický film ve kterém by nevystupovala notoricky známá postava, ve které by víc než o osudy této postavy šlo o filozofický a existenciální rozměr, že by ten film byl na první pohled levně natočený a přitom tak všeříkající! Ano, změnila se doba, ale především se zmenilo diváctvo, které chce a potřebuje mít všechno předžvýkáno a takto servírováno, které se nechce trápit přemýšlením a uvažováním o charakterech, a hlavně které musí vědět na co nebo spíš koho jde a s tou postavou souznit, i kdyby ji měli znát jen z bankovky. Řád odhaluje kam až jsme klesli.

Klaus Härö je jistě snaživý režisér s citem pro kameru a drama, ale zároveň je naivní a to stejné si myslí i o divácích, jinak by nemohl šermířský turnaj nechat zajít tam kam ve filmu zašel, a je to ohromná škoda protože partie byla rozehraná víc než slušně, ač ty pomalé záběry a dialogy byly někdy až žílyrvoucí...

Druhá nejslavnější kapela z Jičínska, tu první asi netřeba jmenovat (pomůcka: Čínské lyže).

Thrashoví bardi od Mladé Bolky, kteří všude hlásili jak milujou Slayer a abysme se usrali, ukázali svoji ženskou stránku a nahráli podivně měkké album s docela pěknou, klipem opatřenou písničkou, která může být pro některé symbolem devadesátých let. Podobný úlet se jim stal ještě jednou a to s deskou Steak, ale tam už to nebylo ani trochu pěkné a měkké, jen trapné, o doprovodném videu ani nemluvě. (Močí někdo z vás taky v kuchyni do odpadkového koše?) https://www.youtube.com/watch?v=ftS1kRNJUek

Jeden z nejpodivnějších českých hudebních videoklipů první poloviny devadesátek, proto asi i jeden z ikonických - parta horníků v ušpinených mundůrech s čelovkami kráčí po písčité pláži mezi krasavicemi v plavkách a palmami, aby se následně už bez mundůrů ale v přilbách umyli v moři. Těžní věže, těžební jámy s bagry a čudící komíny se střídají s horníky ležícími na nafukovacích lehátkách, popíjejícími Bernarda v lahvích... Krásná píseň a přitom nostalgie jako prase, pro pamětníka!  https://www.youtube.com/watch?v=nreguZQVLPY

https://www.youtube.com/watch?v=v_A3yYwIkYI

Další kult své doby, tentokrát asi už zapomenutá celtic-rocková kapela, která se pro natáčení videoklipu vydala do zahraničí k moři, stejně jako YOYO Band kteří ve stejném roce natočili klípek ke Karviné. Tento ale nepůsobí tak směšně jako zmíněný, až na pár drobností, píseň si ale bude pamatovat jen velmi zanícený fanda, nebo ten který na ni tehdy balil buchty.  https://www.youtube.com/watch?v=hSO-rfUDu2I