Dvojirakri

Mě je to hrozně líto, ale snímek mě nezasáhnul tak jak měl, jak jsem chtěl a jak jsem doufal. Asi je to i tím že všechny moje platonické lásky ze školních dob se za ty roky tak proměnily, že jsem šťastný že u toho platonismu zůstalo, ani jednu bych teď nechtěl! Ale někdy se podívám znovu, určitě, protože ten scénář byl moc milý...

Tohle je komorní jak jen může být, celou stopáž neopustíme jeden barák, neřku-li jednu kancelář, přesto snímek baví! Je to samozřejmě vynikajícím scénářem, správnou mírou napětí a vynecháním detailních záběrů, které právě díky povedenému scénáři nejsou potřeba a divák si tedy nemusí připadat že je k napětí manipulován. Jak už tu někdo napsal, byla by z toho výborná rozhlasová hra a po určitých úpravách klidně i divadlo jednoho herce! Přesto, jednu hvězdu si nechám v záloze...

Je to asi přirovnání zcela mimo, ale snímek mi připomíná Švankmajerovy Spiklence slasti, rozdíl je v tom že ti byli se svými úchylkami bytostně introvertní, zatímco Munch-Falsovi Milí lidé jsou dál, umějí a chtějí se se svými touhami svěřovat a dělit. Jak známo, dánská společnost je v sexualitě nejpokrokovější zemí Evropy, oproti prudérní (i vzhledem k datu natočení zmíněného snímku) České republice, tehdy vlastě Čechoslovákům, kteří dlouhá léta žili v tom že jediné správné je se hned po vojně oženit/vdát a to co lidi opravdu vzrušovalo v nich, pokud někdo nenašel vhodný protějšek třeba prostřednictvím inzerátu či ze známosti v nějakém pražském podniku kde se podobné "existence" shlukovaly, nuceně bublalo celé dlouhé roky. Na druhou stranu snímek může na někoho působit tak že Dánsko je zemí sexuálních úchylů a nenasytů a ti prudérnější z nás by s ním mohli mít problémy...

Nejdospělejší film o mládeži jaký jsem doposud viděl, přesto (či proto) s ohromnou dávkou pochopení! Jsou zde jednoduše vysvětleny, nebo si můžete snadno domyslet, veškeré nuance chování jednotlivých postav - po obdivu toužící rváč Konni s násilnickým otcem, slaboch Siggi s bláznivou mámou v hedvábném županu, outsider Balli s fetujícími rodiči a násilnickým otčímem a konečně citlivý Addi, inteligentní kluk žijicí sice v neúplné rodině ale s matkou která se stará! Jediné co je mírně diskutabilní je ono "předání" Addimu.. Je to ale on sám, jeho podvědomí, čím je řízen, on totiž v tu chvíli dospěl a nic už nevidí těma očima jako předtím. Říká se že pokud chlap nedospěje v Kristových létech, tedy ve 33, tak už nikdy. A já ve změnu věřím, neboť jsem sám jistou metamorfózou prošel. I když je Island jen o málo větší a lidnatější než průměrný český kraj nebo větší město, oplývá velkou rozmanitostí jak přírodní tak sociální a díky tomu je vnímání odlišností o to hlubší, tím si vysvětluju senzitivitu se kterou se tamní režiséři pouštějí do dramat o odlišných jedincích, solitérech, samotářích. Mám tušení, že jsme se od režiséra tohoto snímku ještě nedočkali toho nejlepšího, a pokud na sobě bude Birgir Dagur Bjarkason dál pracovat, má potenciál stát se dalším Madsem Mikkelsenem evropské kinematografie!

Nevýrazná režie a poněkud nejistý Nick Nolte srážejí jinak ambiciózní snímek níže, než bych si ho přál ve svém hodnocení mít, přesto nemůžu jinak. Don Cheadle, černoch s očima Henryho Fondy, podává vynikající výkon, ale není to nic platné když se příběhy okolních postav a děj samotné etnocidy nedostává divákovi pod kůži takovým způsobem, aby po shlédnutí zůstal několik minut tupě sedět a přemýšlet o životech jak těch Afričanů, tak i svém, a aby mu to bránilo večer usnout. Když budu srovnávat, tak i český snímek Devět kruhů pekla o řádění Rudých Khmerů v Kambodži mne zasáhl mnohem víc. Což je škoda hlavně pro samotnou Rwandu.

Příjemně namíchaná road movie komedie, kde se střídají chvilky jak vtipné, tak dojemné nebo vážné. Potěší zmínka o Československu a kvalitní práce obou hlavních hvězd.

Podobné téma bych ve filmu čekal spíš od Francouzů, Amíci ale byli rychlejší, což vůbec neva, protože celý snímek je doslova naplněný nádhernými tvářemi, dekolty, zadečky a nožkami tehdejších krásek, a díky tomu musím hodnotit celými čtyřmi hvězdami! Jen doufám že se nechystá pokračování s těmi samými děvčaty, něco jako Průvodce senilního muže. Dnes už by to moc ke koukání nebylo...

Pro mě dosud neznámý film a hlavně neuvěřitelný příběh především rodičů malého Lorenza, kteří se tak moc snažili mu pomoct, až předběhli známou medicínu, čímž chlapci, a ne jen jednomu, prodloužili a zkvalitnili život mnohonásobně! Možná že až se jednou stanu otcem docením kvality shlédnutého snímku ještě víc, prozatím si rodiče, a nejen ti kteří pečují o nemocné dítě, mohou bez obav připsat pátou hvězdu, já o ní také velmi uvažoval... A vlastně proč ne!

Film má tempo stejně závratné jako obě hlavní postavy po celodenním sezení u dírky v ledu čekající na to až zabere nějaká mřenka, a dokážou zrychlit jen když se v sousedství objeví šťabajzna která i mě, o polovinu mladšímu, přišla jako milfka která by stála za hřích, nevidím se tedy že se jim postavily rafičky do polohy 1/2na3. Jinak ale snímek nabízí to co je předurčeno už názvem - dejte si pohov, diváci, tady nic náročného nečekejte. (To krindy pindy mě rozčilovalo fest!)

Spíš rodinný snímek s typickými kingovskými rysy - uzavřený okruh postav, mrtvola, nebezpečná cesta tentokrát v podobě železničních pražců a prohánějcího se vlaku. A více časových rovin. Popravdě, být mi asi tolik jako těm čtyřem klukům (jedním z nich je slovutný Wesley Crusher z vesmírné lodi Enterprise!) tak bych asi dal plný počet, jako dospělého mě to ale ne zcela bavilo, a jelikož jsem v mládí o tento snímek nezavadil tak schází prvek nostalgie. Ale možnost zvýšit hodnocení tam je, uvidí se příště.