Dvojirakri

Americká pohádka. Čiliže půvab a chytrost československé/české/slovanské pohádky nahrazen dějem rozděleným do dvou rovin reality, zajímavými maskami a moderním scénářem. Zkrátka všechno možné pro to aby to dětem bylo zajímavé a pestré, ale všechno je jim vysypáno předžvýkané, aby náhodou děcka nemusela ani chvilku myslet, od toho je zde Fred Savage alias Kevin z Báječných let. Čím více postupujeme v ději, tím je nepřehlednější a tím méně je zábavný. Ocenit musím těch několik málo záběrů na krajinu, třeba když se princezna a čeledín kutálejí z kopce, a také maska krysy, její zabití ale bylo ubohé, jelikož se uvnitř nacházel člověk, bylo třeba ji píchnout do slabin. A samozřejmě krásnou princeznu, ta za ty útrapy opravdu stála. Ale to je asi tak všechno. O těch třech hvězdách ještě popřemýšlím, jestli to není moc...

K Leninovi jsem přistupoval s maximální ostražitostí a trochu až nechutí, hlavně po neblahé zkušenosti s jiným podobným německým filmem Životy těch druhých, což je podle mě nebetyčná slátanina o tom jak se zlý bohatý bolševik proměnil v hodného nezištného somráka posloucháním lidí kteří mají styky zpoza Berlínské zdi. Ta obava, aby s Leninem nešlo o stejný trapas po kterým bych došel k tomu že jsem si akorát zkazil sobotní večer a žaludek ale nebyla ani trochu na místě. Je to krásný film o lásce k mamince, okořeněný lehkým humorem(ty scénky natáčené podomácku u mě dávají vzpomenout na nejlepší léta Petra Čtvrtníčka), zabalené do přitažlivého pestrého obalu který nenudí, a opentlené kouzelnou hudbou Yanna Tiersena. Až se mi chce zvolat jakto že takový film o Sametu a proměnách společnosti nevzniknul tady u nás?! Asi za tím není jen to že jsme nevyhráli MS ve fotbale, že...

Matka našla dceru kterou nikdy neviděla a dcera našla matku v jakou ani nedoufala. Když vstupujeme do dospělého života, nikdo z nás neví jakými stezkami nás povede, co každého potká, kudy se dá. Mládí oné matky asi muselo být všechno jen ne klidné. Zde mám velký problém s dabingem, který se vlastně u hlavní postavy dle mých uší nepovedl a nemohl jsem si to hraní užít, když celkem ještě mladá žena mluví hlasem ubrečené stařeny, chtělo to hodně sebezapření. Prostřední asi půlhodinu filmu jsem proklimbal, ale nejspíš jsem o nic nepřišel. I tak, dávám čtyři, téma to bylo zajímavé a rozuzlení uvolňující, jak pro postavy tak i pro mne.

Tady není o čem. Kdyby byl příběh vyprávěn tak jak skutečně plynul čas, nebyl by vůbec zajímavý, ale to otočení časové roviny a neustálé výpadky paměti, které s hrdinou opravdu žijeme, to je důvod proč udělit plný počet bodů, za odvahu tvůrcům a za to, jakou děsnou práci si s tím museli dát! Trochu mi to připomíná dnes už slavný snímek Otec, kde také sledujeme člověka, v tomto případě s Alzheimerem, kterému unikají souvislosti a protože je divák do příběhu vtáhnut a není jeho pouhým svědkem, žádá to na jeho pozornost velké nároky, stejně jako zde. Film jsem doslova hltal a to se mi poslední dobou moc nestávalo. Asi se nestane mým nejoblíbenějším, ale rozhodně jedním z nejpamětihodnějších!

Film, který by mi měl dle popisu a recenzí sednout, ale nesedl. A já marně bloumám proč? Herci jsou perfektní, lokace jakbysmet, když začne onen liják a všechno pokryje led tak kamera bez přehánění kouzlí(takhle nějak si představuju Silvestr 1978!), i ty příběhy těch několika postav jsou zajímavé, ale jako kdyby to po mě sjelo a nic nešlo do hloubky. Možná na druhý pokus...

Snímek zajímavý v momentech kdy víří mozky právníků a jejich pomocníků, ve chvílích kdy sledujeme dění v domě aristokratů ale hrozně padá řemen až pod únosnou mez. Nepochopil jsem roli toho mladého gaye v černém a vlastně ani samotné rozuzlení. Nebýt v hlavní roli Jeremy Irons tak jdu s hodnocením asi ještě níž. Ani dabing se zrovna moc nevyvedl. Poslední dobou čerpám inspiraci k tomu co si pustit z knihy 1001 filmů které byste měli vidět než zemřete. U tohoto jsem místy neměl ke skonu daleko...

Na tohle jsem nebyl připraven. Nejdřív se všechno tváří děsně vážně, diváka to šoupne do nějaké nálady, čeká střílení, krev, machinace s penězma, podvrh v rodině nebo tak něco. Všechno tohle snímek obsahuje, ale po nějaké době si začnete uvědomovat, že všechny ty postavy se chovají jako idioti po vivisekci. Když vám to dojde, začnete si všímat dalších a dalších stupidit a fórků, více či méně ukrytých. Mě nejvíc dostal asi plakát bavorského akordeonisty na dveřích chlapce ústřední rodiny. Celý film mi přijde jako taková typická americká kriminálka říznutá Českou sodou, speciálně tou scénkou kdy se na břehu rybníka točí jakýsi film, koktavý režisér neustále diriguje herce pokyny "přidat na výrazu, ubrat na výrazu" a finální scéna je zastřelení "padoucha" na stavidle. Tohle dílko si budu muset pustit znova abych si ho lépe užil.

Snímek, který ukazuje to všem známé otřepané - že Válka je vůl..................................

Na můj vkus příliš italský snímek. Hodně ukecaný, temperamentní, některé scény až hysterické. Bohužel, tohle nebyl můj šálek. Hodnocení u mě zvedá celkem příjemná kamera, docela pěkná hudba, a hlavně krásná Laura Morante, za kterou přidávám jednu hvězdu. Pokud budu příště hledat vztahové drama, sáhnu spíš po severské produkci. P.S.: Ta silnice vedoucí po pobřeží, to je zajímavé, nikdy jsem v Itálii nebyl a tohle mě zarazilo, na jednu stranu fajn výhled na moře při cestě, na druhou možná trochu škoda pláže...

Moje třetí setkání s Hanekem. To první bylo nezapomenutelné, jednalo se o Pianistku a byl jsem pocity z jeho shlédnutí plný ještě několik dní poté. To mám rád, film který se mi zaryje pod kůži, musím o něm přemýšlet, navíc v tomto případě i ta skvostná hudba a úroveň herectví...! Podruhé jsem se s režisérovou tvorbou potkal u jeho celovečerní prvotiny - Sedmý kontinent. To bylo ohromné zklamání. Funny Games(nebudu rozlišovat, obě verze jsou prakticky totožné) mají právě k Sedmému kontinentu strašně blízko. Jsme diváky pomalého zmírání hrdinů, šokujícího a nečekaného. Ale jedno neznáme - motiv. Ten autor nepovažuje za důležitý, snímky mají tedy působit jinak, dovnitř, do masy diváků, možná jde o efekt lakmusového papírku, kdy se dá z reakcí odvodit jakou má ten který divák osobnost? Snad. To mě ale netrápí. Nad lidmi jsem už stejně zlomil hůl, několik let jsem odstřižený od televize a mainstreamová společnost se mi protiví čím dál víc. A tak si říkám že právě na lidi kteří jsou zpracováváni tím co je cool má asi film působit. Na ty odlidštěné, jejichž citové schopnosti jsou vymizelé, žijí v reálné virtualitě kde oni jsou tím chodícím panáčkem a svět je soubor her. Funny her... Apropo, to použití grindové muziky je TAK trefné! U většiny je tento hudební žánr spojen se znechucením, muzikanti jsou považování za šílence a feťáky, přitom často jde o inteligentní, nezřídka vysokoškolsky vzdělané osoby. Jeden ze střípků do mozaiky...