Dvojirakri

Snímek zajímavý v momentech kdy víří mozky právníků a jejich pomocníků, ve chvílích kdy sledujeme dění v domě aristokratů ale hrozně padá řemen až pod únosnou mez. Nepochopil jsem roli toho mladého gaye v černém a vlastně ani samotné rozuzlení. Nebýt v hlavní roli Jeremy Irons tak jdu s hodnocením asi ještě níž. Ani dabing se zrovna moc nevyvedl. Poslední dobou čerpám inspiraci k tomu co si pustit z knihy 1001 filmů které byste měli vidět než zemřete. U tohoto jsem místy neměl ke skonu daleko...

Na tohle jsem nebyl připraven. Nejdřív se všechno tváří děsně vážně, diváka to šoupne do nějaké nálady, čeká střílení, krev, machinace s penězma, podvrh v rodině nebo tak něco. Všechno tohle snímek obsahuje, ale po nějaké době si začnete uvědomovat, že všechny ty postavy se chovají jako idioti po vivisekci. Když vám to dojde, začnete si všímat dalších a dalších stupidit a fórků, více či méně ukrytých. Mě nejvíc dostal asi plakát bavorského akordeonisty na dveřích chlapce ústřední rodiny. Celý film mi přijde jako taková typická americká kriminálka říznutá Českou sodou, speciálně tou scénkou kdy se na břehu rybníka točí jakýsi film, koktavý režisér neustále diriguje herce pokyny "přidat na výrazu, ubrat na výrazu" a finální scéna je zastřelení "padoucha" na stavidle. Tohle dílko si budu muset pustit znova abych si ho lépe užil.

Snímek, který ukazuje to všem známé otřepané - že Válka je vůl..................................

Na můj vkus příliš italský snímek. Hodně ukecaný, temperamentní, některé scény až hysterické. Bohužel, tohle nebyl můj šálek. Hodnocení u mě zvedá celkem příjemná kamera, docela pěkná hudba, a hlavně krásná Laura Morante, za kterou přidávám jednu hvězdu. Pokud budu příště hledat vztahové drama, sáhnu spíš po severské produkci. P.S.: Ta silnice vedoucí po pobřeží, to je zajímavé, nikdy jsem v Itálii nebyl a tohle mě zarazilo, na jednu stranu fajn výhled na moře při cestě, na druhou možná trochu škoda pláže...

Moje třetí setkání s Hanekem. To první bylo nezapomenutelné, jednalo se o Pianistku a byl jsem pocity z jeho shlédnutí plný ještě několik dní poté. To mám rád, film který se mi zaryje pod kůži, musím o něm přemýšlet, navíc v tomto případě i ta skvostná hudba a úroveň herectví...! Podruhé jsem se s režisérovou tvorbou potkal u jeho celovečerní prvotiny - Sedmý kontinent. To bylo ohromné zklamání. Funny Games(nebudu rozlišovat, obě verze jsou prakticky totožné) mají právě k Sedmému kontinentu strašně blízko. Jsme diváky pomalého zmírání hrdinů, šokujícího a nečekaného. Ale jedno neznáme - motiv. Ten autor nepovažuje za důležitý, snímky mají tedy působit jinak, dovnitř, do masy diváků, možná jde o efekt lakmusového papírku, kdy se dá z reakcí odvodit jakou má ten který divák osobnost? Snad. To mě ale netrápí. Nad lidmi jsem už stejně zlomil hůl, několik let jsem odstřižený od televize a mainstreamová společnost se mi protiví čím dál víc. A tak si říkám že právě na lidi kteří jsou zpracováváni tím co je cool má asi film působit. Na ty odlidštěné, jejichž citové schopnosti jsou vymizelé, žijí v reálné virtualitě kde oni jsou tím chodícím panáčkem a svět je soubor her. Funny her... Apropo, to použití grindové muziky je TAK trefné! U většiny je tento hudební žánr spojen se znechucením, muzikanti jsou považování za šílence a feťáky, přitom často jde o inteligentní, nezřídka vysokoškolsky vzdělané osoby. Jeden ze střípků do mozaiky...

Jsem rozpolcen. Ani druhé shlédnutí, po téměř patnácti letech, mne neutvrdilo v tom že tvůrci přesně věděli co chtějí točit. Krásně animovaný snímek je rozkročen mezi dětskou futuristickou pohádkou, kde roboti skotačí vesmírem, a postapokalyptickou sci-fi pro náctileté a dospělé. Do toho se míchá romance, nostalgie po Robotu č.5 a ekologie. Tento koktejl ale nemůže stoprocentně fungovat na všechny skupiny, je to jako kdybyste smíchali Boba a Bobka s Cestou do pravěku. Škoda, protože prostředky k tomu vytvořit skutečně silný a působivý animovaný snímek pro náročnější rodinné publikum měl, svoji snahou po obejmutí co nejširšího spektra ale posunul úroveň filmu níž.

Myslím že Henry už nemá ve 21.století čím překvapit. Vše co je ve snímku k vidění už je možné zcela normálně shlédnout na internetu, a tím myslím opravdové vraždy nebo násilí. Naturalistické scény asi byly v tu dobu ve filmu nevídané, šokující, ale dnes již nikoho nepřekvapí. Navíc filmu škodí i zjevná inspirace dvěma spolupracujícími vrahy, tohle jako fanoušek kriminalistiky těžko koušu a zajímalo by mě, co tím chtěl vlastně režisér sledovat..? Z hodnocení vyplývá že mnozí hodnotí spíše ze sentimentu, dobře, to chápu. Ale jinak je to spíš těžký průměr...

Musím přiznat že nejsem kdoví jakým fanouškem žánru western. Sledoval jsem je v mládí a dětství, v době kdy doma byla jedna televize a v ní běžely tři, čtyři programy, a kdo měl větší sílu, ten rozhodoval o tom na co se bude celá rodina koukat. Takto jsem, kvůli tátovi, znal všechny filmy s Vinnetouem, Oldem Shatterhandem, dále třeba V pravé poledne či Sedm statečných. O Limonádovém Joeyovi netřeba hovořit, ten je dodnes kultovní. S touto průpravou z pouštních krajin kde se to hemží hvízdajícími kulkami, prohání se stepní běžci a to vše nehnutě sledují obří kaktusy jsem se rozhodl podívat se na filmový western, který se tu v hodnocení nachází nesmírně vysoko a mě to nešlo do hlavy, buď to bude něco výjimečného, nebo zkrátka žánrovka která půjde mimo mě. Řeknu hned, tento film bych strašně rád viděl na velkém plátně, ty záběry pouštní krajiny s nalitými mraky jsou úžasné! Tempo je strašně líné a fandy akčních snímků asi odradí v dalším sledování dřív než by si film zasloužil, ale mě to přijde akorátní, díky tomu všudypřítomnému vedru a vědění že kvér se postará skoro o všechno. Herecké výkony pohlídané na maximum, tady nemám žádnou výtku, snad až na moc bílé zuby některých pistolníků, ¨jenž se asi co večer a ráno šlechtí před zrcadlem asi jako novodobí dřevorubci co by si o sekyru zlomili ruce. Nejvýš ale musím hodnotit hudbu. Je to neuvěřitelné, ale kdo má něco odžito a odsledováno tak ty tóny zná, i když nemusel, stejně jako já, film Tenkrát na Západě nikdy předtím vidět! Tohle je aspekt který mi snímek dělal při sledování blízkým, bližším než jsem si mohl před začátkem sledování připustit! Suma sumárum? Na svoji dobu výjimečný film, jehož kouzlo přetrvává dodnes a patří mezi hrstku snímků, které zub času nepoznamenává, ale patinuje!

Asi nejnudnější a tím pádem pro mnohé i nejhorší díl, zároveň ale nesmírně důležitý! Po prohraném zápase s Apollem uvažuje už více než třicetiletý Rocky jestli právě nepřekonal vrchol své kariéry. Rád by se věnoval rodině, našel si normální zaměstnání, opustil svět boxu. Zde se láme chleba v tom jestli bude série ukončena nebo nadejde dalšímu pokračování. Bohužel je díl degradován přílišnou Stalloneho snahou improvizovat mimo daný scénář, což lze vysvětlovat nedůvěrou v něj. Ano, tady o box ani moc nejde, je to spíš o hledání budoucího směřování, drama v rodině, tento díl ale vzniknout musel aby mohlo přijít pokračování.

V žánru životopisných dramat mají svůj prostor samozřejmě i snímky o filmařích, které jsou docela ojedinělé, přesto jich pár je a mě se za poslední týden podařilo vidět hned dva, a to asi ty nejvýznamnější. Scorseseho Letec je velmi výpravný, hrající si s filtry a barvami, plný náročných záběrů, k tomu všemu složitá osobnost Howarda Hughese o němž pojednává. To Ed Wood, to je naprostý opak takřka ve všem. Ed byl zvláštní vlastně jen tou svou úchylkou na ženské oblečení a zanícením pro tvorbu. Co se týče filmového zpracování, je velmi realistické, Johnny Depp je stejný herecký frajer jako Leonardo, suprovou atmosféru zaprášených a ve smogu utopených 50.let bezvadně doplňuje deklamující Béla Lugosi a velmi vhodný černobílý obraz.