Dvojirakri

Nejdrsnější televizní inscenace kterou jsem kdy viděl. Krásná Zlata Adamovská, která tehdy šla z role do role ale málo kdy dokázala hrát jinak než jak ji můžeme vidět i v tomto snímku, přesto to nijak nevadí, protože příběh který se okolo ní odvíjí a do něhož je postupně také zapletena je neskutečně mrazivý. To podtrhuje jednoduchá ale účinná syntezátorová hudba Jozefa Revalla, ne nepodobná ze Svobodových filmů Papillio nebo Prokletí domu Hajnů. Tohle bych pouštěl těm tzv. CHCIMÍRŮM kteří se okolí pořád snaží přesvědčit o tom, že tu žijeme v nějakém novém totalitním režimu...! Ještě jedna perlička, Jaromír Hanzlík si tehdy kolem roku 1990 opravdu "přišel na své" s postavami politických vězňů z padesátých let. Nejprve mu je ve snímku Jen o rodinných záležitostech prováděno rektální vyšetření prstem, v Uzavřeném pavilónu je zase krmen hadičkou zasunutou do nosohltanu. Těžké chvíle špičkového herce.

"Zabíjel nevinné lidi a dokonce moderními prostředky, byl to blbec." Ikonická role Václava Sloupa, kterému tehdy bylo celých 26 let. Jeho Blbec v lacláčích s kačenou a sluníčkem na hrudníku je jak k pomilování, tak k napráskání, to když začne hromovat "Ty Krumme!" a pálit po všem co se pod oknem hne! Společnost má vskutku výjimečně kvalitní - rodiče Rudolf Hrušínský a Slávka Budínová, SSák Jan Pivec a třeba ještě poměrně mladý a bez známých silných brýlí Vlastimil Hašek. Jedinou výtku mám snad na ten trochu veseloherní kabát do kterého je celý kraťas zabalený.

Komentář čte Tomáš Töpfer.

Celkem slušně rozehrané drama s vesměs kvalitními hereckými výkony je po propuštění hlavního hrdiny z vězení důsledně pohřbíváno nesmysly, Lábusovou kokotsky napsanou postavou, no a korunu tomu dal ten naprostý závěr, jak tu někdo vtipně poznamenal na úkor režiséra. Napadá mě že Svatopluk Matyáš byla vlastně smutná persóna ČS kinematografie druhé poloviny 20.století, zahrál si mnoho rolí, ale většinou ve špatných filmech, zaškatulkován jako uvědomělý soudruh, přitom jeho kvality a rysy ve tváři ho předurčovaly, dle mého soudu, k tomu stát se československým "Agentem 007". Jiří Lábus zde je hrozná tlama a držka a ukazuje se že ta jeho komika nebyla léty získaná ale hluboko zakořeněná, a já bych mu moc přál ještě nějakou velikou charakterní roli ve stylu Káry Vladimíra Menšíka. Jak to podtrhnout a sečíst? Pokud se budu držet Brynychovy filmografie tak někde mezi Hněvem a Oázou. Slaboučké dvě**.

Nebavilo. Na tento typ filmu jsem asi už příliš mladý a odkojený něčím jiným. Nejvíc mě zaujalo že Al Pacino vypadal v mládí jako bratr Dustina Hoffmana. Humor se moc nevyskytoval. Akce přijde až ve chvíli kdy se mladší z obou chlapů mlátí s chlapíkem který mu dělá návrhy. No a ten konec, inu, road-movie zkrátka tak nějak podobně končívají...

Dodnes si pamatuju kdy jsem se s režisérem Yimou Zhang setkal poprvé. Bylo to 8.8.2008 a ten den začínaly Olympijské hry v Pekingu, jejichž slavnostní zahájení(a posléze i zakončení) tento muž s velebujnou fantazií a schopností ji precizně převádět v realitu dirigoval. Den to byl prazvláštní. Plný očekávání a nedočkavosti, k tomu během odpoledne přilétla zpráva že ve Studénce spadl most před Pendolino a několik lidí zde zahynulo a mnoho jich bylo těžce zraněno, často šlo o účastníky večerního pražského koncertu Iron Maiden. Nadešel ale večer, přesně 8:08 čínského času(u nás byly snad 3 v noci??) a spektákl se dal do pohybu. A já jen oněměle zíral na ten neuvěřitelný rej na velikém stadionu, tu smršť nápadů, barev, stovky bubeníků kterým se jejich podložky s každým úderem rozsvítily, létající akrobaty, no zkrátka neuvěřitelné, úchvatné, VELKÉ! Dodnes mám toto zahájení za nepřekonatelné. Uběhlo 15 let a já se s tímto režisérem setkávám znovu. A i jeho asi nejznámější filmový počin je stejně tak opulentní jako zmiňované zahájení sportovního svátku. Pastvu pro oči střídají souboje a filozofické rozmluvy. Nemůžu si ale pomoct, něco mi v tom všem nehraje. Jako kdyby nám režisér něco zamlčel, nebo snad chtěl naznačit..? Ví někdo, co znamená onen znak o který v Hrdinovi tolik jde...?

Hodně romantická, už méně vtipná komedie. Nejsrandovnější jsou asi scénky s malou holčičkou, a ty z Francie. Musím pochválit vozový park, což ale byla u podobných snímků v té době normálka. Audrey vystřídá mnoho účesů a svršků ale nejvíc jí to sluší když se usmívá a to je asi příznačné pro její filmy. Nejvíc mě ale mrzí že jsem nedostal odpověď na otázku proč jsou čínský komunisti parchanti?! :(

"Rasismus je strašně blbej lék na neduhy lidský společnosti. Jednou honěj černochy, podruhý honěj Židy, dneska honěj Židi Araby. A vždycky jde o něco jinýho než o barvu pleti nebo o druh náboženství. Obyčejně jsou v tom veliký peníze nebo území a nejhorší je když jde o to aby někdo mohl někomu zdupat jeho názor..."

Spielbergovo fantasy-romantické drama z prostředí pilotů hasičských letadel, které nefunguje. Důvod je prostý. Spielberg nedostatečně potlačil své ego. Jen tak by mohly být vztahy mezi jednotlivými postavami dostatečně výrazné a nosné, aby si je mohl divák vychutnat. Pokud můžu nabídnout srovnání, tak Clint Eastwood právě tohle pochopil velmi dobře a dal vzniknout nádherné romanci Madisonské mosty. Zatímco Spielberg je ve snímku Always snad z každého záběru jasně rozpoznatelný, kousky s letadly, zblízka snímané kokpity, scény z hořícího lesa, i ty fórky okolo hlavně prostřednictvím Johna Goodmana. Romantickému snímku tohle nesluší a proto to nemůže na většinu obecenstva fungovat. Další věc která mě napadá - Holly Hunter si pár let předtím zahrála roztomilou slečnu ve snímku Vysíláme zprávy, kde byla k nakousnutí. Ve filmu Navždy je to úplně někdo jiný díky tomu děsnému sestřihu a šmrnc má jen na těch pár chvil kdy si oblékne na oslavu šaty. V neposlední řadě je zcela mimo i hudba, která pokračuje v linii spielbergovské klasiky, ale ruku v ruce s jiným přístupem režiséra měl být vybrán i jiný skladatel. Chtěl jsem dát tři hvězdy, film má i silnější chvíle, ale ne, po zralé úvaze jdu ještě níž. Steven tohle zkrátka nezvládl.

Film promyšlený do posledního šroubku. Minimum střihů. Rovina kam až dohlédnete. Scénáristicky přesné. Jenže mě to ubíjelo. Chvílemi jsem bloumal co se to vlastně děje a proč. Přiznávám že jde o moje první setkání s maďarskou kinematografií, třeba později Beznadějné ocením víc, až budu v těchto luzích a hájích zběhlejší...