Dvojirakri

Pěkná pedagogistická pohádka, kterak čerstvý černošský kantor bandu pobertů, sígrů a čubek polidštil a oni se mu za to dobrem odměnili. Vynikající Sidney Poitier, bez kterého by asi šlo o průměrný biják, už jen kvůli němu stojí za shlédnutí!

Stejně jako většina komentujících se ani já nemůžu vyhnout srovnání s estonským snímkem Třída. Zatímco zde vidíme vyleštěnou produkci, kvalitní herectví, hodně krve, mladíka který si uvědomuje co nastane když..., zkrátka vypulírovaný produkt nachystaný pro kina, u filmu Klass jde o pomalé budování s nejistým tušením věcí příštích a když dojdeme v ději k tomu, čím vrcholí, jsme v šoku. Tedy alespoň já. Je to přístupem k látce. Třída na mě dělá dojem hraného dokumentu ze školy v našem krajském městě a hodně to přidává na autenticitě, proto je to zakončení tak děsivé, nehledě na to že jsem si sám šikanou prošel a umím se dobré vžít do pocitů oběti. Oproti tomu Zlo sleduju celou dobu s poznáním že je to jen dobře udělaný produkt a tomu napomáhá i mě cizí prostředí jakési internátní školy s divným režimem, a hlavně pak samotná ústřední postava filmu, respektive jeho nepravděpodobná proměna. Nevěřím že by se trestu od otčíma nebránil jakmile dospěl do bodu uvědomění si své fyzické převahy... Ano, pocity, které jsem při sledování prožíval se mnou cloumaly, ale konečně jsem si ujasnil jednu věc - že Klass si ode mě zaslouží absolutní hodnocení.

Divím se že tohle nikoho nenapadlo už dávno, protože je to tak strašně jednoduché, až je to geniální, i když smutné a mrazivé, do morku kostí... Asi to opravdu čekalo na tu správnou dobu, kdy se bude moct Anthony Hopkins zhostit role starého muže s Alzheimerem, a, světe div se, zase je to báječné hraní, i když, jak jsem psal, mrazivé až do morku kostí...

Samoúčelná úchylárna.

Nezlobte se na mě, ale já se za celou dobu nedokázal oprostit od toho, že Jean Reno není Godefroy z Návštěvníků a že nesleduju komedii. Po hodině sledování jsem to vzdal protože z toho mišmaše co mi v hlavě vzniknul nemohl být dobrý film, jak sami uznáte. Tak snad jindy...

Pokud máte pochybnosti o kvalitě snímku a dokážete se dostat až do scény, kdy opilý Christy tříská hlavou do stolu, nejpozději v tuto chvíli musí vaše pochybnosti odejít. Tady už nejde přehlížet velké herecké umění Daniela Day-Lewise, protože pokud tak uděláte, dostanete se rázem do pozice, která je zcela proti všemu, oč u herectví jde! Lépe totiž vystihnout člověka po mozkové obrně NELZE snad až na tuto výjimku! A já jsem ochoten setřít všechny chybičky kterých se štáb dopouští, protože výkon zmiňovaného je natolik ohromný, že zastiňuje každou malichernost. kterou zde dokážete nalézt. Každou!

Márinka mi po všech těch strastech, kterými si František v rodině Butteauových prošel, přišla jako takové nenápadné ale zjevení, ona není na první pohled vysloveně krásná jako panna Betty nebo panna Paula, je obyčejná, ale vždy když se na Františka usměje, je v její tváři všechno - krása, obdiv, láska, touha, něha... Tohle se režiséru Filipovi moc povedlo!

Z dětských let se mi vybavila jen jedna scéna - jak František přinesl Žalmanovi jeho Kralickou bibli. Asi proto, že tím u mě tento seriál v těch telecích letech končil, jakmile vyrostl a děj se z Klementina přenesl do divadla, můj zájem opadl. Vůbec mám problémy se snímky, které se odehrávají v době před vznikem ČSR a jsou z "panské" společnosti. Ale teď, když jsem konečně shlédl tento Filipův seriál celý, napadá mě jen jediné přízvisko, kterým bych ho mohl popsat - KRÁSNÝ. Už jen ty titulky, začínající a končící fotografií a pomalu se odvíjející za tklivé hudby a psané nádherným krasopisem. Samozřejmě herecké výkony, pokud bych měl někoho zmínit tak Jana Pivce a Gabrielu Vránovou, představitelka Márinky je na můj vkus až moc cudná, ale po tom co si František zkusil od toho komediantskýho babince jsem mu to štěstí strašně moc přál. Dochází zde i k jedné veliké kuriozitě: výborný herec Radoslav Brzobohatý, hrající vlastně neherce Františka, je v ději marně namlouván špatnou herečkou Lotty Butteau, kterou hrála vynikající herečka Jiřina Bohdalová, přičemž se během natáčení spolu sezdali. Inu svět, který se rozprostírá na prknech, je někdy tuze zamotaný. Ale, mám dojem, že režisér kalkuloval a proto zakončil dvanáctý díl svatbou a se třináctým počítal jako se zakázaným, jelikož ten je opravdu plný burcujících vět, nesmíme zapomínat v jakých letech probíhalo natáčení! Když vše sečtu a podtrhnu, vychází mi z celkového resumé, že jde o jeden z nejlepších seriálů které tu kdy vznikly a shlédnutí naráz v jeden den, jak se to povedlo díky nemoci mě, je vskutku mimořádný zážitek! Jen bych ještě přidal mírně jedovatou vložku - jaký je to rozdíl ve vnímání vlastenectví, pokud jde o člověka vzdělaného a bohabojného, jako v případě Františka, a ve vnímání lidí, kteří se za vlastence považují dnes...

Vynikající seriál u kterého musím pochválit báječné herecké výkony, skvělý scénář a úžasnou výpravu! Skutečně, měl bych jen samé superlativy! Viděl jsem ho naposled jako dítě, zafixoval si ho jako komediálně/válečný a nějak ho nevyhledával. Teď jsem ale, po mnoha letech, unešen. První díl, kdy je ještě osazenstvo domu kompletní a mnohokrát vidíme pavlač a plno scén se zde odehrávajících, je učiněná radost, která s každým dalším dílem posmutňuje tím jak obyvatelé ubývají a ti přeživší se musí schovávat. Ale tak to bylo... A když už jsem začal superlativy, tak s ním i skončím, převod do HD je famózní, radost se na to dívat!

To ale byla hnusná doba - každý si na druhé neustále stěžoval nebo tím aspoň vyhrožoval, sanitky jezdily jak připosraný, IZS neexistoval takže doktoři museli často dělat i policajty a hasiče, a v neposlední řadě ta šikana kvůli stykům v zahraničí. Každý, komu se po tomto stýská, je dement. Co se týče scénáře, jde o takovou lehčí verzi Nemocnice na kraji města. Hanzlík zvládá hlavní roli bravurně. Nejvíc mě baví asi ta muzika. Silné tři hvězdy, budu uvažovat o čtvrté. Tak za ten poslední díl čtyři!