Dvojirakri

Co musím uvézt nejdřív je, že jméno Hlynur mi přijde jako něco co teče a nikdo se toho nechce dotknout. Něco jako Hnisan, Soplík nebo Kemr(pardon). Stejně tak je mi i sympatickej a nejsilněji působí, když nejebe a nemluví a hovoří za něj jeho mysl. Vůbec, toho koitu bylo v celém snímku tak akorát dost. Možná bych v kolonce žánru vyměnil Romantický za Erotický, ale to by pak zase mohli voyeuři nadávat co si to pustili za hovadinu... Nejvíc sexy stejně působilo, jak paní Hlynurová držela svou mladou ve spánku za stehno. A moje hodnocení? No co k tomu mám říct. Je to divný, takovým filmům se vyhýbám, kdyby to byl snímek český, nedal bych mu vůbec šanci. Dostal jsem se k němu díky mému "turné" po severských filmech. Ale i když po chvíli bylo jasný, že to nebude můj šálek čaje či jiné tekutiny, něco mě donutilo nevypínat a dokoukat. Nakonec jsem byl rád za osud mladíka s vazkým jménem a některé hlášky a scénky si budu ještě dlouho pamatovat. Baltasar Kormákur projevil veliký režisérský talent. Ale protože nejsem cílová skupina, nemohu jít přes 3***

Vysoké hodnocení a obsah filmu mne namlsal a já se začal těšit, že bych mohl vidět kvalitní severský snímek. Abych se do děje lépe vžil, pořídil jsem si několik kilo hověziny a nezatopil jsem si, abych alespoň trochu pocítil chlad severu. Rákosku ani ženu nemám, s tímto jsem manipulovat nemohl. Inu a jaký je to film? Vcelku dobrý, pokud mám ale porovnat Býka(Vola) Svena Nykvista a Krávu Karla Kachyni, nemohu se zbavit dojmu, že mě český snímek upoutal mnohem víc. Býk sice disponuje pěknou přírodou v různých ročních obdobích, zatímco u Krávy je ten pohled do krajiny vlastně jen jeden a pořád stejný, v těch místech kde se natáčelo totiž ani vykouzlit jiný nejde... Dále v Býku vidíme celkem hezké blond ženy s modrýma očima, těch se v Krávě také moc nedočkáme... Ale ted už se začne ručička pomalu otáčet na stranu pro Kachyňův film, herecké výkony jsou prakticky na stejné úrovni, hlavní role(nemyslím ten dobytek) je ale u mě uvěřitelnější, nebo možná spíše zajímavější v případě Radka Holuba. Taktéž děj, kráva představuje spíš symbol až metaforu, zatímco býk byl jen a pouze býk, kus žvance. Stejně tak hudba, ač příjemná, na mě mnohem víc funguje v českém případě. Každopádně, kdo má rád baladická dramata dějově z dob století páry, Maxe von Sydowa, blondýnky a snímky zobrazující těžký život, přijde si zde na své.

Nejdřív musím pochválit herecké výkony a to hlavně maníka v hlavní roli, já mu opravdu věřil že je takový jakým je hrdina snímku, tak dokonale ho dokázal ztvárnit, countryový klobouk dolů! Ale celou dobu jsem si říkal, jak to asi dopadne, když měl film s albínem Nóiem takový bezprecedentní závěr... spadne s nimi to letadlo? Najde ji doma pověšenou? Vystřílí kolegy z letiště...? Kdepak, režisér se za ta léta poučil a i když ani trochu nejde o veselý film, konec je dobrý a tak je všechno dobré. Nejdobřejší je ale samotný Fúsi. Kdysi jsem také býval takový, zavalitý, skromný, samotář, stydlivý... Hodně jsem jeho trablům rozuměl, někdo má prostě takový úděl, být terčem vtípků pro jiné, být ten který zůstane sám a rozmnožení genomu přenechá jiným, zcela dobrovolně... Nojo, ale co když se objeví žena, která o takového člověka rázem začne mít zájem, třeba jen o to si popovídat... Tou ženou je v tomto případě hezká blondýnka s maniodepresí, která Fúsimu obrátí život naruby, už pro něj nejsou nejdůležitější vojáčci, auto na dálkové ovládání, atd. Tolik jsem tomu chlapovi rozuměl, jakmile tohle bytostný samotář pocítí, těžko se s tím loučí. Ale jak teď hodnotit? Snímek Albín jménem Nói pro mě byl zjevení a jeho zakončení mě zdrtilo, ale hrdina mi nebyl natolik blízký jako Fúsi jehož zakončení je otevřené, ale dá se celkem snadno domyslet, pro člověka který podobné povahy zná. Dávám tedy za 5, po shlédnutí a zhodnocení dalších islandských snímků, ale je to jen o fús...

Tady jsem docela dost na vážkách. Jako dítě jsem dřív objevil Novou generaci, ta "stará" mě nikdy neoslovila a animované seriály mnou nijak nehnuly, laťku kvality u mě nastavila posádka kapitána Picarda. Potom přišel Voyager. Na jednu stranu mnoho bitev, výborné efekty, bezvadný doktor, sympaťák Tom z Paříže, příjemně nadabovaný Tuvok a v první sérii krásná kapitánka, která ale velmi rychle zešedla. Takto jsem to viděl kdysi, Když si dnes, po víc než 20 letech seriál pouštím, vidím spíš ty nedostatky - otravný Neelix, nudný Kim a Chakotay s těmi svými otravnými rituály, mnoho nepotřebných a nudných epizod, scénář který často nesahá tomu z TNG ani po kotníky, téměř v každé epizodě potkáme novou rasu, takže to vypadá že je Deltakvadrant kolébkou života, a ta neustále zmiňovaná zvířata nebo jídla z planet o kterých jinde nebylo ke slyšení, to je taky protivné. Nějakých funkčních poselství se dočkáme velmi málo, seriál byl zřejmě tvořen pro mladší publikum a ono to na mě v těch letech opravdu hodně fungovalo, ale když už máte za sebou Kristova léta a nějakou tu zkušenost se životem, raději sáhnete po něčem hlubším, i když to třeba nemá takovou fasádu... Milosrdné 4****

V pořadí třetí film s Madsem Mikkelsenem který jsem měl tu čest vidět, po vynikajícím psychologickém dramatu Hon, kde se silně zapsal nejen do mé paměti, a prapodivném snímku Adamova jablka, který je nejspíš určený pro zcela jiného diváka, jsem se rozhodl pustit si Po svatbě. Zde ale není jeho role natolik výrazná, v mých očích zde první housle hraje vynikající Rolf Lassgård, právě jemu tento snímek patří a jemu ostatní sekundují. Je to plnotučné vztahové drama, které musí vtáhnout každého, kdo má podobné snímky rád. Plno detailů do tváří, minimální hudba která neruší děj, skvělý scénář který klidně mohl napsat sám život... A v neposlední řadě překrásná Sidse Babett Knudsen. Nebyl jsem tak uchvácen jako prvně jmenovaným snímkem, možná proto že do podobné situace se sotva někdy dostanu, ale nemám co bych vytknul, takže plný počet, ať nežeru.

Kolektivizační komedie pánů V+W z doby krizové, která mě baví už od dětství a jsem k ní nepokrytě nekritický, což se ovšem nedá říct o myšlence. Ano, je to pěkné když všichni táhnou za jeden provaz ku velkému dílu které bude jednou všech. Ale český človíček je človíček vychcaný a proto se snaží všemožně si ulevit a tím pádem to za něj druhý musí oddřít. Proto je lepší být individualita a nenechat se do kolektivu vecpat, milé děti.

Předem musím říct, že co jsem poprvé ve snímku viděl hlavního hrdinu jako dospělého, tedy promočeného s cigaretou v ústech, dobývajícího se do uzavřené restaurace, nemohl jsem se oprostit od jeho podobnosti se slovenským umělcem Marianem Vargou, který byl taktéž veliký mistr černých a bílých kláves, a tato podivná souhra náhodných detailů ve mne narůstala po celý film - oba od dětství projevovali mimořádný talent, oba měli dejme tomu problematický vztah k ženám, oba rádi nikotin, alkohol, a samozřejmě ta vizuální podobnost... Co se týká samotného snímku, jde o povedený životopisný film, ne nepodobný legendárnímu snímku Moje levá noha, jen mi trochu chybí rozvinutí té chvíle, kdy Davidovi hráblo. Geoffrey Rush je mimořádně přesvědčivý a mě schází jen maličko k tomu abych dal plný počet hvězd, možná si to rozmyslím po dalším shlédnutí...

Ukázkový vzorek populace  - fanatik, člověk který prohlédne, člověk který se manipulovat nenechá, člověk který je posílen, a celá řada pěšáků, na který je působeno manipulací diktatury. Ti kteří nejsou ochotni se podřídit jsou vyloučeni. Opravdu si myslíte, že v dnešní době nemůže v Česku vzniknout diktatura nebo alespoň velice dobře fungující skupina, která má jasné znaky sekty? Evropou zmítá VLNA populismu, ne až teď, už dlouho, nejsou jen Putin, Babiš, Okamura, Orbán, předtím Berlusconi... Ti všichni potřebují rozdělený národ a k té hlučnější a méně bystré polovině promlouvají. Ona nemusí být úplně hloupá, jen může být odvážnější ve svých tvrzeních když ví, že vedle stojí někdo kdo má stejný názor. Přesně to je ten ovcismus. Prožil jsem si na prvním stupni základní školy něco podobného jako děvče, které přišlo jediné do třídy v červeném namísto aby bylo v bílé košili. Opovržení, přehlíženost, odtržení od kolektivu i ponížení od učitelů. A to jen proto, že moji rodiče neměli na to aby mi mohli koupit značkové hadry. Nebylo mi ještě ani deset a už tehdy jsem věděl, že žiju mezi ovcoidními tupými křupany. Výsledky prezidentských voleb v naší obci mi dávají za pravdu. Ale zpět k filmu - myslíte, že v dnešní době nemůže v Česku vzniknout diktatura nebo alespoň velice dobře fungující skupina, která má jasné znaky sekty? Může. Ono stačí dát si ke své fotografii na jakékoli sociální síti malou českou vlajku. Ale v každé takové skupině obyvatel se může kdykoli najít někdo komu hrábne a na koleje pokácí strom... Poselství filmu? Síla člověka je v individualismu.

Trpasličí doktor je KULT !

Troi trpí kvůli melodii která ji nepřestává hrát v hlavě. Úplně stejně trpím já, když mi v hlavě nepřestává hrát nějaký stupidní kolovrátek od Xindla, Pokakáče nebo Ztracenýho případu...