aluna

Miluju Arnoldí kamennej výraz, miluju tu béčkovost, fascinuje mě námět i časovej paradox jím způsobenej, miluju tu kultovní technickou hudbu, miluju tu temnost a hororovost, snahu o útěk před něčím, čemu se utéct nedá, miluju jemnost a ženskost Sarah i sílu a přece lidskost a zranitelnost Kylea, miluju tu lovestory (i když při pohledu na prostěradlo, který v agónii rvou, se nejeden musí smát), miluju zpomalený scény s naskakujícím červeným paprskem na čele, miluju detaily jako poraženej kamiónek, miluju scénáristickou nadstavbu s fotkou a záznamníkem holek, miluju tu tehdejší módu (taky vždycky v Tech-noir sledujete tu slečnu v červený sukni a modrým tílku?...), miluju ty mizerný herecký výkony (Arnold nehraje a je při tom skvělej a ty dva, když to budete zkoumat, taky párkrát ujedou), miluju prostě ten film a každej záběr v něm. A i když je dvojka jasnej vítěz na poli akčního filmu, já na tuhle béčkem nasmrádlou prvotinu nedám dopustit. Proč? Protože je to láska už od doby, co jsem to viděla někdy ve třetí třídě prvně. A první láska je holt první láska, a i když se později zamilováváte silněji a víc, ta první už v paměti zůstane navždycky.

Příběh pornomagnáta Larryho Flynta se v ději pomalu přesouvá z prostor, kde se připravoval a fotil provokativní pornočasopis Hustler, do soudní síně, kde se Flyntův právník v podání mladičkého Nortona snaží svého chlebodárce vysekat z jeho věčných žalob. Dokonalá režie dokonalých herců včetně Courtney Love a čistá volnomyšlenkářská láska mezi Altheou a Larrym, která nezakazuje, nenařizuje, nemoralizuje, jen je....

Na tomhle filmu mě kromě zpracování nejvíc fascinuje ta dokonalá dějová logičnost. Ta futuristická idea o cestování časem je tak propracovaná, že nemá nikde jedinou mezeru, všechno má svůj smysl i důvod a vysvětlení. Pro mě je tohle nejlepší film v žánru sci-fi - vizuelně vypiplanej, logicky dokonale zapadající, humor skrývající (vědci zpívající Blueberry hill válej), skvěle zrežírovanej a perfektně zahranej.

Parádní kulťák, díky kterému jsem se jako malá bála jít i na WC, že na mě z mísy zaútočí "velkej bílej".....tak pá ádié sbohem mé vzácné dámy, tak pá ádié já klaním se vám......

Jeden z mejch oblíbenejch filmů a to především pro svůj nádherně cynickej humor. O složitý psychický přeměně hlavního hrdiny z naivního hošíka na westernovýho zabijáka jsem nějak dlouze nehloubala a nechala se prostě bavit a unášet atmosférou....k tomu ještě poetičnost vyprávění, kytara Neila Younga, Nobodyho hlášky a Jarmuschův skvost je na světě. Stupid fucking white man.....

Utéééééč Fóóórréééstééé!!!! Nejlepší kýčovitost, která je tak rozkošná, milá, hřejivá a lidská (bože, seskupení nejodpornějších třech slov a přece je to nevlezle pravdivý), propletená dějinama USA, že jí to všichni rádi odpustíme a já můžu prohlásit - Forrest Gump je top 1 (Kam se hrabe Shawshank). PS: Nejradši mám Vietnam a hippie éru...

Nenápadnej snímek o rodině, kde každej má (vzhledem k věčnýmu neplánovanýmu stěhování) jen jeden druhýho. Námět, co by v dnešní době snadno sklouzl k akční kravině, je tady podložen něčím daleko trvanlivějším a hlubším. Ch. Lahti, M. Plimpton, R. Phoenix a S. Lumet jsou to, na čem tenhle film stojí. Vztah v rodině jsem jim naprosto věřila a společná píseň, kterou zpívají o narozeninách je chytře ( až "vyčůraně" :-) ) použita v závěru...

Neklišovitá romance odehrávající se mezi mariňákem užívajícím si poslední večer před odjezdem do Vietnamu a "ošklivkou", která je oním chlapcem vytažena na akci, jejíž cílem je přivýst co nejodpudivější holku. Rose má dušičku čistou jako andělíček (ale rozhodně není nějakou hloupou puťkou!) a s Eddiem, v kterým ta dobrota taky někde vězí, to překvapivě zacloumá a uvědomí si, jakej se to z něj stal srá.....ehm...hajzlík. Je to slaďák, ale díky nenápadný hlavní dvojici podanej tak mile. Není zde potřeba přemíra slov, když se dá to podstatné vyjádřit i bez nich a to už se u dnešních filmů jen tak nevidí....Na 5* to není, ale nemůžu jinak.

Já to poprvé viděla až jako dospělá, a možná právě proto mě to tak dostalo. Jojo, to byly časy, kdy se do všeho šlo naplno a spolu. Ty doby "part", nočních výprav do sadů, lezení do opuštěných domů, půlnoční utíkání oknem od babiček...ale to už je asi zase jinej film :-) Škoda, že těm dobám už odzvonilo...mimochodem u Gordieho povídky u ohně pokaždý brečím smíchy.

Vzpomínám, jak jsem se v době uvedení do kin arogantně uchechtávala u filmových pořadů, v nichž BM vychvalovali - (koukat na dvě bukvice v kovbojským, to tak...). Takže jsem na ní narazila až koncem roku 2009 a zhédla to víceméně ze zvědavosti. Z další zvědavosti, jacípak byli kluci v originálním znění, jsem si ji ihned sehnala a už zdaleka ne ze zvědavosti jsem jí potom viděla ještě několikrát. Neskutečně silný! Citlivý, ale i drsný....dojemný, ale ne klišé. Nepodbízivý, spoustu si musíme domýšlet, vcítit se, rozluštit symboliku a číst ve tvářích herců, na kterých to tím pádem stojí. Povídku jsem dodatečně četla a to, co vzniklo z párstránkovýho dílka Annie Proulx, je skoro zázrak. A Ang Lee...to je čaroděj, co mi namíchal lektvar složenej z jednoho z nejsilnějších filmovejch zážitků vůbec, nádherný krajiny, melancholicky plynoucího, krásnýho příběhu (kterej je pro mě o potlačování čehokoli, co na sobě někdo nesnáší), atmosférický hudby a kapky slz, jež u mě nejsou tak běžným jevem. Na cynismus v tomhle snímku není místo a vytlačit ho z hlavy vyžadovalo úsilí i čas....a tak by to mělo u pětihvězdičkových filmů bejt.