Anianna

Film ukázal Lautreca jako člověka maximálně si užívajícího, snad po vzoru svého otce, bohémského života. Nějak se ztratila zásadní informace, že HL byl postižený, vzrůstu pouhých 130 cm. S tím se kamera nedokázala vypořádat, takže jen z kontextů divák vyrozumí, že byl malý. Častá onemocnění včetně syfilitidy způsobovalo umělci velké bolesti. Film tohle neukazuje, naopak Lautreca paroduje, dělá z něho nevypočitatelnou figurku s reakcemi, jímž nedokážu rozumět, protože herec přehrává, a tak nedává těm reakcím žádný obsah. Chyběl mi i pohled na umělcovy malby, nějaké klidné ukotvení, zpomalení... Film je totiž dost hlučný a až chaoticky rychlý. Herecky se mi líbili Rich, Zylberstein a Anémone. Slabší 3*.

O ženě, která se neohroženě postavila před soud, aby si obhájila svou práci na šifrách mafiánů vydělávajících na alkoholu. Díky ní byl Al Capone odsouzen. A jak to s ní dopadlo? Zákulisní hry jsou pravděpodobně stejné na celém světě. Výborně vygradovaný dokument.

Ten příběh znám z hraného filmu. Výborně udělaný dokument. Řešení vrahových šifrovaných dopisů bylo podáno s promluvami odborníků velmi zajímavě. Věřím, že luštila široká veřejnost... Je to pochopitelný paradox. Neumím si ani představit kolik lidí (tisíce? desítky tisíc?) se snažilo, i když svou pílí naplňovali scénář vraha.

No, podle anotace nahlíží dokument na partnerské vztahy odklánějící se od běžného modelu. Nesouhlasím a myslím, že není úkolem dokumentaristy takto dopředu nastavit, co je běžné nebo neběžné. Protože já jsem opravdu čekala nějaký bizár. Osudy všech aktérů, jejich vztahové nastavení, argumenty, proměny v čase hodnotím z pozice člověka už ne nejmladšího naopak za běžné. A snad proboha i v pořádku. Nežijeme na Měsíci. Určitě se mi ale líbila ta vztahová dynamika, proměnlivost, která získávala časem.

Poučné. Zajímavé zvoleným postupem, kdy se vypravěčem dějinných událostí stává Alžběta. Nicméně je ironická a ke své sestře Marii nepřátelská. Nejde tedy o dokument, ale o jakousi vztahovou rekonstrukci, která zdaleka nemusí reflektovat skutečnost.

Viděla jsem 3. epizodu, přesto jsem se okamžitě orientovala. Ta událost je pro mě neznámá a pro tu spoustu verzí, co se vlastně stalo, i dost napínavá. Především je zahalena nejasnostmi dané časoprostorem...rok 1959 na Urale, a proto bude asi i novými metodami těžké jednoznačně určit, proč výprava tehdy zahynula. Rozhodně je dokument poskládán tak, aby vyvolával otázky, a to mám ráda.  V několika momentech mi připomněl Záhadu Blair Witch. Podle rozsáhlého textu na Wikipedii jde asi opravdu o kauzu, která zahýbala dějinami nevysvětlitelností.

Vidím poprvé, a to epizodu o polské špionce Christine Granvillové. Pro mě nové a zajímavé informace.

No, po počáteční chvále musím říct, že děj nabírá příliš rychle pach stoky. Karty jsou rozdány a už jde jen o to, kdo s koho. Žádná překvapení...

Královská rodina a její vztah k médiím. Média a jejich vztah ke královské rodině. Dvě roviny, které nemají šanci splynout v jednu, spíše budou narážet a vytvářet hrany. Hra na pravdu, která nemá vítěze. Zajímavé, ale nic moc objevného.

Romeo a Julie nebo Zkrocení zlé ženy považuji za Zeffirelliho top, nicméně i tenhle obraz svatého Františka z Assisi musím hodnotit maximálním počtem. Zaprvé proto, že se v něm projevuje Zeffirelliho výjimečná obraznost, barevnost, až bych řekla barevná spiritualita nesena interiéry, kostýmy, přírodou a sluncem. Zadruhé pro režisérův um pracovat s exaltovaností postav tak, že jim věříte a necháte se jimi strhnout. A zatřetí, jak jinak, díky hudbě, jež se v tomto snímku proměňuje od nápodoby středověké melodiky do folkrockových balad. Donovan a Riz Ortovani odvedli tak nadstandardní práci, že jsem si některé pasáže pouštěla pořád dokola při práci. Ach, ta píseň Brother Sun, Sister Moon... Zeffirelli je zde oproti dvěma výše uvedeným snímkům lyričtější. Tím jen dokazuje, že umí natočit příběh bez velkých dějových zvratů, příběh plný lásky a úcty ke všemu živému, film plný barvy, slunce a hudby.