Anianna

Údolí Loiry. Zámky na Loiře, středověká města, chrámy, lesy, pole se slunečnicemi... paráda!

No, tak jsem čekala trochu víc. 10 000 kroků denně, v mém případě celých 7,5 km nedávám. To bych musela obětovat jeden dokument denně. Nicméně to stojí za úvahu.

Ze zamýšlených 3* zvyšuji díky emotivnímu závěru epizody. Oba průvodci ztišili hlas a já jsem si připomněla nedávnou návštěvu kostnice v Kutné Hoře. Taky jsem jen šeptala, protože ta tíha smrti vám sevře hrdlo. A hudba Michala Rataje s dokumentem velmi dobře souzněla.

Seriál mě hned od začátku nadchnul. Zaplnil díru v umělecky zaměřených dokumentech. Od 5* na začátku ale postupně snižuji. Jako by autor vařil čaj pořád ze stejného čajového sáčku. Poprvé a podruhé je čaj dobrý, ale pak už slábne, tak jen podle barvy usuzujete, že v tom hrnku může být čaj. 6. díl začíná bankovkami. Česká platidla jsou krásná, a tak se divák nabudí. Aha, díl o bankovkách, no to bude paráda! Ale záhy už se řeší ručně psaná menu na restauračních tabulích, obaly zboží a pak zase knihy, které už jsme ale nejméně 2x v seriálu viděli. Každodennost není roztěkanost. Každodennost vnímám jako ukotvení v předvídatelnosti, v opakujících se činnostech, které plynou tak přirozeně, až se zautomatizují. V případě tohoto dílu by mohly být doprovázeny třeba těmi bankovkami, stravenkami, platebními kartami, kartami obchodních řetězců včetně log těchto řetězců.... Prostě ukázky grafické úrovně produktů, jichž se dennodenně dotýkám a dennodenně je podvědomě zaznamenávám, když si vyběhnu koupit rohlík. Mám z dílu pocit absence jasného záměru.

Dívám se, ač jsem již v premiéře viděla, hlavně kvůli Kameníkové. Do role vplula tak přirozeně, že v ní tu BN nejen vidíte, ale rozumíte jí.

Povídání o místech posledního spočinutí králů a významných šlechticů od středověku po renesanci. Sv. Vít, Vranov, Valdice... Zaujala mě informace o středověké "turistice" za ostatky, jež se staly žádanými suvenýry.

V celém seriálu je dobře vybraná hudba. Ty Dva modré balonky, hit z roku 1958, je přesně ten úlet, který do seriálu patří.

Zajímavé komentáře zúčastněných. Budu si muset knihu znovu přečíst, protože, přiznám se, jsem tam kdysi viděla něco jiného, než se v dokumentu prezentuje. Emu Bovaryovou bych jako ženu charakterizovala jinak. I význam knihy bych viděla někde jinde. Přínosný názorový střet.

Ach, Monet! Vytáhla jsem si ho při zkoušce z moderních dějin umění v podobě malého fragmentu bílého květu. Obrazy s lekníny jsem měla tak nakoukané, že bych je tehdy dokázala složit z tisíce takových ústřižků jako puzzle. Monet je poznatelný, křehký, přitom neústupný v úsilí zachytit jeden a týž námět v mnoha obrazech, aby mu dal celistvý obsah, ukázal ho v různých časech v různém světle. Dokument to názorně ukazuje třeba na malbách katedrály v Rouenu nebo vodní plochy s lekníny. Petr Stach, mimochodem ve všech dokumentech skvělý, zde promlouvá v ich-formě jako sám autor. Chápu Monetovy pochybnosti a tvůrčí trýzeň. Je mi blízký i vztahem ke svým obrazům, který je dobře vystižen v situaci, kdy umělce strhne do vody prudká vlna. "Nejhorší je, že jsem přišel o obraz." Snímek přesto nebudu hodnotit maximem, protože je v něm věnováno příliš prostoru širokému kontextu na úkor obrazů. A klavírní melodie je užita jen tak mimochodem bez souzvuku s obrazem, ačkoli má ta melodická linka potenciál vyniknout.

Téma není tím motivem, pro který se na dokument dívám. Mám ráda baroko, a tak si spíše doplňuji informace o památkách, které stojí za návštěvu. Třeba jako v tomto díle. Plesl je navíc velmi empatickým průvodcem. Vlastně ani neprovází, nechá se provázet, ptá se a poslouchá. A ta role posluchače mu moc sluší.