dezert

Je to na nic, ale hlášky jako :" Tohle je z prdele štěstí, a dokonce to není ani z prdele štěstí, tohle je...zázrak." stojí za to.

Nejlepší pohádka a českej film všech dob!

Absolutně největší zážitek, jaký jsem kdy v kině měl. Film, co člověka vyřídí a donutí přemýšlet na měsíc dopředu. Čím jsem starší, tím víc mě ten film odrovnává. Nejlepší scénář Charlieho Kaufmana, jeden z nejlepších filmů Jima Carreyho.

V jádru je Brouk romantický a dojemný film o dvou nešťastných lidech, kteří tak moc nechtěli být sami, až je to úplně zničilo. Akorát musíte prokouknout skrz alobal.

Ehm, jo. Zajímavý nápad a dobrá myšlenka. Pár silných scén a solidní psychopat. Jenže to občas sklouzává do řiti provedením (např. ty vraždy - cože??To myslel Friedkin vážně??) To zas vynahrazují scény v soudní síni. Takže 3,5*.

taková s*račka.jedna dobrá scéna.

"Fuck! Fuck! FUUCK!" Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl. Zatraceně dobrej film sledující rozpad a vzkříšení jedné z největších kapel všech dob. V kině mě to neskutečně dostalo a doma to si to pouštím tak čtyřikrát do roka. "Naostři si prst, kterým se dloubeš v nose!"

Sice už by se u toho asi dneska nikdo nevyděsil, a navíc Romero ani neumí udržet kameru na správné straně, ale tehdy to muselo být něco tak šokujícího, jako máloco. Hlavní hrdina je parádní, všichni ostatní hrají parádně. Rozhodně jeden z milníku hororu. V té době z tohohle filmu museli mít pořádný bobany.

"Co je tohle?" -"Modrý světlo." - "A co dělá?" - "Modře svítí."

Na filmech, který neztrácí s ničím čas, něco je. A přesně to je případ Štvance. Sotva devadesát minut i s titulky je vyplněno v podstatě jen akcí a minimální charakterizací postav. Už od úvodní (velmi brutální) kosovské akce je jasno, že tady se pojede Friedkinova klasika - maximální realismus a syrovost, honičky (ta automobilová nápadně připomíná honičku Čínskou čtvrtí z Jade), relativizace hrdinství a souboj dobra se zlem, kdy dobro zvítězí jen při použití většího zla...všechno tu je. Friedkinův bezprostřední styl perfektně sedne k příběhu, kde se postavy neustále musí rozhodovat instinktivně a ve zlomku vteřiny. Pro racionalitu zde není místo (nejracionálnější je scéna výcviku probodnutí orgánů).  Vynikající finální souboj jen podtrhuje přímočarost celého příběhu a otcovsko-synovský vztah Jonese a Del Tora mu přidává na osudovosti. Neprávem přehlížený zářez (haha) ve Friedkinově filmografii.