Gaskin

Tak tohle mne pobavilo, a hodně. Ani jako béčko se to sice neblíží geniálním dílům jiných režisérů, ale pevně věřím, že účelem bylo pobavit, což se povedlo dokonale. Černobílý prolog byl dle máho názoru naprosto zbytečný, ale mimozemšťaní-miminka k popukání. A pak se to rozjelo. Dvě středoškolské ucha snažící se zabodovat u slečen, v jejichž kolejním sklepě se zrovna náhodou nachází přepravka plná lidských mozků, když se objeví slimáci měnící živé bytosti na zombie z vesmíru. Pak už jen stačí drsný detektiv s komplexy z mládí a plamenomet, ke kterému hlavní hrdina přijde jako slepý k houslím a zábava může začít.

Ač jsem se snažil, jak jsem chtěl, tenhle film jsem vůbec nepochopil. Absolutně nesmyslná zápletka o nakažlivé radiaci, zombie se objevují v místech bez přístupových cest z čistého vzduchu, apod... Naprosto tupé dialogy typu "já sem generálova dcera a nebudu ho poslouchat, chci jet na chatu zombíci nezombíci" připomínají něco jako "já sem zabiják s velkym nožem a jdu rozkuchat tamtu krvavou bloncku, bacha na mě!".. a co mi vadí nejvíce - naprosto, naprosto špatně vytvořené zombie. Nejen, že běhají, ale jejich svalové koordinace je naprosto bezchybná a očividně mají jakési logicky nelogické myšlení - zombie například otevře výtah ze strojovny jakýmsi kolem, přestřihne telefonní kabel... používají palné zbraně a s bezchybnou nesmyslností uřezávají ženám bradavky a prakticky každé ženě nezapomenou rozepnout košili, než zaútočí. a tak dále a tak dále.

Rád bych na začátek uvedl, že se klaním siru Wintonovi jako člověku, jehož činy nejsou ocenitelné ani poklonami nejhluběími a nejdelšími a nemá konkurenci v nejširším poli adeptů či výherců cen míru právě pro jednosečnost a skromnost (která je ovšem tak omílána, že už by z výčtu mohla být klidně vypuštěna) okolo toho, co před druhou světovou válkou dokázal - a chytří lidé očekávají ale. Dosaďte si tedy jaké chcete - ale nemám rád patos. ale nemám rád těžení z lidské slabosti či strasti. ale nemám rád dokument, který zkresluje obsah emočním podbarvováním. Jednoduše řečeno, k čemu jsou proboha v dokumentu o člověku s tak očividným aktem lidskosti teskné tahy smičcem a slzy lidí nad irelevantními historkami z dětství, které spíše hraničí s investigativní reportáží z dílny tv nova? K čemu ta pompézní hudba? Tohle dle mě nepatří do žánru dokumentárního filmu - nejsem-li schopen podat sám o sobě dost silný fakt bez nanášení blábolů tak, aby silným zůstal, neměl bych točit dokument. To jsou věci, které mi vadí v ideologii tvůrce samotného filmu - je na čase uvést něco k technické stránce. Takže - v dokumentu je zařezena spousta archivních záběrů, které ale často mají s dějem společné jen prostředí, ve kterém se odehrávají. Uvedu příklad - někdo tam vypráví o tom, jaká byla cesta vlakem z čech někam do holandska či kam - a my sledujeme záběr kupé, ve kterém rodiče z okna mávají dobytku či co. Ale to není jediná chyba oněch záběrů - dost mi vadilo, že takhle přebíjely pohled na člověka, který mluvil - což je sice v pořádku s vypravěčem, ale určitě ne přes osobu, která je kamerou vyslýchána. A to mi, pánové a dámy, přišlo jako absolutní vrchol, při kterém jsem myslel že vstanu a vrazím panu režisérovi facku. Z celého filmu jsem měl dojem, že je to někdo našel ve střižně součástky na velorex, pokusil se z nich poskládat dopravní letadlo a teď s ním bez špetky soudnosti létá okolo světa. Kdybych chtěl znovu hromadu nesmyslných, lacině navozených emocí, pohádám se s přítelkyní, budu se s ní pomalu usmiřovat a ušetřím tak peníze za kino. Jedna hvězda za Sira Wintona jako vybraný objekt, jinou dobrou stránku na filmu ale prostě nalézt nelze.

Geniální záležitost. Výborné grafické ztvárnění skvělé básně jednoho z největších básníků, co kdy žili. Autor kombinuje několik metod (kresbu s malbou, jednou začlení kousek kartonu, pravděpodobně přilepený na plátno. Každý snímek je namalovaný zvlášť, a ačkoliv se kamera neustále hýbe, stejné místo nikdy není opravdu stejné, dokud se kamera nedostane do domu rodičů, sevřeného stereotypem - kde naopak vše stojí. Metoda animace přesně vystihuje báseň - je živá a nabitá energií. Samotný text, namluvený na pozadí, je sdělován jakoby s odstupem, ačkoliv je patrné slabé vzrušení při popisu onoho tajemného muže. Jednoduše - tento krátkometrážní filmek by se dal dost dobře použít jako argument v hádkách, jsou-li básně zfilmovatelné, protože kdyby Buk psal na filmové pásy, vypadalo by to pravděpodobně přesně tak. Film vyhrál 4 ceny, z toho jedna byla orestižní cenou BAFTA, zbytek na festivalech. 5 z 5ti, a to bez zaváhání.

Film pojednává o zvláštním vztahu otce a syna, kde otec, slavný exekutor, vychovává ze stínů svého syna tak, aby ho, až bude za zenitem, v jakési zvrhlé pietě zabil, a tím by vlivný muž dosáhl jedné z věcí, na které se nedá dosáhnout ani penězmi a vlivem - nesmrtelnosti. A dámy a pánové, je to mela. Do puntíku propracovaný film, kameraman je ostrý jako pistolník z divokého západu, nepostřehl jsem za celý film jediný špatný záběr, střih je dynamický když má být a veeče se když se vléct má. herci jsou na někoho, koho jsem předtím jedinkrát neviděl, vždy dokonale přesvědčiví. Orchestrální hudba nepůsobí jako vystřižená z pána šelem, ale přesně zapadá do jakékoliv scény.. a.. scénář/režie.. film je vlastně natočen na motivy hybridu dvou povídek a je zrežírován tak, že by většina renomovaných režisérů mohla závidět. atmosféra vybroušená do posledního detailu, "záporák" vyprofilován s naprostou dokonalostí i bez toho, aby se oháněl raketometem, retrospektivní styl vyprávění nekulhá v jediném momentu a samo vypointování filmu je jeden z důvodů, proč byste u něj měli sedět. je mi jasné, že se mi nepodařilo skrýt moc nadšení, ale ani si nemyslím, že bych měl. 10/10 bez ediného mrknutí oka.. a jdu se dívat znovu. naplno řečeno, tenhle film se hned napoprvé, co jsem ho viděl, umístil do mé hitparády top ten filmů, které vám doslova urvou koule.

Neuvěřitelně brilantní film, který by se dal rozdělit do dvou půlek, kde první bez okolků odhaluje život mladé feťačky a druhá nádherné, neotřelé love story. Režie i střih jsou na metály, kamera za současnou profesionalitou dost pokulhává, ale dalo by se říct, že to perfektně dokresluje atmosféru celého snímku. Herci jsou velice přesvědčivý, zvláštěpak ten, který hrál chlapce. Film obsahuje nechutné záběry, jejichž odpornost velmi záhy spláchne nějakým silným poselstvím.. Nehraje si na nezaujatého pozorovatele brilantního feťáka, jak už je v dnešních filmech zvykem, ale pěkně si s ním projde špínou, a navíc se v žádném ohledu nejeví, že by se svou drsností vytahoval. Zkrátka a dobře, tenhle film je určitě někde zapsán v top ten něčeho. a zaslouží si to.

"Nejbrutálnější animovaný film všech dob", jak byl po své první projekci tento snímek nazván, to dnes už určitě není, přesto si ho prosím pokusme vsadit do tohoto kontextu - do dob naivní animace, kdy co bylo nakreslené automaticky těšilo psychicky jednoduché jedince. A teď, když vidíte tohle, si představte gesto newlanda, který z pověření boha animace vzal godzilu a tuto filmovou éru zašlápl - a za to mu patří místo nejen ve zlatých fondech kinematografie, ale i na discích zakopaných pro další generace nebo vystřelených do vesmíru.

na začátek bych rád uvedl, že nemám v úmyslu snižovat nadšení z filmu, ale nedokáži film nesrovnávat s romerovým originálem, a na ten to, přiznejme si, cameron v titulcích necameron v titulcích, nemá. Úvod do děje mírně řečeno pokulhává a v rovině příběhu spíše nabízí papírové kulisy typu "naše hrdinka je krásná, bezstarostná američanka s namakaným přítelem, která má bezva auto a skvěle vychází s okolím, něco se ale v jejím životě má změnit...." chvíli na to najede autem do nějakého lesíka mimo silnici, kudy se zrovna prochází policista, co nemá co na práci... a příběh může začít... tohle je něco, co názoru svědčí spíše o degenerativní pastvě na jménu dobrého filmu. samozřejmě. pokud si chcete otevřít čipsy a do něčeho se zahledět, do něčeho, kde je láska, střílení a co vás občas probudí nějakým tím baf efektem, pak je to dobrá volba.

Fascinující film coby exkurze do zvláštního světla surrealismu a imaginace, či pro někoho možná do světa anime. Jedna kočička vezme druhou, pravděpodobně psychicky labilní kočičku na cestu světem, aby jí obveselila, anebo v ní probudila jakékoli emoce. Nádherné vize, úžasné zpracování a celková lehkost filmu z něj dělá film pro širší veřejnost, než pro kterou je většina jiného anime. Film je vyprávěn velmi pomalým tempem a vypadá, jakoby neměl jiný smysl než roztomilost.

Snaží-li se člověk popsat něco natolik poetckého, obvykle narazí a problém nepopsatelnosti. I kdybych se pokusil popsat veškeré pocity, které ve mě film vyvolal, nepodařilo by se mi v nikom z vás ani vykreslit, ani podtrhnout jeho genialitu a brilantnost. Jako malý kluk jsem měl knihu, která obsahovala prakticky jen screenshoty z tohoto filmu a text popisující děj, napsaný velkými písmenky. Doteď si živě pamatuji ten magický efekt, který mi přivodilo její otevření a pohled na první z poskytnutých scenérií, stejně jako prakticky jakýkoliv jiný moment s tímto filmem. Hned, co jsem trochu povyrostl a začal sbírat filmy, snažil jsem se marně sehnat i tento - povedlo se to až po několika letech a já i teď vidím, jak ho přebírám a trávím zbytek pracovního dne v nedočkavosti, jak ho doma zasouvám do mechaniky a po vší té době ho pouštím. Pamatuji si, jaké bylo počasí a jak voněl vzduch, když jsem se na něj koukal s přítelkyní a jsem si jistý, že tenhle film bude mezi několika málo věcmi, co se mi před očima promítnou než zemřu a že mne všechny tyhle vzpomínky na něj budou těšit po celý zbytek života - a to je něco, za co je "jen" dát pět hvězdiček doopravdy málo.