MrHlad

Je to tam. Je to tam všechno. Abrams slíbil, že jeho Star Wars budou tradiční, klasické a fandové z nich budou nadšení. A splnil to. Všechno je tu správně. Když se objeví staří hrdinové, ať už lidští, mimozemští nebo mechaničtí, je to skoro doják. Ti noví vedle ně navíc skvěle zapadnou a trio Boyega, Ridley a Isaac je herecky naprosto přesné a dokonale obsazené. Akce šlape, zvraty fungují a jako film, který má potěšit znalce a představit tenhle vesmír nové generaci, to funguje výtečně. Možná až moc. Zatímco u Star Treku měl Abrams odvahu jít dál a překročit stín série, tady k tomu bohužel nedojde. Svou práci odvede skvěle a všechno, často včetně osobitého režijního stylu, obětoval tomu, aby natočil „ty správné Star Wars“. A nakonec mu nezbyl čas na to, aby šokoval, dojal nebo pobavil nad rámec očekávání. Nechci znít nespokojeně, sedmé Hvězdné války se mi líbily, ale pocit, že se tu hrálo zbytečně moc na jistotu, je prostě příliš silný na to, abych mohl mluvit o absolutním nadšení. Na zatraceně dobrý film to však stačí bez problémů.

Hardy je dobrej. Zbytek ne.

Kormákur umí točit chlapské filmy a v Hollywoodu se mu evidentně líbí. Po zlodějském thrilleru Kontraband a akční komedii 2 zbraně tu je s Everestem, svým zatím nejambicióznějším projektem. A ten se mu povedl. Režisér víceméně kašle na patetické scény a pokouší se k příběhu přistupovat realisticky. Pří výstupu na nejvyšší horu světa i při boji o život při sestupu dolů se nedočkáme scén, kdy do půl těla vysvlečený hrdina drží jednou rukou kámoše nad propastí a druhou mlátí kamzíka přes držku. Když se tu umírá, je to bez keců. Když se tu bojuje o život, je to nadoraz. A díky tomu, že u toho jsou fakt dobří herci, se na to skvěle kouká.

Ona je to vlastně hrozná hovadina, ale Johnson je sympaťák, na Carlu a Alexandru se moc dobře kouká a pořád se tam něco děje. Někdy mi přesně tohle stačí.

Filmy Judda Apatowa mám rád, ale skoro všechny mají potíž s délkou a měly by být tak o půl hodiny kratší. A u Vykolejené je to zvlášť problém, protože držet hodin u a půl palce zamindrákované samolibé kravce, která si od dětství syslí hromadu traumat a ty háže na všechny lidi okolo, jednoduše nejde. Jasně, ke konci se to celé promění v hollywoodské romantické klišé, ale díky za něj. Radši to klišé než třicet minut navíc s touhle slepicí. Amy Schumer by se dál měla věnovat hlavně stand-upu. Tam ji budu moci ignorovat mnohem jednodušeji, než když se bude pokoušet o herectví nebo psaní scénářů.

Peter Hyams netočil vždycky bláboly jako Lovci dinosaurů a v sedmdesátých a osmdesátých letech si pár zajímavých kousků připsal. Outland sice zestárlo a první půlka je až příliš nudná a ukecaná, ale pořád je tu skvělý design základny,, kde by se líbilo i Vetřelcům, napínavý závěr, charismatický Connery a skvělá Frances Sternhagen. Protože kdo potřebuje, aby hrdinovi kryla záda nějaká sexy roštěnka, když může mít hláškující cynickou padesátnici se sklonem k alkoholismu?

Nic moc. Vlastně spíš nic než moc. Pátý Terminátor do značné míry zklamává úplně ve všem. Arnold je zatlačený do pozadí na úkor příběhu Sarah Connor a Kyla Reese, který ovšem není zrovna přesvědčivý, stejně jako oba herci. Scénář prakticky nedává smysl a na paradoxy a problémy spojené s cestováním časem tu všichni otevřeně kašlou, a když po půl hodině přestane hrát na nostalgickou notu, je z toho nakonec jen generické akční sci-fi, které sází spíš na kvantitu než na kvalitu. Akce je tu hodně, obvykle ovšem nenabízí víc než průměr a v některých momentech se to tvůrcům evidentně vymklo z rukou (honička ve vrtulnících byla něco skutečně děsivého). Terminátor kope druhou ligu ve všech aspektech a doufá, že vás umlátí odkazy, Arnoldem a množstvím výbuchů, přestřelek a rvaček. A moc mu to nevychází. Výsledkem je víceméně nezajímavé akční sci-fi za sto padesát mega, kde se pořád něco děje, ale vy si nejspíš nebudete úplně jisti, jestli vás to baví. Na Terminátora dost málo, za sebe však říkám, že mě to moc nepřekvapuje.

Celou dobu jsem si říkal, že bych si to mnohem radši přečetl, protože jako film je to dost nuda. Hlavně proto, že Libby je v podstatě kráva a že mi víceméně bylo úplně jedno, co se jí před třiceti lety stalo. Herci jsou bez výjimky skvělí, ale když je to celé neskutečně utahané, dlouhé a chladné, tak to stačit nemůže. Paquet-Brenner nezvládne budovat napětí, i když tu jsou evidentně momenty, kdy by to šlo a kdy to v knížce nejspíš fungovalo (scény s otcem), ale od půlky jsem víceméně jen čekal, až to skončí, abych viděl, jestli je tam nějaká zásadní pointa, po které ta předchozí hodina nudy bude vypadat geniálně. Žádné jsem si nevšiml. .

Chvilku se to tváří jako lehce hořká komedie o chlapovi ve středním věku s obyčejnými problémy, pak jako echt hovadská variace na Eurotrip plná laciných a ne moc dobře fungujících vulgarit a okoukaných fórů. Vaughn hraje to samé co posledních deset let, Wilkinson před kamerou evidentně moc být nechce a Franco je za dementa. Duu Scott/Vaughn jsem po pohodových Pozdravech ze spermobanky docela fandil, tohle je ale těžká nuda.

Mám rád tyhle komorní sci-fi a dialogovky. Time Lapse není bez chyb, ale dva slušní herci, výborná hudba, zajímavý nápad a sympaticky znepokojující atmosféra mi vlastně ke spokojenosti celkem stačili. Přesto by téhle science fiction variaci na Mělký hrob asi víc slušel nějaký čtyřicetiminutový formát, protože často bylo vidět, že King někdy neví, co si s tím vším počít a nemá dost nápadů na to, aby bavil hodinu a tři čtvrtě. Na celovečerní debut ale rozhodně dobré a určitě budu vyhlížet další režisérovy projekty.