Opičí muž

Dev Patel se postaral o velké a zatraceně příjemné překvapení. Jeho celovečerní režijní debut je sebevědomá a audiovizuálně našláplá akční pecka se sympatickým hrdinou, výborně využitým zasazením do současné Indie a velmi dobrou akcí, která je správně drsná, dravá a špinavá. Je tu hodně znát inspirace Johnem Wickem a novodobými asijskými nářezy (Ong-Bak, Raid), které si Patel zřejmě nastudoval opravdu poctivě. S rozumnější stopáží a ještě o něco lépe vygradovaným finále by to bylo - minimálně v ranku tradičních revenge akčňáků - prakticky bezchybné. Každopádně doufám, že Patel u akčního žánru coby režisér (a vlastně i herec) ještě zůstane, protože takhle zaválet hned napoprvé se jen tak nevidí. 80 % (31.03.2024)

MONKEY MAN! MONKEY MAN! MONKEY MAN! MONKEY MAN! Krvavá akční rubačka s mystickým intermezzem a decentním politickým podložím. Dev Patel si napsal, zrežíroval a protrpěl hlavní roli v srdečním projektu o pomstě. Čistka původních obyvatel z důvodu stavby továrny (asi na sušenky) pěkně rezonuje, ale audiovizuální kabátek posouvá netradičně vyprávěný tradiční příběh na novou úroveň. Kontaktní bitky střídající úhly pohledu z vlastních očí, našlapaná honička přeplněnými ulicemi, pot a krev, řez sociálními skupinami od úplného spodu nahoru. To vše krásně uvozované pohádkou o Hanumánovi. Režijně nečekaně vyzrálé dílo. (08.04.2024)

Dev Patel a jeho převedení legendy o Hanumanovi do akčňáku s nejprostším možným příběhem a to příběhem pomsty. Opičí muž není nový Raid ani John Wick. Ve dvou hodinách je celkem tak 20 minut akčních scén a první polovina je pouhou přípravou na realizaci promyšleného plánu. Opičí muž tak není prostou akční jízdou a mám pocit, že ho Dev Patel původně ani jako čistokrevný akční film nezamýšlel, protože je zde mnoho nastíněných vrstev. Film tak trochu klame tělem a pro mnoho diváků může být roztahaný až nudný. Akční scény jsou zrealizovány velice dobře, jsou drsné, fyzické i detailní ale minimálně u té první jsem měl pocit, že tvůrci pod detailním záběrováním a divokým střihem, skrývají své rezervy z čehož až bolí oči. Zbytek je naštěstí někde jinde a ukáže se, že byl Opičí muž pro Deva Patela srdcovým projektem po všech stránkách. Na debut vyzrálé a profesionální jen ne bezchybné. 70% (07.04.2024)

"Opičí muž" představuje dnes na poli akčního filmu podobné zjevení jako svého času první "John Wick", ale má ještě zásadní body navíc za ohromné srdíčko. Je nesmírně sympatické, že tento přímočarý a současně formálně vydřený bitkovací biják o pomstě vznikl coby vysněný autorský projekt, dokonce ještě vyvzdorovaný vůči všemožným protivenstvím. Dev Patel, kterého všichni vnímají jako herce citlivě charakterních rolí, se tu vrací do svého dospívání, kdy na soutěžní úrovni praktikoval takewondo. Respektive jde ještě dál do dob, kdy nadšeně sledoval fyzicky uhrančivé a emancipačně formující bijáky s Brucem Leem. Krom toho také zúročuje svou poučeně diváckou erudici vůči akčním filmům s bojovými uměními a jejich západním, dálnovýchodním i indickým milníkům z nadcházejících dekád. Jenže "Opičí muž" nepřináší pouze nadšenecké reference, které Patel přiznává a vyzdvihuje. Dokáže na nich zcela soběstačně stát a posouvat je dál - ne nutně nějakou sofistikovaností či cílenou pompézní radikalitou, ale čistě léta kumulovanou touhou ukázat, co v sobě nosí. Pomyslnému ringu akčního žánru poslední roky kralovala stáj 87eleven. Ta sice stále ještě dokáže občas vycenit zuby s každým novým "Johnem Wickem", ale protože se její styl stal standardem mainstreamu, působí už značně okoukaně i vyčerpaně. Patel a jeho tým v této analogii představují ony mladé, dravé a hladové otloukánky a outsidery, na které si nikdo na začátku nevsadí, ale na konci souboje mají na své straně srdce celého davu. Patelova kombinace bollywoodské barevnosti, eklektické multikulturnosti (ve smyslu estetické, žánrové i co do tradic bojových umění) a vše prostupujícího nadšení by sama stačila na ozvláštnění a vítězství na body. Ale pak je tu ta přízemní, bestiální choreografie a především nevídaná kamera, jež je dílem nováčka Stephena Renneyho povýšeného z kaskadéra na vodiče kamery, které svou dravostí, syrovostí, nekompromisní fyzickou energií a divokou dynamikou trhají usedlou konkurenci na kusy. (05.04.2024)

Patel sa na nič nehrá, aspoň je úprimný. Jasne sa inšpiruje Wickom a preto ho vo filme aj spomenie a veľká časť filmu Wicka pripomína. A potom už prichádza kombinácia s Bruceom Leem v zápachu kari a je to vybavené, aj krvavý ksicht bol. Len nechápem, čím sa inšpiroval s tými transgendermi, či tam bol nejaký ideologický sponzoring, alebo to je nejaký výsmech, lebo moslimská transgenderová komunita to znie ešte menej reálne než Boris Kollár v celibáte. Našťastie si Patel dal pozor a v súvislosti s názvom radšej nenajal žiadnych Afričanov. (27.04.2024)