Na cestě

Z arabských zemí Írán dlouhodobě filmařsky vládne a zde debut Panaha Panahi Na cestě krásně ukazuje další skrytý talent. Výborná kamera se zaměřuje nejen na jednu mrzutou rodinu a jejich problémy, ale i na zdejší krajinu. A na tu především. Dlouhé nečinné záběry dokáží uhranout a 93 minut perfektně zhypnotizují. (06.10.2023)

Pro mě nádherný film, ve kterém je jednoduše všechno. Vynikající režie od prvního momentu, skvěle napsané dialogy i scénář, kombinující komedii i silné drámo. V některých chvílích jsem byl také doslova uchvácen určitými záběry a scénami v nich...drsná a zároveň nádherná íránská krajina, kombinace, za kterou se sluší poděkovat, jak ví a činí nejmladší člen výpravy...životní cesta, z níž sice je návratu, ale do zcela jiného světa...[Filmový klub Citadela] (29.03.2022)

U iránskych filmoch si človek už prakticky zvykol na nesmierne pomalé tempo a potrebu čítať medzi riadkami, takže iné to nebolo ani v tomto prípade. Mne osobne to trochu prekáža, ale ak má film dobré posolstvo a pointu, tak som s tým Ok. Tento príbeh ma však svojim príbehom a podaním nijako extra neuchvátil a myslím si, že ohľadom tejto témy existujú aj oveľa lepšie, epickejšie a živelnejšie filmy. Toto bola pre mňa až prílišná lyrika. Ale vidím, že ostatným sa páči. Sto ľudí, sto chutí. Za mňa 2* (29.10.2022)

Nadstandardně vyzrálý a pevně uchopený debut, talentovaný Panah Panahi svého otce zřejmě nezapře. V základu jde o drama o loučení rodiny s dospělým synem, jenž opouští rodnou zem, navzdory vážnosti situace však snímek spadá spíš do žánru velmi divácké a zábavné komediální road-movie, v níž jsou humor a hořkost dokonale vybalancovány. Film už od první scény přetéká režijními nápady, výborně vypointovanými legračními (a sem tam i smutnými) situacemi a vtipnou verbální interakcí jednotlivých členů rodiny – krom zádumčivého introvertního staršího syna se v pronajatém autě veze ještě naopak extrovertní a mimořádně energický mladší syn (jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů ve filmu, co jsem kdy viděl), hláškující tatík se zlomenou nohou, starostlivá maminka, která slíbila nebrečet, a nemocný pes. Natlačené interiéry vozu se střídají s pečlivě komponovanými a zdálky snímanými záběry rozlehlých exteriérů. Kamera je obecně nádherná. Vady na kráse – vtip občas mine (ustavičné zesměšňování staršího syna moc srandovně nevyznívá, přestože asi mělo), nepříliš jasný kontext důvodu synovy cesty trochu ředí emoce a konec je zbytečně vykalkulovaně sentimentální. Jinak ale obrovské překvapení a extrémní zvědavost, co tenhle tvůrce bude točit dál. (27.08.2021)

"Jestli brečí, tak je v pořádku." Na cestě bylo mé první setkání s íránskou kinematografií a mohu říct, že tento film zanechá v divákovi dojem. Na první pohled humorný snímek se postupně z odlehčeného rodinného road movie mění v hutný příběh s hořkou pachutí (bez)naděje. Panahi si veskrz umným způsobem pohrává s náznaky a nechává tak po určitou dobu stopáže diváka tápat nad důvodem oné cesty. Chválím herecké obsazení, zejména pak malého bratra, který byl sice chvílemi na facku, ale byl zahraný neskutečně dobře. Scénka s cyklistou mě opravdu mile pobavila, zatímco distancované, ale o to silnější loučení mě (i na dálku) dostalo. Závěr filmu byl trošku bizarní, přesto ale zapamatovatelný. Slabší čtyři hvězdičky! (07.02.2022)