Na cestě

U iránskych filmoch si človek už prakticky zvykol na nesmierne pomalé tempo a potrebu čítať medzi riadkami, takže iné to nebolo ani v tomto prípade. Mne osobne to trochu prekáža, ale ak má film dobré posolstvo a pointu, tak som s tým Ok. Tento príbeh ma však svojim príbehom a podaním nijako extra neuchvátil a myslím si, že ohľadom tejto témy existujú aj oveľa lepšie, epickejšie a živelnejšie filmy. Toto bola pre mňa až prílišná lyrika. Ale vidím, že ostatným sa páči. Sto ľudí, sto chutí. Za mňa 2* (29.10.2022)

Z arabských zemí Írán dlouhodobě filmařsky vládne a zde debut Panaha Panahi Na cestě krásně ukazuje další skrytý talent. Výborná kamera se zaměřuje nejen na jednu mrzutou rodinu a jejich problémy, ale i na zdejší krajinu. A na tu především. Dlouhé nečinné záběry dokáží uhranout a 93 minut perfektně zhypnotizují. (06.10.2023)

Popravdě jsem čekal, že to celou dobu bude strašně vážné, ale nakonec je to celkem dlouhou dobu příjemná komediální road movie, kde se dlouho jen v drobných náznacích ukazuje, že půjde o něco dramatičtějšího... a když k tomu konečně dojde, působí to naprosto přirozeně. Tohle bych povinně pouštěl asi všem českým režisérům, aby viděli, JAK se má dělat žánr "komedie/drama", protože ty české pokusy se snaží o humor tak prvních 15 minut a pak už se jen topí v depce, ale tady to funguje přesně tak jak by mělo. Panah Panahi navíc svého tátu nezapře a když pominu úvod a závěr, je v tom jeho ovlivnění ním dost vidět. A já jsem za to popravdě rád, jelikož jeho táta je jedním z mých nejoblíbenějších režisérů a přesnou ukázkou, proč mám íránskou kinematografii tolik v oblibě - a vypadá to, že i jeho syn má slušně našlápnuto a snad mu v tom ani režim moc nezabrání. Od stylu svého táty se liší snad jen tím, že má vizuálně výraznější scény, které se do toho ale skvěle hodí i ve spojení s těmi delšími pomalými záběry, které mi občas až evokovaly Benninga. Taky to má dost silný příběh, promyšlené postavy i vztahy mezi nimi, spoustu zajímavých a promyšlených scén (které jsou někdy i skvěle propojené, třeba ta, kde se matka se synem baví o filmu 2001 a k vyznění té scény se pak jedna pozdější vrací), příjemně se to sleduje, je to skvěle natočené a naprosto uvěřitelně zahrané, akorát mě mrzí, že to nemá o něco promyšlenější scénář. Bylo by tam totiž co dopilovat, třeba to s tou sádrou, protože to nikam moc nevedlo a přitom se tam s tím v těch náznacích krapet hrálo. Stejně tak bych byl mnohem radši, kdyby to skončilo v tom autě, protože ta scéna co následuje pak mi přišla úplně zbytečná, abychom to fakt všichni, jo, pochopili a brali to depresivněji než v té předcházející scéně, která mi ale přišla silnější, přesnější a víc vypovídající, zatímco ta poslední spíš už krapet vydírá. Jinak jsem ale dost spokojený a hlavně jsem rád za to, že jsem konečně mohl vidět nějaký íránský film v kině :-) 4* (20.03.2022)

Taková íránská Little Miss Sunshine. Již dlouhou dobu dysfunkční rodina se blíží okamžiku velkého loučení, přičemž ale není schopná již prakticky vůbec mezi sebou komunikovat. Prvotřídní a přitom úsporná kamera, výborně napsané a zahrané postavy (zejména mudrlanstský a sobecký otec, co permanentně simuluje, aby se vyhnul jakékoli odpovědnosti) a snad první íránský film, ve kterém jsem si všiml, že je v něm humor. Kdyby to nemělo ty tendence příliš mačkat tu poetickou klávesu (přeneseně i reálně), vyženu to hodnocení vejš. Vzhledem k tomu, že perské filmy jsem doposud využíval jako pejorativní příměr k akademické nudě, tak je to vlastně velké nadšení. (08.06.2022)

Nadstandardně vyzrálý a pevně uchopený debut, talentovaný Panah Panahi svého otce zřejmě nezapře. V základu jde o drama o loučení rodiny s dospělým synem, jenž opouští rodnou zem, navzdory vážnosti situace však snímek spadá spíš do žánru velmi divácké a zábavné komediální road-movie, v níž jsou humor a hořkost dokonale vybalancovány. Film už od první scény přetéká režijními nápady, výborně vypointovanými legračními (a sem tam i smutnými) situacemi a vtipnou verbální interakcí jednotlivých členů rodiny – krom zádumčivého introvertního staršího syna se v pronajatém autě veze ještě naopak extrovertní a mimořádně energický mladší syn (jeden z nejlepších dětských hereckých výkonů ve filmu, co jsem kdy viděl), hláškující tatík se zlomenou nohou, starostlivá maminka, která slíbila nebrečet, a nemocný pes. Natlačené interiéry vozu se střídají s pečlivě komponovanými a zdálky snímanými záběry rozlehlých exteriérů. Kamera je obecně nádherná. Vady na kráse – vtip občas mine (ustavičné zesměšňování staršího syna moc srandovně nevyznívá, přestože asi mělo), nepříliš jasný kontext důvodu synovy cesty trochu ředí emoce a konec je zbytečně vykalkulovaně sentimentální. Jinak ale obrovské překvapení a extrémní zvědavost, co tenhle tvůrce bude točit dál. (27.08.2021)