Gattaca

Gattaca je na poli komorních sci-fi rozhodně jedním z nejzajímavějších snímků. Celý příběh je postaven na poměrně jednoduché, nýbrž realistické a do detailů propracované myšlence spolu se zpracováním fikčního světa, kdy se úspěšné kariéry dočkají pouze geneticky „vypěstovaní“ jedinci, přičemž spodina, která byla ponechána náhodám přirozeného početí, razantně ostrouhá. Ovšem svět není jediným zajímavým prvkem, lze zmínit i vloženou narativní linii, zabývající se vyšetřováním, přičemž plynule koexistuje s již zajetým vyprávěním a vhodně jej doplňuje. Několik motivů, které se později variují, celkový model skvěle vykreslují a společně s důležitými detaily, obzvláště v samotném úvodu filmu, vytváří velmi specifickou atmosféru s nádechem nejistoty. Ústřední trojice v čele s podceňovaným Ethanem Hawkem, zvládá své role opravdu výborně, a to i přes velmi minimalistické pojetí celého filmu. Melancholický, leč úderný závěr dodává Gattace na citlivosti, kterou prakticky celou stopáž úmyslně potlačuje a rozhodně to není na škodu. Divák tak není pod náporem emocionálních situací a může se soustředit na detaily celého prostředí, včetně úsměvného elektronického zvuku, jenž vydávají automobiloví veteráni. [85%] (03.02.2017)

Hvězdné herecké trio, resp. kvarteto (Hawke, Thurman, Law + Borgnine) vdechlo život postávám k zajímavému sci-fi snímku, v němž mě zaujala ústřední zápletka, tj. záměna osob, podvod, kterým se splní hlavnímu hrdinovi sen. Ethan Hawke mi tu nebyl protivný, což často bývá, takže i tímto faktem jsem byl příjemně překvapen. Svým způsobem mi Gattaca v určitých svých pasážích připomínala i jiné sci-fi snímky, např. Vyměřený čas, THX 1138, Equilibrium či Potomci dětí. Přes nesporné klady však tento film nemohu hodnotit lépe než 3*. (27.07.2015)

Sci-fi, ktoré si zamilujú i ženy, nakoľko sa tam nepoužívajú kvázivedecké pojmy typu : fázer, transmutácia, mimozemský život a pod. V sterilnej a takmer dokonalej spoločnosti niet miesta pre obyčajných ľudí. Ale aj títo majú svoje sny. Aj oni chú lietať do vesmíru. Ale ako, keď sú nedokonalí len tým, že boli privedený na svet tou najprirodzenejšou formou a bez genetických manipulácií ? Výborné výkony Ethana Hawkeho, Umy Thurman a Juda Lawa na pozadí krásnych záberov kamery a hudby akoby ušitej priamo na telo k nim. (25.10.2003)

Mistrovské dílo, které mi nepochopitelně dlouho unikalo. Naprosto minimalistický film, který se vyznačuje především pečlivou režií. Andrew Niccol dokáže budovat napětí stejně jako Hitchcock. Zasazení do nepříliš vzdálené budoucnosti evokuje cyberpunkový příběh, čemuž by odpovídalo i to, že film se zaměřuje především na vykreslení chodu společnosti. Důvod cesty na Titan je zcela nedůležitý. Tématem snímku je eugenika. Hlavní hrdina je narozdíl od cyberpunkových děl poměrně jednoznačně vykreslený - je to charakterově naprosto ideální člověk, bez jediné chybičky. To je možná jediná věc, která mi na filmu vadila. Mám radši, když mají hrdinové nějakou temnou stránku. Ale co už. Vizuální stránka je působivá, záběry na futuristické budovy (postavené v 50. letech) zalité zlatou barvou vyvolávají jakýsi dojem nostalgie. Tato falešná nostalgie se odráží i na mnoha dalších prvcích filmu, než jen architektuře. Jazykem Gattaky je esperanto, klavírista hraje upravenou Schubertovu skladbu, automobily pochází z 60. let... Výborný je ten plakát s točitým schodištěm připomínajícím šroubovici DNA. (15.06.2010)

Další z neradostných vizí o tom, kam až může vědecký pokrok lidstvo dovést, je výborně zpracovaná a zahraná. Zaobírá se pouze psychikou člověka, neodklání se k žádným technickým vynálezům ani ničemu podobnému, co obvykle ve sci-fi vídáme, a i když je to vlastně jen další film o touze a odhodlání, dokáže zapůsobit. (22.11.2007)