Hoši z Brazílie

Jeden z filmov, ktorý sa ku mne dostal vďaka vlne kartónových DVD. Zaujal ma príbeh mäsiara Mengeleho v podaní excelentného G.Pecka a jeho mnohopočetný klon Hitlera. Hoci príbeh takmer do polovice drží tajomstvo a hlavne dôvod, pre ktorý má zomrieť 94 mužov v rôznych častiach sveta, film nenudí. Film o klonovaní je dnes stále aktuálny a ešte veľmi dlho bude. Záver je výborný a to si na staršom filme cením dvojnásobne. Filmom sa mihne aj nezabudnuteľný predstaviteľ Hitlera Bruno Ganz, ktorého som našiel až v záverečných titulkoch a spätne si ho vo filme vyhľadal ako nenápadného mladého profesora s dlhými vlasmi. Film 80%. (16.04.2009)

O tento film bych asi jen tak nezavadila, ale opět, musela jsem ho zhlédnout kvůli škole. Není to moje první "komedie" (chcete-li odlehčenější film) o druhé světové a věcech okolo, není to ani první film, který by si s realitou takto pohrával. Věděla jsem, že to nebude vážný film o holocaustu apod., ale detailnější představu jsem neměla. Každopádně má zajímavý námět a zpracování scénáře, myšlenka s klony Hitlerů je skvělá. Gregory Peck je stále fešákem, Laurence Olivier je také fajn. Stopáž dvě hodiny je na mě většinou moc a ani tady film nedokázal úplně držet mou pozornost a místy mě nudil, takže "jen" 70 procent. (04.06.2012)

Rozporuplný film, který má napínavou strhující atmosféru a kvalitní herecké výkony, ale trochu naivní kostrbatý námět, který vyvolává spíše shovívavý úsměv svojí rozsáhlou prostoduchou naivností. Nacistická touha po ovládnutí světa a nastolení své představy světa a čistoty árijské rasy dostává díky klonovacím pokusům doktora Josefa Mengeleho (skvělý Gregory Peck) zřetelné obrysy možného uskutečnění. Samolibý a zlostný nafoukanec Mengele rozvíjí své zrůdné pokusy a teorie v poklidu paraguayské džungle, nesnáší pochybnosti o jím zvolené cestě, pro kterou neváhá obětovat život kohokoliv ze svého okolí. Protinacistický bojovník Ezra Lieberman (dobrý Laurence Olivier) se pouští do pátrání po příčinách současných vražd páchaných nacistickými patrioty ve prospěch nové budoucnosti Říše, aby odhalil všehoschopného muže a šokující skutečnost. Z dalších postav: nacistický pohlavár Eduard Seibert (James Mason), neochotný k velkému risku svých lidí a likvidující stopy po Mengelem v Paraguayi, Ezrova sestra Esther (Lilli Palmer), pomáhající bratrovi při honu na nacistické zločince, bývalá krutá nacistická pohlavárka Frieda Maloney (Uta Hagen), odpykávající si své zločiny ve vězení, nadšený židovský mladík Barry Kohler (Steve Guttenberg), odhalující Mengelovo plány vražd, Henry Wheelock (John Dehner), jeden z adoptivních otců, přítel Kohlera David Bennett (John Rubinstein), pomáhající Ezrovi v jeho pátrání, Mundt (Walter Gotell), jeden z poslušných nacistických pohůnků, a Jack Curry / Simon Harrington / Erich Doring / Bobby Wheelock (Jeremy Black), několik klonů Adolfa Hitlera. Zlověstné a přesto daleko za svou možností. Zrůdnost minulosti, na kterou by se nikdy nemělo zapomenout a která se objevuje v ozvěně přítomnosti. (08.06.2012)

Hochy z Brazílie jsem viděl – myslím – třikrát, a to pokaždé s odstupem zhruba deseti let. Poprvé mě ten film uhranul jako chlapce (a spolu s ním i knížka) jako skvěle vystavěný thriller s nadčasovou, etickou výzvou k jednomu každému divákovi, podruhé mě oslovil neméně silně: vracel jsem se ke známému příběhu se známým poselstvím a utvrzoval jsem se o správnosti své nastoupené cesty. Nyní, potřetí, jsem už nezažil původní úžas. Skvělý utopický snímek o naklonovaném Hitlerovi promítaný na plátno nového tisíciletí působí již poněkud naivně: dnešek si rodí své hitlery bez pomoci genetiky a naivní, hloupoučcí lidičkové si je volí do parlamentů, ba jim svěřují prezidentské funkce. Nepochybuji však, že kdybych tento snímek viděl dnes poprvé, nadchl by mě jako tenkrát poprvé. (07.05.2017)

Prověřený režisér, předloha slavného spisovatele, velká herecká jména, hudba od Pana Skladatele. To zní výborně, že? Jenže od doby vzniku filmu uplynula spousta let, a ve své době nepochybně šokující téma možností klonování lidí už není po Dolly a výzkumech kmenových buněk atd. dostatečně nosné pro pořádný thriller. Nemluvě o tom, že ve filmu opakované "dneska už náckové nikoho nezajímají" je po dalších víc jak třiceti letech ještě pravdivější než tenkrát. Možná až příliš... Nicméně k věci - je to hlavně zásluha herců a režiséra, že přednáška vedená Bruno Ganzem je spolu s němou flashbackovou sekvencí z opuštěné laboratoře nejlepší z celého filmu, a ve své působivosti se blíží třeba takové klasice jako je Dotek Medúzy. Z dnešního pohledu působí řada ostatních scén chabě, přehnaně pateticky nebo přímo směšně - viz třeba Peckovo opakované propagandistické hřímání (BTW podstatně víc než Mengeleho připomíná přímo Hitlera), útok dobrmanů nebo třeba ruční práce na fašounském plese. Sedmdesátiletý Laurence Olivier působí velice sešle (aby také ne, po všech těch zdravotních problémech, kterými si ke stáru prošel), a pro jeho roli je to jen dobře - bohužel o to méně uvěřitelné je fyzicky náročné rozuzlení v Pennsylvánii. Celkově mám dojem, že na papíře to celé muselo působit lépe, a třeba u takové scény na přehradě jsem úplně slyšel šustit stránky. Poslední záběr jsem "viděl" předem, protože Jeremy Black jednak od první scénky působil jako (výtečně) odpudivý rádobynadřazený hajzlík, a druhak přesně takovéhle završení přece má "každý správný" thriller ze sedmdesátek. Takže OK, nebylo to špatné, ale nemám důvod se dívat znovu. Nicméně děkuji, že jsem si mohl opravit svůj historický omyl o barvě očí vůdce "tisíceleté" při maximálně extenzivním výkladu dvanáct let trvající říše;) Takže ode mě 70%. A na závěr, drazí soukmenovci, kvízová otázka - "Doplňte logickou řadu: Ein Volk, ein Reich, ...". V případě jiné odpovědi než "einmal" běžte na pívo a na Spartu a neotravujte na internetu, OK? A ano, můžete si postěžovat strejdovi Adenoidovi Vandasovi, že si z vás negromilci dělají srandu;) White flower vespolek, odchod. (13.09.2011)