Přízraky v Benátkách

„Zábava nie je nič pre mňa.“ Chvíľu som si myslel, že by z toho mohol byť najvydarenejší Kennethov Poirot, ale napokon to tak úplne nedopadlo. Bolo to zrovnateľné so Smrťou na Níle  (ktorá sa mi dosť páčila), ale na Vraždu v Orient exprese (ktorá sa mi páčila veľmi, hoc na verziu so Suchetom nemala) sa to predsa len nechytalo a to napriek ladeniu do hororového hávu, ktorý je mi od detstva najbližší. Bál som sa, že to Branagh nezvládne a ponúkne klišé a zastaranú formu hororového strašenia, ono ale napokon našťastie o žiadne veľké strašenie nejde. Film určite ale disponuje skvelou, temnou atmosférou rozľahlého starému domu s nepeknou povesťou. Pritom samotný dom nie je nijak extra vizuálne interesantný. Kameraman Haris Zambarloukos (Thor) sa s jeho chodbami, záhradami, komnatami atď. pekne pohral, ale aj tak vidno, že Branagh musel pracovať s o čosi nižším rozpočtom, než je bežne zvyknutý a tak si takúto zápletku možno nevybral ani tak preto, že by ho lákala, ale preto, že bola lacná. Môžeme argumentovať tým, že Benátky 40. rokov 20. storočia nie sú práve najlacnejšou záležitosťou, ale v ich kanáloch (a na strechách) sa odohráva 5% stopáže. Rovnako kasting poľavil, slávne tváre by ste tu temer nenašli, ale to nevadí, Poirot bol vždy o postavách. Branagh si to (do tretice) užíva, lahodne vychutnáva a labužnícky užíva. Jeho hašterenie o tom, prečo neverí na duchov, hoci by veľmi rád, patrí k (predčasným) vrcholom snímky. Najväčšou dynamikou sa sympatická a ponurá detektívka môže pochváliť v scénach vypočúvania, v ktorých Poirot skôr či neskôr (väčšinou skôr, než neskôr) odhalí slabiny jednotlivých podozrivých, ich traumy a vtedy je to príjemne ľudsky smutné a uveriteľné. Samotný zločin je trochu divný a finálne rozuzlenie ma nedostalo. Po stovkách detektívok, aké som v živote videl, som čakal v podstate všetko, vrátane toho, že vraždil papagáj, takže ma vlastne sklamalo, o akú banálnu, hoc realistickú pravdu napokon šlo. Ale bolo fajn. A taký je celý film. Fajn. (19.11.2023)

Vykalkulovaná snaha o elevaci nezáživné detektivní zápletky se dle očekávání zvrhla v absolutní hororovou křeč. Nechte popraskat pár žárovek, přitlačte na hlasitosti a předstírejte, že se jedná o horor. Třeba se některé z méně bystřejších diváků podaří opít rohlíkem. Doufám, že se studiu tento směšně průhledný marketingový tah vymstí a snímek skončí v červených číslech. Ale A Haunting in Venice trpí i mnoha dalšími neduhy: afektovaným herectvím, chaotickou kamerou či naprosto zbytečnou změnou lokace oproti knižní předloze. Místo toho, aby si režisér při budování atmosféry ulehčil práci a opřel se o benátská specifika v podobě spletitých uliček či stísněných kanálů, tak celý děj zcela nesmyslně zasadí do jakéhosi bezpohlavního interiéru. To už rovnou mohl natáčet někde na statku v Horní Dolní. Katastrofa. Jakožto zdejší hororový expert tak snímku A Haunting in Venice mohu udělit pouze jednu slabší hvězdu. (15.09.2023)

Branagh režisér pojal třetí díl své Poirotovské série úplně jinak než první dva díly. Hororová, schizofrenií atmosféra koketuje s mysteriózním žánrem a nechá hrdinu zpočátku tápat a znejistět. Zambarloukosova kamera střídá netradiční úhly podmáčených pokojů a pohledy na sychravé Benátky úžasným způsobem a onu nejistotu dokonale podtrhuje. Práce se zvukem je úžasná a v Dolby Atmos opravdu vyniká. Zápletka, pro mě neokoukaná a rozuzlení nečekané. Tohle pojetí mi hodně sedlo a nadšeně vyhlížím pokračování. (14.09.2023)

Po vyloženě trapné Vraždě na Nilu jsem s autorem nechtěl mít již nic společného. Nakonec si však myslím, že jsem udělal dobře, dát mu ještě šanci. Sice to opět trvá než se začne něco dít, ale stojí to zato. Detektivka je zajímavá a jistý nádech hororového mystična dramatu velice prospělo. Vzrostlo tak celkové napětí a řešení záhady tak pro mne bylo mnohem zajímavější. Finální dvojité odhalení nemělo chybu a já, přesto že stále nejde o můj oblíbený žánr, jsem velmi spokojen. 75% (10.03.2024)

„Jedem jako (s) medem, mrtvé vzkřísit svedem.“ Benátky. Tajemné, karnevalové, mysteriózní. Místo ulic kanály, místo taxíků gondoly a úplně všude voda. Šplouchá okolo domů i na zápraží, vlnky vnikají do předsíně, v hale to čvachtá. Voda v kanálech, krysy v kanálech, krysy v rodinách. I vyšetřování je samá voda. Teprve po čaji, popíjeném u krbu, začalo přihořívat, Poirot prozřel díky starému belgickému přísloví „Od včel med, z hada jed,“ a začal podezřelým zatápět. OKÉNKO SKLEPA: [][] „Tento dům žádný sklep nemá,“ nestydatě lhala Rowena. ≈≈ „Já jsem ta nejchytřejší, vy jste druhý nejchytřejší,“ machrovala spisovatelka Ariadne Oliver na Poirota. ≈≈ A hned se rozčilovala: „Opovažte se mě považovat za podezřelou, jsme přece staří přátelé!“ ≈≈ „Každý vrah je něčí starý přítel,“ odtušil nevzrušeně Poirot. [][] Duchové jako živí, králíček Baba jako z klasického hororu, asistentka s pohledem budícím tíseň, bledý klučina geniální a vraždy hodné šedých buněk mozkových. Vyřešeno. (13.12.2023)