Netvor

Čisté Artové oceňované Drama,přesně v té dokonalé zhůvěřilé podobě, kterou z celého srdce nesnáším. Netvor si může podat ruky s Anatomii Pádu, oba jsou divácky nevděčné filmy, které mi nedaly do života nic, jen mi ukradly 2 hodiny drahocenného času. Jediný kdo je tady netvor je sám režisér, protože natočit film, kde se za 2 hodiny nestane lautr nic zajímavého je opravdu umění. Film je vyprávěn ze tří různých pohledů, ale když se vypráví tak civilní, všední a nezajímavý příběh, tak ani 20 různých pohledů by na dobrý film nestačilo. Čtu tady nadšené recenze o výborném scénaři, ale pro zvrat si musí divák dojít ideálně až na Tchaj Wan. Napětí nula, zvraty žádné, gradace nulová, násilí žádné, atmosféra neexistuje, vizuál je cheap, herci nezaujmou, film nemá žádné emoce, dialogy taky nic extra zajímavého a když už se zde probírá tématika školství, tak ani na šikanu zde nedojde a to je už úplný přestřel. "Scénaristická lahůdka" Lahodné asi jako 3 dny starý chleba.  Pure Japanese Shait, na který korejští Dogani serou z vysoka. 2/10. (23.01.2024)

Film, který utkví podobně jako před 20 lety Koreedovo Daremo Shiranai. Až mě to svým scénářem i provedením téměř šokovalo, přestože Koreedovu práci dobře znám. Tentokrát ovšem Koreeda zastal „pouze“ úlohu režiséra, scénář má na svědomí Sakamoto Júdži. Ale spojení těchto dvou očividně nemohlo fungovat lépe, jelikož vzniklo dílo koreedovsky delikátní a zároveň velmi tajemné, poutavé, místy jaksi syrové, ukazující složitost lidských/společenských vazeb, tíhu očekávání a náročnost vzájemného porozumění a přijetí… a konečně předkládající otázku: „Kdo je tady ten netvor?“ Na jednu stranu jde o dětskou hru, na druhou stranu film celou dobu vede diváka v pátrání po viníkovi – kdo vlastně všechnu tu bolest způsobil? Scénář je nejen výborně napsaný, ale i bravurně vystavěný. Děj sledujeme ze tří různých pohledů, které postupně divákovi odhalují velmi komplexní skutečnost (stylem vyprávění z několika pohledů může film připomínat třeba Poslední souboj Ridleyho Scotta). Výborný scénář pak skvěle doplňuje Koreedova režisérská práce a silné herecké výkony – především Andó Sakura v roli matky a pak samozřejmě dva dětští protagonisté. Koreeda opět dokázal, že je mistrem práce s dětskými herci, tím spíš, že jde tentokrát o velmi choulostivou tématiku poznávání sebe sama a své sexuální orientace ve velmi útlém věku. Mimo toto ústřední téma film zahrnuje i množství dalších témat a motivů – vytváření si předsudků a domněnek, téma šikany, motiv pravdy a lži, nebo třeba dostání nějakému očekávání či zodpovědnosti… to vše v komplexním avšak uceleném příběhu, který má moc diváka zasáhnout na velmi hluboké úrovni. Závěr je lehce tajemným způsobem dvojznačný, což je nepochybně zcela záměrné. Nabízí tak jak radost z osvobození se od pout společnosti, tak i mrazivý závan smutku. Za mě jeden z nejlepších Koreedových počinů. (Viděno v rámci festivalu Jeden svět 2024.) ~(4,7★)~ (15.04.2024)

Japonsko nie je Južná Kórea, a to neplatí len v prípade porno filmov, ale aj inej tvorby, ako sú napríklad drámy či thrillery. Stále neviem, aké posolstvo mal tento snímok zanechať, no zato môžem smelo skonštatovať, že toto je solídna strata času, ktorá v rámci žánru nedokáže nijak mimoriadne zasiahnuť, a to je pri takomto druhu námetu doslova trestuhodné. Nuž ale, keď nepadne ani facka, keď nikto ani len nezvýši tón, ťažko sa divák donúti k slzám. (07.02.2024)

Se budu opakovat, ale nejlepší u toho filmu je si nic nezjistovat a nečist. Jak se mi to dnes vymstilo u Minulých životů, kde jsem nejen věděl, o čem film je, ale viděl i trailer. Zde jsem netušil vůbec nic a naprosto me to semlelo. To, kolik film ukáže nebo neukáže, jak moc je doslovný a kolik zůstane v náznacích, pro mě ideální. Husí kůže několikrát v průběhu, v závěru oněmělý. Jak píše JFL, po opuštění sálu jsem měl náladu se jen mlčky procházet ulicemi nočního města. (07.07.2023)

Ak niečo získava ceny na festivaloch, je jasné, že musí obsahovať isté prvky, ktoré sa dnes považujú za svetoborné. A tak bolo tomu aj tu, pretože ak by šlo len o film o sile priateľstva, prešiel by možno bez povšimnutia. Ale keďže ide o silu priateľstva prerastajúcu do homosexuality, tak to je na ovácie v stoji, pričom niektorým pedo orientovaným nestáli len nohy. Možno by sa dalo bojovať proti homofóbii v Japonsku aj inak, ako síce citlivým, ale stále zobrazením vzťahu 14 a 12 ročného. Remeselne ale dobre spracované a všetko ostáva len v náznakoch, takže dávka kinedrilu nebola potrebná. (21.01.2024)