L'arcano incantatore

Snímek hlavně pro kompletáře evropského hororu, ostatní budou nejspíš frfňat nad jeho roztahaností. Avati vám v tomhle případě nedá nic zadarmo. Příběh je sice jednoduchý, ale zahalen v mlze tajemství: vyvolává spoustu otázek, ale dává málo odpovědí. V kombinaci s pomaloučkým tempem tak diváka vyloženě dráždí, navíc v závěru asi i málokoho uspokojí. Avšak...! Umí navodit příjemnou atmosféru uvnitř letitého sídla (tady vyhrává obzvlášť bizarní knihovna) s netrpělivým očekáváním něčeho opravdu zlého. Lekaček minimum, mrtvých stejně tak. V podstatě ale nic takového nepotřebuje, tady jde o něco jiného. (17.02.2014)

Znamenité zpracování tradičního tématu, asi stokrát kvalitnější než Strachovy pokusy o mysteriózní thrillery. Pomalé, přitom dramatické jak Beethovenova Moonlight Sonata... Jedno z nejlepších děl tzv. gotického hororu let devadesátých, odehrávající se v barokní Itálii. Obě hlavní postavy, student vyloučený ze semináře, a exkomunikovaný monsignore, jsou výborně zahrané. Skvělá atmosféra, estetika vizuální i zvuková, pomalý tajemný příběh. Rozhodně stojí za pozornost. Přesněji 4,5. (30.03.2017)

Ukázka, že ač západní filmový horror v devadesátkách obecně (tedy ne vždy a nutně) ustoupil od explicitní brutality a erotiky a v jisté míře je nahradil humorem, dokázal si zachovat strašidelnou a tajemnou atmosféru. Komorní příběh pro dva muže a jednu neviditelnou bytost. Temný, démonický příběh, plný hutné atmosféry a napětí. Pupi Avati nejede na efekt, zajímá jej příběh, jako středobod dění. A L'arcano incantatore je skvělým horrorem jen díky němu, ne díky lekačkám a přemíře triků, ale jen a pouze odvíjením příběhu a narůstající atmosférou. A ta knihovna, to je prostě něco úžasného. (18.04.2018)

Poměrně dlouhou dobu jsem měl pocit, že sleduji jen civilní snímek z dřívější doby. Cosi tajemného a stísněného se pozvolna vkrádalo do příběhu, který získával na ponurosti. Skvělé exteriéry okolí hradu a hrad sám doplňovaly šerosvitné interiéry, kterým vévodila rozsáhlá knihovna - nelze nevzpomenout Jméno růže. Jakoby se uvnitř setkávala ponurá gotika s nablýskaným barokem. Výborná hudba skladatele, jenž je podepsán pod řadou skvělých snímků ( Carrie, Oblečen na zabíjení aj), dává filmu patřičnou atmosféru. Tohle satanské mysterium sice nedosahuje kvalit Omen či Exorcisty, avšak má v sobě podivné temné kouzlo, jež vás svým způsobem očaruje. ,,Kdo chce, aby mu Ďábel sloužil, zjistí, že se stal jeho otrokem." (10.05.2012)

"A ďábel se vkrádá, svý tělo neovládáš..."  Jen škoda, že sbírkou zvadlejch růží je i tenhle italský horor, od něhož jsem i díky komentářům svých oblíbenců očekával mnohé, jen ne to, že místo ďábla se mi do těla bude vkrádat zejména nuda. Nutno ale poznamenat, že nikam nespěchala a dala si na čas a místy ji dokázala na chvilku vytěsnit i  ta zde mnohými skloňovaná tísnivá  atmosféra a jednou i skvělá strašidelná scéna.  A to mi na začátku šepotavý svůdný hlas napovídal, že se mi dostane hypnoticky okouzlujícího ponoru do  temnoty skrývající neznámé mystérium či budu podobně konsternován sledovat za svitu svící listování starými knihami plných tajemných textů. A nebo se dočkám koz.  A prd.  De facto part pro dva protagonisty o koketování se silami zla mne za nic nechytnul.  Osud hlavního hrdiny mi byl zcela ukradený, napětí nulové, hrátky s tajemnými silami bez náboje  a jedna jako by z oka vypadla "nejlepším" italským pohádkám ever (Fantaghiro rulez).  Dvakrát nadšený jsem prostě nebyl.. (21.08.2022)