Krevní pouto

"Dům je plný šepotu." Rok po druhém Šíleném Maxovi natočili Australani gotický horor a hned jeho první záběr je pro celý film dost typický - lahodně atmosférická zpomalovačka. Atmosféru to díky době vzniku a snaživému kameramanovi, osvětlovači a hudebníkovi rozhodně má, děj standartní a poměrně řídký (s oblíbenými motivy jako pročítání morbidního deníku), ale velkým plusem je ale divně krásná/krásně divná představitelka hlavní role a silné finále s pár luxusními zpomalovačkami běžící vyděšené hrdinky a očekávatelným masakrem i požárem - akorát neshoří ústřední dům, ale benzínová pumpa, což nepochybně vyšlo levněji. (04.12.2018)

S pečlivostí a beze spěchu postavená pyramida hrůzy. Varování v obsahu z Festivalu otrlého diváka opravdu sedí a Next of Kin nepotěší milovníky překotných hororů, kde se bubákuje v průměru co pět minut. První dvě třetiny filmu se až na drobné náznaky neděje nic děsivého. Sledujeme pro některé možná nudný, po mě pouze kapku fádní, příběh mladé ženy Lindy, která hledá své místo ve světě své zemřelé matky, představovaným zděděným domovem důchodců, a vrací se jí traumatické vzpomínky na dětství. Představitelka Lindy Jacki Kerin neoplývá půvabem klasické krásky, ale působí takovým tím vzrušujícím oduševnělým dojmem inteligentní ženy, podobně jako třeba slavnější Madeleine Stowe, kterou mi silně přípomínala. Její herecký projev navíc působil velmi přirozeně a nenuceně, a tak mi i ta první hororově méně výživná hodina uběhla v naprosté pohodě. Poslední třetina pak jistě nasytí svým pojetím, zejména naprosto úžasnou kamerou, i hrůzychtivého fajnšmekra a není třeba ji nijak rozvádět, nechte se překvapit. Pečlivě zvolená čtyřka. (26.07.2015)

Kvalitní atmosférický horor, který i přes závěrečné "racionální" vysvětlení předchozích událostí spadá do oblasti filmů s tématikou strašidelných domů ala The Amityville Horror. Potěšily nápaditě ztvárněné lekačky, jako většinu ostatních i mě nadchla hudba od Klause Schulze a vychutnal jsem si i solidní využití obvyklých žánrových atributů jako jsou zničehonic se zavírající či otvírající se dveře, nenadále se z temnoty vynořující postavy a obligátní kočka. A nemohl jsem si pomoct, ale snové sekvence mi strašně připomínali Kubrickovo Osvícení... (06.02.2011)

Nezaspouženě zapadlý snímek, který jsem objevil díky dramaturgii letošního festivalu Otrlého Diváka. Z formálního hlediska geniální, vynalézavé a obsahující místy docela vtipné momenty v jinak dost přímočaré dějové lince. Skutečně jsem si to užíval. O Otrlém divákovi jsem se více rozepsal zde: http://www.indiefilm.cz/2011/02/12/strashne-filmy-ohlednuti-za-festivalem-otrleho-divaka/ (14.02.2011)

Film má sice vlažnější rozjezd za to ale diváka odvděčí nervydrásajícím a atmosferickým finále. Vše ještě povyšuje skvělá kamera prožitek ještě víc umocňuje skvěle se hodící hudba. Za mě hodně silný 4hvězdy. Z jediný zdejší zajímavosti která je u filmu uvedena jsem se dozvěděl, že Next of Kin je třetí nejoblíbenější  australský film Quentina Tarantina. A já se mu ani nedivím. Je vidět, že má čich a vkus na dobrý filmy. A taktéž pověděl, že  je to jediný film na světe, který má podobnou atmosféru jako Osvícení (1980) od Stanleyho Kubricka (ikdyž spolu tyto filmy nemají vůbec nic společného). Závěrem mi nezbývá než jen dodat, že milovníkům starších hororových fláků můžu jen doporučit. (26.10.2023)