eXistenZ

"Tu hru máš hrát, abys zjistil, proč ji hraješ." Zatím mi na žádný benzínce nenainstalovali bioport do páteře, takže jsem si Existenz nemohl úplně vychutnat. Nicméně byla to slušná jízda, která se hned rozjela a nebýt několika zaseklejch herních postav, tak bych se mezi realitou a hrou ztrácel ještě víc. Takhle jsem našel pár záchytnejch bodů, ale většinou jsem stejně tápal a ptal jsem se stejně blbě jako ten asiat na konci. Přesto mě to bavilo, poprvé jsem potkal žabomlokoještěrku, zažil jsem operaci herní konzole a ještě mi byla nabídnuta skvělá výmluva pro případ, že jsem přistižen při lízání nevhodných partií slečny: "To jsem nebyl já. To byla moje postava." (27.03.2022)

Jeli jste někdy ve výtahu, kde byla dvě zrcadla proti sobě a viděli jste v nich svůj odraz tak stokrát až se vzdaloval do neviditelné podoby? Tak přesně takhle působí eXistenZ, protože jeho postavy se připojí do hry, kde se zase připojí do hry až pomalu ztrácí svojí osobnost. K tomu používají konzoly, která vypadá jako genitálie nějaké velryby a já bych jí spíš použil při otravě alkoholem na zvracení než na hraní her. Všem je jasné, že když na režisérské stoličce seděl David Cronenberg, tak konzole nejsou jedinými nechutnostmi (vnitřnosti, prostřílené hlavy) ve filmu. eXistenZ mohl být velice chytrý film, který má sice skvělý námět, ale je zabit tupým scénářem. Film nás varuje před nebezpečím virtuální reality, ve které se můžeme ztratit a trávit zde více času než ve skutečnosti. Když si uvědomím, že se již dnes v Koreji otevírají kliniky pro závislé hráče, tak je toto téma velice aktuální. Třeba si jednou svoje Segy, Playstationy a Nintenda budeme taky strkat do páteře.Podobné filmy: Třinácté patro (1999) (03.08.2007)

David Cronenberg patří pro mě k nejzajímavějším režisérům, jejichž tvorbu jsem za poslední dobu víc rozkoukal. Jeho originální vize s bizarním vývojem lidského těla i technického pokroku mě vždy dostanou fantastickými nápady, zajímavě budovaným příběhem a k závěru opět sílícím zneklidňujícím přesahem. Připadám si, jakobych u něj skoro vždy vstoupil do stejného světa v jiné dimenzi, jen pokaždé v jiné epoše šílené budoucnosti, jejímiž výdobytky pan režisér varuje, ale současně se s nimi nesmírně baví a úspěšně tím baví i svého spřízněného diváka. Poslední dobou začínám u Cronenberga vnímat i jistou dávku poťouchlého černého humoru, obzvlášť mě v tomto směru upoutala vtipně ztvárněná scéna s postavou W. Dafoa v dílně s mohutnou strojovou výbavou na výrobu konektorů a zavádění bioportů na těle lidského jedince. Už jen ty nápady typu pistole složené z kostí či připájení lidí do videoherního světa vsunutím řádných fyzických káblů do zad jsou něco neskutečného, co snad jinde neuvidíte. :o) Díky tématu s rozvíjením nové virtuální reality a odhlečenému zpracování jsem si místy připadal jako u důmyslné parodické verze Fassbinderova Světu na drátě, přesto pořád velmi napínavé. [85%] (15.01.2023)

Cronenberg ve své největší parádě!! Film jsem viděl až po devíti letech od jeho vzniku, takže po všech dílech Matrixu a filmů podobných témat. Na Cronenberga jsem si nikdy nedokázal udělat nějaký ucelený názor, ovšem nejmíň polovina jeho známých filmů jsou prostě neuvěřitelné. eXistenZ patří rozhodně k nim, film mne vtáhl a dostal okamžitě od začátku. Atmosféra, prostředí, výtvarná stránka, úžasné herecké výkony dvojice hrdinů Leigh a Law!!! Prostě naprostý herecký a filmový scifi koncert, okořeněný tradičními Cronenbergovými nechutnostmi, brutalitkami a jeho snad i úchylkou zobrazovat propojení živých a mrtvých tkání a živočichů, tvorů a podobných potvor a metamorfóz ... Film mi přišel jako taková nová verze úžasného Cronenbergova Videodromu z roku 1982, kde se ovšem divák ke konci filmu již naprosto ztrácí. Tady tomu tak u mne právě nebylo, Cronenberg drží laťku svého halucinogenního světa a reality v podstatě dobře na uzdě. Celý film mi přišel někde v hranicích filmů "Total Reccal", "Videodrome" a "Matrix 1". Úžasný snímek, ale bohužel mne trochu zklamal závěr fillmu. Pro mne příliš předvídatelný (asi s ohledem na dobu shlédnutí) a málo šokující, během filmu jsem stále čekal větší pecku. Proto to není za plný počet. (01.04.2008)

Roku 1999 se hned tři filmy - Třinácté patro, Existenz a Matrix - pohroužily do virtuální reality, přičemž pod prostředním byl podepsán Cronenberg a navazoval jím na svůj Videodrom. Noční sbližovačka dvou cizinců na útěku nesázela na akci ani na romantiku, ale na cyberpunkově zamotaný a paranoidní děj opakovaně zpochybňující realitu i virtualitu a kladoucí otázky ohledně našeho fungování v nich. Ten mohl ve své době diváka překvapovat, s odstupem času se ale jeví průhledný, byť záměrem chaotického finále zřejmě bylo, aby se v něm divák ztratil, stejně jako předtím postavy. Film je taky cronenbergovsky tělesný, sexuální a bizarní - technika má biologický design, je tu motiv mutace, infekce, pitvy, kybersex... a nejvíc cool filmová pistole všech dob. Výsledkem je zábavně nápaditý a ujetý sci-fi thriller. (23.01.2020)