Smrtihlav

Jeden z inspiračních zdrojů "Matrixu", který ale silně postrádá jeho vizuální našlapanost a jakousi řekněme "cool" vizáž. Ono je na filmu vůbec vidět, že chybí větší rozpočet, což vám někdy navozuje až jakýsi dloubavý papundeklový pocit. Na druhou stranu ovšem oproti "Matrixu" působí především závěr "Dark City" daleko depresivnějším a klaustrofobičtějším dojmem. ***Věděli jste, že: Nejméně v jednom bodě se provázanost "Matrixu" s "Dark city" rozhodně nedá popřít. Částečně totiž vzniknul v kulisách, které po sobě "Dark city" zanechalo v australském Sydney. A tak střechy, po nichž Trinity prchá před agenty, jsou tytéž, po nichž se proháněl hrdina s tváří Rufuse Sewella.*** (15.03.2007)

[režisérská verze] Vizuální snové deprese na druhou. Alex Proyas se při temné Vráně naučil pracovat s bezslunečným vizuálem a tady ho dotáhl k dokonalosti, každá druhá scéna tu vypadá jako noir-matrixovská kresba říznutá cyberpunkovými motivy od nějakého polozapoenutého ilustrátora obálek sci-fi na houbičkách indiánského kmene Kvuila-Kvuila. Děj filmu je jednoduše skvělý a dobře napsaný, dokonce tak, že je mu odpuštěno zneužití jednoho z nejklišoidnějších začátků v historii audio vizuálních děj všehomíra, takže ano, je tu amnézie. Ovšem pak... Pak to bude jiné, jiné než většina ostatních filmů a to je dobře. góð kvikmynd. (17.07.2014)

Nápad, který, zdá se mi, trochu využil o rok později Matrix, stojí na myšlence světa ovládaného někým jiným v pozadí. Alex Proyas dovedl do extrému depresivní atmosféru tím, že se všechno na plátně odehrává v noci a navíc v poměrně stísněných kulisách (některé domy navíc jako by vypadly z nějaké Orwellovy knížky), takže depku a tápání si užijeme opravdu do sytosti. Navíc výborně zvolení herci hlavním hrdinou počínaje (jeho přivřené oko jenom krásně dokresluje všechno, co se mu stalo) a psychiatrem - Keiferem Sutherlandem k nepoznání - konče. Je škoda, že režisér nedokázal dotáhnout závěr k mému úplnému uspokojení a že některé triky značně váznou (malý rozpočet?). Ani naznačená symbolika a mytologie (spirála, historie a původ cizí rasy) nebyla úplně dotažená, přestože umožňovala docela zajímavý rozbor a nabízela potenciálně velmi zajímavou odbočku z hlavní vyprávěcí linie. Je to trochu škoda, protože přestože se "Smrtihlav" sám inspiroval mnohými díly z minulosti, sám se stal inspirací pro mnohé novější filmy, nakonec mnohem slavnější a úspěšnější. (10.11.2010)

Proyasovo Dark City je v mnoha směrech fascinující a opět dokazuje režisérovu schopnost pojmout i relativně slabší látku (ano, mytologie je děravá) naprosto strhujícím a bombastickým způsobem. Kromě vypiplaného vizuálu (evidentní ateliérovost vzhledem k příběhu nevadí, naopak, je zcela na místě) a zcela bez debaty nadčasových triků (opět dokazujících, že hmotné miniatury a kulisy budou mít nad digitálem ještě dlouho navrch, digitální efekty se pak objevují v momentech, kdy jejich nedokonalost nevadí a jejich vizuální pojetí podrtrhuje nereálnost a fantasknost situací, v nichž jsou použity) ale bohužel filmu chybí něco, čím by se skutečně zaryl pod kůži. Uznávám, může to být tím, že už jsem před ním viděl mnoho jiných filmů, Dark City se mi ale nedokázalo zarýt pod kůži. Proto "pouhé" 4 hvězdy...PS.: Hodnocen Director's Cut, zajímalo by mě, čím se liší od kinoverze. Je mi divné, že by celý rozdíl spočíval v minutě navíc :)) kdyby někdo věděl, dejte mi vědět, dík... (25.07.2010)

,,Jste zmatený a vystrašený, že?“ ,,Kdo jste?“ Můžu vám pomoct. Ztratil jste paměť. Při experimentu“… Dá li se nazvat nějaký svět jako ponurý, tak je to tento. Temnota má barvu zelené, ze které vyzařují záblesky červených neonů a rtěnky, nebo zlatá rybka. Chladný svět, perfektně předvedený, svádí k myšlenkám na podrobněji rozpracovaný Matrix, či hororovou adventuru. Zajímavé. Místo bez slunce, ve kterém není prostor pro vzpomínky. Jen někdo chce, abychom si něco mysleli. Je to však studené, stejně jako svět ve kterém se příběh odehrává. Za výtvarnou stránkou zeje díra. A větší, než ve vzpomínkách Johna Murdocha. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** (05.05.2009)