Cestující v dešti

Souhlasím s tahitem, v žádném jiném filmu jsem neviděla Bronsona se takhle usmívat. Partnerka Marlene Jobertová mu jasně sedla a chemie byla evidentní. Ta zručně typicky francouzská natočená kriminálka s množstvím dialogů, kdy neznámý muž ublíží v krásné vilce ženě a co z toho vzejde. Vražda, prozření, platonický vztah...mít za manžela takovýhle macho pilota navigátora, jednou by na to letiště nedojel vcelku....atmosféra byla dokonalá, interiéry mi sedly a Bronson mě ovinul svým kouzlem urostlého chlapa..hezké. A pozor na neznámé cestující, kteří nečekaně vystoupí v dešti z autobusu. (27.01.2015)

Asi jedna z nejlepších filmových "psychoanalytických" krimi. V sedmdesátých letech bylo módou zlo vysvětlovat odkazy na dětství přesně dle psychoanalytických pouček (v dnešní době je zlo ukazováno spíše jako iracionální síla), ovšem duši tomuto filmu dodává svěží a seběvědomý Bronson "léčící" submisivní Jobert opravdu netradičními metodami. Krimi je tady spíše odrazovým můstkem k úvaze o tom, zda se těmto ženám vůbec dá nějak pomoci či jen smutně sledovat jejich dobrovolně vybraný osud. (30.07.2012)

Scenár ako drahokam, ktorého pokladom je netradičný, psychologický súboj, kde zbrane nahradili súvetia plné slovných hračiek, ako keď mačka naháňa myš. Toto všetko je obrovské plus, toto “Cestujúcemu v daždi” rozhodne nikto neberie. Lenže sledovať dve hodiny snímok, ktorý si bez akéhokoľvek, výraznejšieho, emotívneho prejavu len tak plynie, pričom nedokáže dušu diváka nijak mimoriadne zasiahnuť, to už je viac na škodu, ako na oslavu. (17.11.2021)

Typická francúzska kriminálka, ktorá má od trileru poriadne ďaleko. Dve trilerové scény na začiatku, v ktorých sa ale ďalej už nepokračuje a tempo výrazne spomaľuje. Nebyť Bronsona, ktorý to svojou charizmou a občas i akciou ako jediný ťahá, nebolo by veľmi na čo pozerať. Kiež by bolo viac takých scén, ako tá, keď ide oslobodiť (asexuálne vyzerajúcu) hlavnú hrdinku. Vek filmu sa na ňom dosť podpísal. Škoda, začiatok sľuboval oveľa viac, než to, čo sa dostavilo. (19.07.2019)

Dvě hodiny utekly jako voda a já přemýšlím o tom, co jsem to právě viděl. Cestující v dešti začíná jako tuctová kriminálka z pohledu vraha. Nejprve přijde zločin, poté pokus o zahlazení stop a nakonec se objeví muž v obleku se spoustou otázek. Vše by bylo v pořádku, kdyby onen vyšetřovatel nebyl neustále se usmívající Charles Bronson, který nejenže nepůsobí jako policista, ale navíc se zdá, že je komplic oběti a přišel se pomstít. Marlene Jobert se ovšem k ničemu přiznat nehodlá, jediné po čem touží je klid a návrat do rutiny jejího obyčejného života. René Clément z této zápletky natočil perfektní zamotaný příběh, ve kterém jsem si nebyl jistý vůbec ničím. Samotný scénář, byť sebelepší, by tohle nedokázal. Lví podíl na tom, že jsem tápal až do poslední minuty, mají oba herci. Ona je křehká, dětsky umíněná, poddajná, přesto zvláštním způsobem silná. On je mužný, proklatě charismatický, dominantní a ve všem o tři kroky napřed. Tajemný Harry Dobbs v Bronsonově podání působí skoro jako polobůh a zrzavá Mélancolie je hypnotizována jeho mocí a sebejistotou. Oba hrají jako o život a chemie mezi nimi funguje neskutečným způsobem, Bronsonovi jsem věřil každé slovo a pod jeho pohledem bych se přiznal k vraždě sám, Marléne bych obhajoval do posledního dechu. (05.01.2012)