Outer Space

Tscherkassky vie, ako čerpať hranicu strachu z vlastného tela a aký transformačný proces vyvolávajú v podvedomí naše zmysly, keď je zle. Ďaleko pálčivejšie to v nás vrie, keď to zlo nevidíme, ale vieme, že je prítomné všade navôkol a pracuje rotačnými družicami vo veľmi nevyspytateľnom rytme. Čím menej priameho kontaktu, tým efektívnejšie Outer Space šľape. Teda, prečo práve Outer Space, veď to môžu byť naše sny, zlé skúsenosti, predzvesti, časová tieseň, bezvýhradná izolovanosť. Na to všetko slúži gro tohoto experimentu, ktorý mixuje obraz i zvuk v expresívnej antitéze tienistých priestorov zablokovaných manévrov pohybu a kapacite vdychu kyslíka. Akoby všetky naše zmyslové zložky nadobudli zvýšenú nervovú súčinnosť znakov paranoického chovania. Takto nejak prebieha zmena nášho organizmu v niektorých kľúčových stavoch našej temnej stránky, ktorú sme si možno spôsobili sami, alebo nás do toho doviedlo okolie. (02.06.2015)

Jistě zajímavá forma. Místo coververze remix, což je asi u filmového média novátorské a zajímavé. Na druhou stranu víc jak, byť dokonalou, formu v tom nenacházím. Já osobně totiž u umění hledám víc, nejsem jeho teoretik a posouvání hranic sdělení mě samo o sobě nerajcuje. Jsem ochoten ho ocenit, ale žádám víc. V hudbě volně přirovnatelné k noisu nebo šáhneme-li raději trochu moderněji, některým extrémním formám breakcoru - "tedy pokud nejste ignorant, musíte to ocenit, ale nečekejte, že si zatrsáte." Outerspace je navíc již pozdní Tscherkasskyho dílo, které jen navazuje na jeho dřívější práce a principy v nich obsažené nijak zvláště nerozvádí. Proto hodnotím tak, jak hodnotím, což ovšem neznamená, že se nejedná o zajímavý experiment(y) hodný vidění a uznání. (13.02.2008)

Někdo vám dá tak nepříjemný zvuk do uší až je vám z toho blbě, protože před puštěním jste poslouchaly meditační hudbu a najednou šustění, skřípání a bůh ví, co všechno ještě za kombinace, co rve mé vytříbené ouška, co milují melodii.. Obraz se jen tak mihotá, skáče půlí a to se musí ještě počítat to, že obraz, bez urážky, vypadá jak, kdyby někdo dal filmovou pásku krávě do prdele a vytáhl ji a pak přehrál a jak to tak celé poskakuje a vypadá, jeden by se lekl, že dostane epileptický záchvat.. Jediné, co jsme z filmu pochytil je to, že tam hrála nějaká žena a byla nejspíš v domě.. (16.06.2013)

Tscherkassky vzal klasický duchařský horror The Entity a provedl s ním neuvěřitelné kusy. Za pomocí naprosté destrukce diegetetického prostoru, zmonožování hlavní hrdinky, industriální zvukové stopy se spoustou glitchů a epileptických útoků na sítnici vytvořil sebereflexivní horror, kde je monstrem samotný filmový pás. Zážitek je to tak intenzivní, že film lze číst mimojiné i jako výsměch klasickým horrorům, které jsou v podstatě plné atrakcí, směsice zábavy a úleku. Toto je čistý percepční horror; Tscherkasskymu se podařilo utvořit dokonalé monstrum, přesahující jakékoli kategorie, ohrožující nás jak percepčně tak kognitivně. Noel Carroll musí mít z tohoto kousku radost (pokud své texty o filosofii horroru promýšlel skutečně do důsledku). (06.12.2007)

tohle "umění" se u mě míjí účinkem, i když věřím, že zpracováním je pro artové fajnšmekry působivý. Ještě tam chybělo varovné upozornění pro epileptiky! Nezavrhuju, ale ... Mně se u něho jen vybavili vzpomínky při sledování filmů na zákodovaných satelitních kanálech ;-) [ PŘÍBĚH: X /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 3 /// STYL: 2 /// CASTING: X (3*MAX) ] (27.08.2015)