Knafayim Shvurot

Celý deň som mal nahovno a to mám pritom dovolenku, vonku svieti slnko, ale každý film, ktorý som si dnes pustil, som musel v polovici vypnúť, pretože mi privodil depku. Nechápem. No a tento už ani neviem, či to bolo tými hrdinami, ako mi boli sympatický, či tými občasnými vtipnými hláškami, alebo tou atmosférou, tak rozhodne mi zmenil, priam rozhodil, chémiu tela a mysle a ja neváham ísť s hodnotením na plné gule, bo opravte ma, ak sa mýlim, nie je práve toto jedno z posolstiev filmu, kompletne vás odrovnať, či učarovať ? (05.08.2011)

Knihy naházené do knihovny bez ladu a skladu, po čase povolí vazba a potom vypadají jako vytažené z kontejneru. Ale na knihy stejně nemá nikdo čas, je třeba řešit aktuální a akutní rodinné problémy. A potom to vypadá jako s těmi knihami: vše se bortí v základech, na nic není čas, protože není čas. Chronoekonomie čili hospodárné využívání času není dosud pojmem obecným a specielně tady ne. Ay bylo možno něčeho dosáhnout (neznámo čeho a neznámo proč) je třeba vytloukat časový klín jiným klínem (rovněž časovým). A potom život není nic jiného, než knihy naházené do regálů - lituji, ale pro rodiny tohoto typu a těchto vztahů nemám moc sympatií. (09.02.2016)

Poznáte ten pocit, keď pozeráte jeden film za druhým a stále to nie je ono? A potom zrazu zapadne kľúč do zámku a vás to 100% emocionálne zasiahne a máte pocit, že to bolo natočené len pre vás a je to o vás. Tak tento pocit vo mne vyvolal izraelský film prvýkrát v živote. Bol to ten smutno krásny vyprošťovák, pre ktorý sa oplatí byť filmofil. (30.01.2013)

Rozhodně nesouhlasím s příměry jako laciné, fádní emoce a já jsem zrovna ten případ, co by křičel nejvíc, kdyby šlo o nějaké prvoplánové citové vydírání. Izraelské drama o jedné nešťastné rodině, v níž se každý jeden člen musí vypořádat se svým trápením a osobními problémy sám se nesnaží emoce násilím vyvolávat, ono je prostě vyvolává a to naopak svou opravdovostí a empatickým vcítěním do postav, které tvůrci vybavili natolik zajímavými charaktery, že mi žádná z nich nebyla lhostejná. Scény jako konfrontace matky s dcerou nebo Maya a její píseň v nahrávacím studiu mi skutečně vehnaly slzy do očí a to se mi nestává zas tak často. Broken Wings je film o smutku a já jsem byla ráda alespoň za tu malou špetku naděje, která tam nakonec probleskla. A začínám zjišťovat, že se musím izraelským filmům podívat podrobněji na zoubek, protože poslední dva co jsem od nich viděla stály sakra za to. (11.09.2013)

Možný spoiler - "Stále ti mám co říct. Každý den je co vyprávět. Sním, jsem teď malá, ztrácím se každým dnem. A já bych ti chtěla říct pouze jedinou věc, vzdaluješ se mi víc a víc......víc a víc. Teď jsi jako nejasná vzpomínka. Vše kolem mě vypadá jako v animovaných filmech. Stále ti mám co vyprávět. Každý den je tu nová krize. Už nemám tolik síly, ale ty už mě nemůžeš vyslechnout, nemůžeš vyslechnout..... " Za sebe můžu říct, že scéna kde dcera zpívá svému otci, byla emotivně nejintenzivnější. Je to jeden z těch mnoha příběhů nefunkčních rodin, kde je pro každého člena rodiny něco jako radost ze života na hony vzdálená. Tady se to ve finále v malé míře přece jen trochu podařilo, ale co si budeme povídat, skutečnost bývá přece jen většinou trochu jiná. Jinak je to velmi příjemné překvapení z Izraele. (20.07.2015)