Like Minds

T. Collette i vtedy ešte neznámy E. Redmayne boli hlavným dôvodom, prečo som film chcel vidieť. O veľmi chytrých mladíkoch tu už niečo bolo (Prvotný strach) a toto je niečo veľmi podobné. Trochu škoda, že sa to zvrtlo v nejakú sektársku historku. prišlo mi to trochu nedôveryhodné a v dnešných časoch nie úplne presvedčivé. Herecké výkony sú skvelé, len to chcelo viac pritlačiť na pílu. Takmer som dal i tú štvrtú hviezdu, ale po zamyslení mi tam naozaj chýba nejaký silnejší moment. 60%. (01.03.2014)

Originální scénář a výtečně napsané postavy. Líbila se mi i umně zakomponovaný templářský motiv. Bohužel mě to absolutně nesedlo herecky a to tak, že doslova. Nelíbil se mi tady nikdo a ústřední dvojice mi přišla v některých momentech vyloženě k smíchu. Zejména představitel Nigela mi dal vzpomenout na příšerného Pattisona ve Stmívání. Je to škoda. S jiným obsazením bych to hodnotil podstatně výš.60% (18.10.2009)

Kam se hrabe Twilight. Zatím stále jediný celovečerní film australského dokumentaristy (!) Gregoryho J. Reada je pečlivě vyrešeršovanou psychologickou studií o psychopatickém mladíkovi, která bohužel funguje více právě jako studie, než jako film. A rozpolcenost hlavního hrdiny mezi dobrem (vlastním rozumem) a zlem (rozumem osudového spolužáka) se nějak přenesla i do mého hodnocení. Mezi klady musím uvést námět, který mi přišel notně zajímavý až psychologicky záslužný - teenage psychopati nejsou sice nijak novým tématem, ale společensky je to předmět spíše tabuizovaný (proto si ho i Read vybral) a zfilmovaný výjimečně (i když třeba Rebel bez příčiny /1955/ vychází ze studie o teenage psychopatovi) -, navíc je tu Gestalt vynalézavě pojatá jako negativní synergie. Ale co naplat, jako filmu mi na tom něco vadilo, něco nefungovalo. Možná jakási nevyváženost, a to právě v té režisérsko-scénaristické rovině, za něž obě je zodpovědný Read. Na jedné straně tu máme skvěle fungující strohost filmové řeči a pečlivou kompozici záběrů (Readův vymazlený storyboard), které mi v kombinaci se syrovostí příběhu až vyvolaly vzpomínky na filmový neorealismus. Na druhou stranu člověka ubíjí až jalovost některých sekvencí, předvídatelnost, možná až zbytečná morbidnost... a takhle by se dalo pokračovat. Pravdou je nicméně to, že takhle napsaný film stojí minimálně z poloviny na obsazení dvou hlavních rolí. Toho si byl Read velmi dobře vědom a castingu věnoval hodně času (vybíral ze 120 herců). Troufnu si tvrdit, že nebýt výkonu nadějného Brita Eddieho Redmaynea (*1982) - který hrát umí a má i na víc, než co tu předvedl -, film by se Readovi rozpadl pod rukama. Mladší Tom Sturridge (*1985) sekunduje už méně zdatně a paradoxně tak krásně ukazuje, jak se téměř nedají smysluplně hrát jednorozměrné "záhadné" pseduopostavy, které jak typově, tak herecky k "dokonalosti" dovedl Robert Pattinson v roli Edwarda Cullena v Twilightu (2008), vedle kterého ale Like Minds pořád zůstávají osvěžujícím filmovým zážitkem. (13.11.2011)

Nemůžu říct, že jsem závěr nečekala.. ale.. ale. :) Jednoduše mě výkony Toma a Eddieho přilepily k židli a nejednou jsem zůstala sedět s otevřenou pusou (nutno podotknout, že nejen proto, že jsem nemocná a mám ucpanej nos). I Toni byla úžasná, ale nebylo jí tam tolik, což je možná škoda. Každopádně stojí za vidění. (05.08.2010)

Doporučuju nepříliš pročítat komentáře a pokusit se tak vyhnout spoilerům, které by vám mohly zkazit překvapení z pointy. I když, sice jsem ji nedokázal odhadnout, ale moc mě ohromila, pořád bylo z mé strany očekávání něčeho šokujícího a ono to tak nějak nepřišlo. Jinak děj napínavý je, dialogy jsou slušné, ale čekal jsem o trochu vypjatější výměny a jiskření mezi na jedné straně arogantní přechytralou sviní a na druhé bohužel až příliš snadno měknoucí kapacitou z oboru psychologie. Vidím to na slabší 4*. (27.06.2013)