Královský omyl

Klasická historická daňkovština. 1) Scénáře Oldřicha Daňka mají kromě dobře napsaných postav, dialogů a věrohodného backgroundu velmi často i charakter podobenství, zde je to o věrnosti pravdě a vlastnímu názoru. Téma pro zjitřelý osmašedesátý rok jako vyšité. 2) Spoiler. Půlroční věznění (1315 - 1316) však nebylo ve skutečnosti důsledkem boje za pravdu, jak to Daněk mile idealizuje, ale šlo o mocenský boj, který nakonec Jindřich z Lipé vyhrál a spolu se svou láskou Eliškou Rejčkou spravoval království až do své smrti roku 1329. 3) Kontrolní otázce týřovského purkrabího Hlídá někdo? kontruje memento filmu i doby - Vždycky někdo hlídá. (06.11.2011)

"Království potřebuje lež?" Dost dobré historické dramátko. Klidně ovšem mohlo být o něco delší, aby více prostoru dostali i herci, kteří se bohužel jen mihli (Josef Větrovec, Josef Vinklář, Luděk Kopřiva). Trio Růžek (ten především), Macháček, Munzar odvedlo skvělou práci, moc se mi také líbilo, jak uvnitř hradu postupně houstla atmosféra. (08.10.2011)

„Pokleknout před králem, přiznat se. Je to tak mnoho, za svobodu?“ - „Sedíš-li v pasti, nemůžeš skoro nic. Jenom jedno jediné. Říct ne.“ Ano nebo ne, to je oč tu v téhle dobovce ze života význačného českého šlechtice Jindřicha z Lipé běží. Čest, morálka, pravda či lež to jsou všechno silné morální veličiny a Daněk je zase skvělý autor dialogů, aby to dokázal náležitě zpracovat. I když tohle není ona typická daňkovská konverzačka, v níž on byl mistr nad mistry. Na historický film výprava spíše minimalistická s mnoha temnými scénami.  Mírnou středověkou poetiku dodává hudba v podaní jednookého flétnisty.  Pokud jde o hereckou stránku nejvíc mě zaujali Miroslav Macháček v roli hlavního protagonisty spolu s Janou Hlaváčovou v roli Elišky Přemyslovny. Ten jejich dialog v závěru, to se nejen hezky poslouchalo, ale taky se na to hezky koukalo. (17.04.2022)

Film mě do určité míry zklamal. V podstatě jde o televizní projekt, odehrávající se asi na čtyřech lokacích jednoho hradu, a kdyby tehdy měli ty možnosti, byla by to jen další Hříčka o královnách. Na to málo lokací a postav to má 2,35:1 širokoúhlou černobílou kameru, slušného kameramana, ale atmosféru to nemá. Hodně zachraňuje Macháček svým charisma, který neprávem obviněného zahraje naprosto dokonale, o hodně hůř dopadají Martin Růžek jakožto svým způsobem čestný purkrabí, byť trochu hloupý (ne vždy jsem mu jeho roli věřil), nebo Luděk Munzar coby mnich, který "nikdy nic neví" - svým výkonem mi připomněl postavu ze Slunce, seno a pár facek, doktora, který křičí: "Já nic, soudruzi policisté, já nic neudělal!" Nebo jednoho prezidentského kandidáta roku 2018. Čekal jsem u filmu větší prokreslení postav i situace, takhle se snímek poměrně vleče a klopýtá ke svému konci. Cestou sice zazní pár vynikajících postřehů a myšlenek, dokonce i černohumorných replik a situací, ale je to přece jen málo, jako šafránu. A mrzí mne, že některé linie nebyly nakonec dořečeny. Celkově si myslím, že si autor nedokázal vybrat, jestli je film o charakteru a cti, nebo o podivném spojenectví dvou mužů, kteří nemohou opustit hrad, i když jeden by teoreticky mohl, nebo o tom, zda má král právo se mýlit, a zda by královna měla uznat svou chybu - tříští se to mezi tři, čtyři směřování, a nevyjde z toho nakonec dobře a pořádně ani jedna. Nepřekvapilo mne, že správně po komunisticku je zápornou postavou mnich, ale docela mne překvapilo negativní rýpnutí do Přemyslovců. (26.03.2018)

Komorní historické záležitosti nám vždycky šly a pokud se chopí režie jeden z našich nejlepších beletristů, nemůže to ani špatně dopadnout. O Daňkovi se dá říci, že jak psal, tak točil. A jestliže pozice režiséra nemohla být lépe obsazena, o hereckém obsazení to platí dvojnásob. Duel Macháčka s Hlaváčovou byl úchvatný, stejně tak podal vynikající výkon Luděk Munzar, ale nad všemi čněl Martin Růžek, který zde prokázal, že byl skutečně Pan Herec. 90% (09.02.2011)