Náklad 200

Pravdivá poetická sonda do života krásných, duševně zcela nepoškozených, inteligentních, vzdělaných a bezelstně milých lidí, žijících v nádherném městě a ve skvělé době, která nejednomu citlivému snílkovi či beznadějnému romantikovi vyloudí na tváři šťastný úsměv a naplní jej nadějí, že láska, moudrost, kultivovanost a filantropie ještě zcela z té naší hroudy nevymizely. Mimořádně něžné dílo plné citu, porozumění a lidské vzájemnosti, v němž se sqostně snoubí úchvatná estetika s čirým dobrem a po jehož zhlédnutí budete přetékající optimismem mít neodolatelnou chuť žít výhradně dle okřídleného kréda doktora Horatia „Carpe diazepam“. Tak příjemnou zábavu, miláčkové! (26.04.2023)

Drsný film, ktorý sa na nič nehral a svet komunistického Sovietskeho zväzu podal riadne tvrdo a ukázal hlavne svet rôznych podivínov a ľudských oblúd. Mne osobne tam chýbal poriadny príbeh, ale ako thriller je to teda poriadne, poriadny psychologický des, celkovo je to priemer, ale je to pozerateľné, len nie pre slabšie povahy. (05.02.2013)

Nesdílím nadšení většiny komentátorů. Úpadek morálky i víry v SSSR kolem roku 1984, kdy ještě přibyl sovětský Vietnam (Afghánistán), o tom není žádný spor. Země SSSR si musely za celou svou historii projít neuvěřitelným utrpením, o jakém se nám ani nezdá. Balabanov ale hrdinství a statečnost mnohých Sovětů opomíjí, jako kdyby zlo v obyčejných lidech převládalo. Trvalo hodně dlouho, než jsem si po shlédnutí filmu uvědomila, že kladní hrdinové v něm jsou. Všechno to pohltila brutalita, špína, zlo. Proto hodnotím jako průměr. (07.09.2014)

Válka na Ukraině se táhne, přibývá mrtvých civilistů, lidí bez domova a Rus k válečným zločinům páchá té nebohé zemi i obrovské materiální škody. Neměl jsem teď moc chuť koukat na filmy. Stačí každodenní sledování zpráv. A navíc jsem se zařekl, že na ruské teď nějakou dobu nebudu koukat vůbec. Je to opravdu tupý hloupý národ, stal se mi odporným (samozřejmě vyjma těch několika tisíců inteligentních statečných lidí, kteří proti válce protestují v ruských městech a jsou biti a zatýkáni ruskou policií). Vzhledem k tisícům mrtvol ruských vojáků jsem se kupodivu až nyní seznámil s termínem Gruz 200. Doposud jsem jej nazaregistroval ani u dřívějších válečných filmů z Afghánu. Ve zprávách proběhlo, že v Kaliningradu tajně přistálo letadlo s nákladem gruz 200 a že plné vlaky toho samého nákladu jezdí i do Běloruska. Pojízdná krematoria, která skutečně existují asi nestíhají, nebo je ruským švábům statečná Ukrainská armáda zničila drony. Mimochodem ten pocit, když jedete v koloně BVP a za vámi jede pojízdné krematorium na nákladním autě, to musí být něco...  A v jedné ze zpráv byl v souvislosti s převozem mrtvých Rusáků zmíněn i tento film. A tak jsem šel do něj. Rovnou říkám, že to co jsem viděl jsem naprosto nečekal, ale možná proto jsem byl tak mile překvapen. Čekal jsem zase propagandu o gerojích, ale Balabanov nám naservíroval Rusko (prý osmdesátých let) ve své nejčistčí podobě. A já jsem si jist, že stejná primitivnost, zchátralost všeho od bytů, domů, po lidskou duši, je v Rusku dnes dvojnásobná. Je to země, kde se sto let v kuse lže, překrucuje. Jak řekl kdosi moudrý, Rusko zahynnulo když komunisté vyhnali Boha. Je to místo, kde se z člověka dělá tupá ovce bez vlastního myšlení. Mezi Stalinem, Brežněvem, nebo Putinem není žádný rozdíl. A mezi propagandou dříve v KSSS, dnes v kult Putina a velikou Rus také ne. Tenhle film doporučuji sledovat bez manželky nebo přítelkyně, konec by nemusela rozdýchat a vy by jste pak těžko vysvětlovali jaký že to žánr vlastně preferujete! :-). Je to geniálně natočené, s fantastickou hudbou, brutální, šílené, depresívní, prosté ruské bez příkras. Bezcitný pohled Alexeje Polujana mne bude dlouho strašit (mimochodem si zahrál i v další šílenosti Čekista). Potěšila i účast Serebrjakova, kterého jsem si oblíbil v seriálu Trestný prapor. Teď jen jak dostat z hlavy tu šílenou ruskou diskotékovou odrhovačku... Dávám za 5 much. * * * * * (18.03.2022)

No pár drsných filmů jsem už viděla, ale po tomhle jsem měla problém s usínáním...Rozkládající se mrtvolky v posteli nejsou úplně to pravé. Filmu dodává velkou přidanou hodnotu, že je inspirován skutečnými události z roku 1984. Válkou ovlivněné chování lidí, všeobecný strach, paranoia, to vše nahrává na dusnou atmosféru a bezútěšnost celého příběhu. Hláška "Máme tu mouchy" mě bude ještě dlouho strašit.. (30.03.2009)