Cesta

Většinu stopáže jsem byl přesvědčen o stoprocentním hodnocení, posledních pár minut však snad patří úplně jinému filmu. V zobrazení postapokalyptické budoucnosti Cesta strká veškerou současnou konkurenci do kapsy. V intenzitě zoufalství a deprese se může měřit snad jen se starším britským Threads. The Road je pádným argumentem pro ty, kteří tvrdí, že I Am Legend nebo Carriers nejsou nijak zvlášť povedenými snímky. 9/10 (13.01.2010)

Neuvěřitelně atmosférický snímek. Film začne a hned se dostáváme do víru všelijakých událostí. Budování napětí, atmosféry a vztah otce se synem - to jsou stěžejní body tohoto skvělého filmu. I když, pár věcí mě na tomto trochu naštvaly. SPOILERY! Kdybych si nepřečetl obsah (který by se měl aktualizovat, mimochodem) tak bych pořád nevěděl, co se vlastně stalo, protože ve filmu to není ani jednou zmíněno. Na jednu stranu je to takhle dobře - divák si může tvořit vlastní teorie a není mu nic vnucováno, na druhou ovšem je celkem blbé, když celý film čekáte na vysvětlení, nebo alespoň na drobný náznak, a ono nic. Taky mi přišla natahována smrt Vigga, ale to je jen taková drobnost, filmu to nijak výrazně neubližuje. Konec SPOILERŮ. Pokud chcete jít na film, tak vám ho můžu doporučit všemi deseti, o tom žádná. Ale připravte se na hodně depresivní film, těžkou atmosféru a na fakt, že se nemusí vše vysvětlit. A i když jsem ve spoilerech uvedl, že se mi pár věcí nelíbilo, křivdil bych tomuto filmu a lhal bych sám sobě, kdybych tu nedal absolutorium. P. S. Myslím, že je zde film dost podceněn (ostatně na IMDb to má 7,7/10 při 16 000 hlasech). (28.02.2010)

Je to táž a ona veliká otázka, jež váže k sobě mnoho záhad, co bude po možné globální katastrofě? Hle, co by se mohlo státi? Tak tedy nastal by konec světa? Dlužno dodat, že filmová obraznost bloudícího otce a syna po troskách lidských obydlí, lesů a vod je chvilkami neúprosná. Rozum u lidí jako by přišel vniveč a byl nahrazen strachem z druhého člověka. Za povšimnutí stojí také některé dialogy, které zazní ve filmu. Ale zpět k samotnému filmu. Musím ale přiznat, že filmu něco prostě chybí. Osobně si myslím, že různorodost lidského chování v extrémních podmínkách, na pozadí katastrofického příběhu je nedotažená a příliš zjednodušená. Nicméně ponoříme-li se hlouběji, zcela do děje nic převratného se podle mne zde nekonalo. (12.07.2010)

Jeden z najdepresivnejsich filmov, aky som kedy videl. Je monotonny a neodporucam ho sledovat ak ste zrovna unaveni, lebo da sa pri nom bez problemov zaspat. Nie je to akcny thriller, kde by jedna akcia vystriedala druhu a divak by sa uz pomaly prestal bat o hlavnych hrdinov, lebo z kazdej slamastiky by sa dostali von vzdy len o vlasok, ale je to skor psychodrama na zamyslenie o tom, ako by sme sa zachovali my, keby sme dopadli tak, ako hlavni hrdinovia. Chceli by sme vobec zit dalej v takom depresivnom svete bez nadeje? (12.08.2013)

„Prestaň plakať. Musíme ísť.“ Neviem, či mi to proste len v to pochmúrne zimné ráno sadlo, alebo je to dobrý film. Asi oboje. Pritom má Cesta dve hodiny, deje sa v nej relatívne málo vecí (takže o to viac sa do popredia vynára robustná stopáž) a tie, čo sa dejú, sú až nepríjemné (nervytrhajúce strety s ľuďmi, nechutná, ale logická hororová pasáž so „zombies“). K tomu depresívna výprava „večnej jesene“, kde so strašidelným praskotom samé od seba padajú stromy a kde sa potulujú skupinky kanibalov, ale je to už iba ich posledný výkrik do tmy, o pár rokov sa raz v noci požerú navzájom a zostane len ticho a meluzína v komínoch rozpadnutých domov. A do toho múdry, ale možno až príliš bojazlivý (ale čo by ste na jeho mieste robili vy?) Viggo Mortensen. Chudý a vystresovaný Aragorn to drží (napriek kašľu) pevne v rukách. Myslím, že ak by sa to na pláži skončilo inak, nepáčilo by sa mi to. Takto mi to pripadalo fér. (05.05.2011)