Mučedníci

Nádhera! Martyrs je dalším důkazem toho, že francouzi dlí na samé špičce moderního horroru. Pascal předvádí neuvěřitelný atmosférický koncert syrového násilí v první půli a v té druhé vás rozseká intenzivním trýzněním a čirou agónií. Všechno má svůj řád, poctivou konstrukci a finální pointa vás doslova přitluče k židli. Ještě chvíli po závěrečných titulcích ´sem nebyl schopný odtrhnout oči z plátna. Martyrs nabízejí jedinečný zážitek, čímž se u mě katapultovali na post nejlepšího horroru za poslední dvě desetiletí. Za pár roků na ně budeme vzpomínat stejně silně a s chutí, jako dnes na Texas Chain Saw Massacre a podobné žánrové klasiky. (11.02.2009)

Vrcholně nepříjemný zážitek. Musel jsem dělat pauzy a rozdýchávat to. Takový nápor však musím náležitě ocenit, navíc se mi líbila snaha o morálně-kulturní podtext, i když si nejsem tak uplně jistý, zda se záměr zdařil. Pochvalu zasouží krásné hlavní hrdinky... HUDBA: Alex Cortés, Willie Cortés - chvílema to znělo jako slušný post-rock. Líbilo. (09.04.2009)

V třicáté minutě se divím, co na téhle obyčejné historce všichni mají. V šedesáté minutě začnu obdivovat masky a nepředvídatelný scénář. V sedmdesáté minutě ve mně začne hlodat. V devadesáté minutě sedím jako zasažená bleskem. Půl hodinu po skončení deprimovaně čumím do zdi. Hodinu po skončení se vzdávám, přiznávám, že něco takového jsem ještě v životě neviděla a jdu si to pustit znovu. Brilantní kus filmařiny. (06.03.2009)

Velmi diskutující horor. A především nejde o mletou kaši jménem Divadlo Hrůzy. A I když neholdujete těmhle hororům a očekáváte podobný prvek zkuste to s MARTYRSEM - je o dost jiný. Místem brutální, sadistické a v obale surovosti, ale herecky perfektně zvládnuté a příjemně příběhově nepředvídatelné formě. Laugier nebude duševně v pořádku a jeho temnou stránku si určitě vychutnáte. (21.08.2012)

Dovolte mi citovat závěrečnou pasáž rozhovoru s režisérem Pascalem Laugierem: „…zápletka zůstává záhadou do poslední minuty filmu a divák nemá ani chvilku, aby vydechnul a přitom pořád neví, na čem je. Tak jsem to původně zamýšlel, aby si intelektuálové, jimž už je maloměsto malé, lámali hlavu a meditovali nad filozofickým přesahem mého díla, ovšem nejspíš je všechny zklamu, neboť mi v zásadě šlo o pustou řezničinu zabalenou do žánrového mixu, s cílenou snahou nalákat na kontroverznost. Teď už mohu prozradit, že v inkriminovaném povznášejícím konci představitelka Anny zašeptala své starší herecké kolegyni: „Už jak jsem si četla scénář, tak jsem tušila, že to bude sračka.“, což se mě jako autora dotklo, tak jsem oběma nechal za tu troufalost značně pokrátit honorář. No a té staré lakomé rašpli se to nelíbilo a tak udělala s revolverem to, co udělala. Kamera běžela, kolegům ze štábu se to líbilo, tak jsme to tam nechali. Budiž jí země lehká. Takže prosím, nehledat za vším žádnou velkou sokolovnu pro intelekt, abyste se nakonec z toho hledání odpovědí nezbláznili a byli jste začas schopní se alespoň najíst příborem. Závěrem bych chtěl poděkovat partnerům, bez jejichž podpory by film k velkému smutku divácké obce nejspíš nevznikl. Děkuji Řetězárně Chamonix, výrobně nerezových stolků a nádobí z Montpellier, prasečím jatkám v Brestu za dodání galonu vepřové krve a hlavně mojí mamince, která mi každé ráno oprala povlečení znečištěné polucí, jenž nastala vždy když jsem si ve spánku přehrával mučící a bicí scény. Díky mamko, vůně Tvé aviváže byla pro mne inspirací.“ (14.04.2011)