Pan Nikdo

Tenhle film je mistrovsky dilo. Na jednu stranu slatanina vsech moznejch napadu, na druhou stranu genialni skladanka lidskejch osudu. Nobody je nejstarsi chlap na Marsu, kterej vzpomina na svuj zivot. Na svoje tri manzelky, na jeho deti, na momenty, kdy se zamilovaval a kdy umiral. Neni jasny, co je sen nebo predstava, co je minulost nebo budoucnost, co se skutecne stalo a co je jen vyplod stary mysli. Zdanlive to nedava smysl, ale vse se postupne propojuje az k vicemene jedinymu moznymu vysvetleni. Uz to samo o sobe by dalo vyjimecnej film, jenze tady se sazi taky na atmosferu, ktera je lehce psycho, lehce sci-fi, ale hlavne to je hutna romantarna, kde kazdej zaber je vymazlenej k naprosty dokonalosti, Dormael se s jednotlivejma scenama doslova mazli, u spousty vam prijde, ze ste je uz videli jinde, ale nikdy ne lip. To vse navic s nadherne padnouci hudbou a skvelejma hercema. Kdybych mel hledat nejaky vytky, mozna by to byla zbytecna delka, kde to ke konci uz pusobi precejen lehce natahovane, jenze na druhou stranu, film vas chytne behem nekolika minut, pohlti vas ta uzasna atmosfera a povezete se az do samotnyho konce, kde vam bude nakonec lito, ze uz je konec. Tohle je naprosto must-see zalezitost a pro me asi zatim nejlepsi romantickej film, co jsem letos videl, kterej si budu muset brzo pustit znovu. (04.06.2010)

Po Mechanikovi další odvar z Butterfly Effect - tentokrát hrající si na všeobjímající umělecké dílo, podivný romanťák i odlehčený příjemný film pro sobotní večer. Van Dormaelův 'geniální' scénář jasně cílí na mladou generaci, která nemá nakoukáno a tuto povrchní sračku může omylem uctívat. Pár měsíců. Andělé, budoucnost, holubí pověra, klonovaná prasata, Mars, tarantinovsky hláškující gangsteři, umělecky detailní či otočené záběry... jakoby Mr.Nobody ukradl dobré scény a náměty z tisíců jiných filmů (Harold and Maude, Requiem za sen, Milenci ze severního pólu) a poslepoval je dohromady snažíce se vytvořit atmosféru Fontány (BE, Donnieho Darka, Vecneho Svitu, Gattacy, Possible Worlds... whatever). Vznikl tak film o všem možném a zároveň o ničem, flirtující s časovým paradoxem a trvající příšerně dlouho. Novinář-vypravěč pro debily, vesmír plný bicyklů. A architekt ví vše. Mrdka. (která se s postupujícím časem stává zcela nesnesitelnou + ve finále propásne možnost se zachránit a utápí se ve snaze sebevysvětlení a obhájení vlastní existence, díky čemuž definitivně sestřelí jediné pozitivum předchozích dvou hodin). Proboha.__________________ edit: Tento film je stejný jako obrázkové encyklopedie na pultech Levných Knih se vznešenými názvy typu "Vše co jste kdyz chtěli vědět o ..." - je plný hezkých obrázků a povrchní k posrání. Pokud jde o knihy pro šestileté děti, jsem tolerantní. Pokud jde o dospěle se tvářící film, jdu na odpad a snahu být objektivní si nechám na jindy. (14.07.2010)

MFF KV Lidový filozofický spektákl. Hezky se na to kouká, hezky se to poslouchá, ale je to úplně prázdné. Úplně. Pochopím, že se někomu určitě rozzářila očka nad vymydleným (sterilním) vizuálem. Chápu, že se někdo cítil umělecky naplněn u nesčetných existenciálních otázek a dialogů. Nikdy bych ale nečekal, že se zrovna karlovarské publikum nechá opít rohlíkem a vysekne filmu takový aplaus. Svoji slabší chvilku jsem si vyčerpal u Pevného pouta, podruhé už na nabubřelé a rádoby hluboké pozlátko neskočím. 60% (10.07.2010)

Jak se dá strávit 133 minut? Můžu si pořád dokola pouštět reklamu na XXXLutz, navšívit vuvuzelový koncert, nebo poslouchat projevy Geerta Wilderse - cokoliv z toho je daleko smyslupnější a méně otravné, než sledování této nafoukané, manýristické, kýčovité, banální a sračkovité splácaniny, v níž je jediná koukatelná scéna - ukázka z Mughal-E-Azam, která běží v nemocniční TV... (18.07.2010)

Je mi líto, ale nejde o nic víc než efektně natočený blábol. Snad jen vzkaz pro ty, kteří tvrdí, že pan král má luxusní šaty zlatem vyšívané a drahokamy zdobené. Pan král je bohužel nahý a jediné, co jen na něm pozoruhodné, jak pyšně svou nahotu vystavuje na odiv a předstírá myšlenkovou hloubku tam, kde je plochý jako list papíru. Faidra to napsala hezky, nasrat, jo nasrat. Já dodávám, ale předtím bolestivě nakopnout... Celkový dojem: do minusu se jít nedá, takže třikrát podtržená nula. (10.06.2014)