Poslední dům nalevo

Slušný rozjezd, ale snadno předvídatelný děj mi nedovolil ani jedno malé překvapení ( snad jen kromě závěrečné scény s mikrovlnkou :P ), takže pro mě len další, průměrný '' maso '' thriller s nějakou tou povedenou scénou... 60%. A taky se pochlubim se svým nepříliš dobrým zrakem - až do závěrečných titulků jsem si myslel, že koukám na Alexis Bledel ( Gilmorky ) v blond provedení a né na Saru Paxton ( do dneška mně neznámou herečku ). (04.07.2009)

Kardinální otázka: jak je možné, že film, kde muži znásilňují ženy, hodnotí lépe ženy než muži? (dle IMDb) Vysvětluji to následujícím (-spoilery-): Horor na rozdíl od lehčích mainstreamových žánrů neumisťuje ženu do patriarchálního rozvrhu světa a nepřisuzuje ji v něm pasivní roli, ba naopak, kupř. „final girl“ není nic jiného než feministická ikona emancipující se ženy. Konkrétně tento film pak pracuje s revenge subžánrem – založeným na ublížení a následné pomstě –, jen s tím rozdílem, že oboje nevkládá do jedné ženy, jak je zvykem, ale do dvou, do dcery a do matky, které tímto můžeme chápat jako tutéž osobu. Dobrá, ale jak se tím vysvětluje vyšší hodnocení, které filmu udělují ženy? Jednoduše, ublížení (znásilnění) představuje maximální možnou submisivitu, to jest touhu ženy být ovládnuta a najít silného a spolehlivého muže, naopak pomsta zastupuje maximální možnou dominanci, tedy touhu po oné emancipaci. Horor nabízí ženám potěchu v takovém rozsahu, o němž se mužům může jen zdát. Horor je ženský žánr. Ovšem výše řečené je ve filmu přepsáno něčím ještě mnohem silnějším – důrazem na rodinu, ale zejména vyzdvihnutím mateřské lásky a ženských instinktů (dokonce i záporačka vnitřně ucítí, když se zbídačená dívka doplazí zpátky k rodičům). Poslední dům nalevo je de facto variace na onen notoricky známý autobus, který matka pozvedne, když pod ním leží její dítě. Nadto se ve filmu přepisuje Oidipův komplex, odvěké stigma klasického Hollywoodu (jistý badatel ho údajně našel ve všech filmech této éry), neboť vztah mezi matkou a dcerou se zdá být mnohem intenzivnějším než mezi otcem a dcerou. A co jiného je záporačka, pobíhající s odhalenými „Venušinými“ prsy než apel na rodinu. Chtěla by také poctivého muže a děti. Chtěla by kojit. Jenže není koho. Vážně oceňuji, kterak se tu přímluva za konzervativní hodnoty mísí s oslavou liberalismu. ____ Proč jsou horory tak přitažlivé? Protože horor je žánr velice přízemní a zemitý (bahno, voda, země v centru dění), ale současně revoluční a subverziví (proti-systémový) a idealistický – o velkých věcech se tu vypovídá způsobem, který je nám všem dobře znám. Horory překračují naši vlastní zkušenost, ale neopouštějí člověka a neukazují mu nic nového. ____ Dokonalý a precizní film. V každém detailu (rovněž však v polodetailech, celcích a v polocelcích). (22.06.2009)

Dosť silná káva pre slabšie povahy. Prisahám, že až takú intenzívnu jazdu som nečakal. Možno krvavú áno, ale nečakal som tak silný tlak na moju nervovú sústavu. Niečo podobné som naposledy videl v Jazere smrti. Po vražde a dosť nechutnej scéne znásilnenia budete priať bande kriminálnikov smrť z celého srdca. Že k tomu dôjde, nikto od začiatku nemôže pochybovať. Scéna záchrany dcérinho života na stole, alebo manželský pár, ktorý utopí jedného z banditov v kuchynskom drese, je dosť nervy drásajúci zážitok. Nič originálne, nič čo by ste už nevideli, ale tak na dvihnutie tlaku dokonalé. Za ten znekľudňujúci pocit počas celého sledovania musím dať štyri hviezdičky. Film 80%. (09.03.2010)

Utahané, velezbytečné a samoučelnou brutalitou skoro až konkurující Saw. Chápou šokovou hodnotu filmu v 70. letech, ale dneska už je to černobílá fraška s přesahem do gore-porna, kde jsou všichni špinaví buď od bahna nebo od krve. Finále tomu trochu vylepšuje skóre, zvlášť pokud jste rodič anebo prostě máte rádi pomsty s happyendem, ale jinak další z nekonečné řady hororových vycpávek, které možná plní kasy, ale rozhodně ne očekávání. (08.04.2009)

Crawenov základný kameň v podobe pôvodného filmu a navyše aj pozícia producenta, boli pre mňa dostatočným lákadlom, aby som na film zašiel do kina. Tak perfektne vyváženú thrillerovú zápletku s dokonalou porciou horrorového napätia som naposledy pocítil práve pri Crawenovom režijnom počine 'Red Eye', takže som presne vedel, odkiaľ vanie vietor. Ale napokon ani grécky nováčik na poste režiséra si neviedol najhoršie, príbeh roztáča svoju thrillerovú líniu pekne pomaly a pomalý rozjazd mu celkom svedčí. Miestami poriadne pritvrdí naturalistickými scénami, nešetrí krvou a ale naopak šetrí s porciou klišé, ktorú prakticky eliminoval na minimum. Najväčším sklamaním bola nevýrazná hudba a ešte menej výrazní záporáci, od ktorých nevyžarovala takmer žiadne negatívna charizma, ktorá by znásobila pocit znechutenia z ich úchylných činov. Celkovo - spokojnosť. 75%. (10.08.2009)