Němá svatba

v produkcích bývalých ruských kolonií se občas najde zajímavé dílko a toto je bezpochyby jedno z nich. Na první pohled nenápadný film, z kterého se vyklube silná výpověď o drastickém chování usurpátorů na konci stalinistické éry. Hořkosladké drama potěší poetikou blízkou Kusturicovým filmům a doporučil bych ho i jako výukový materiál. [ PŘÍBĚH: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (27.11.2012)

Na první dobrou vnímám jen niterný rozporuplný pocit, haluškové pasáže pro mě moc nejsou, asi jim příliš nerozumím. Smysl pro humor zřejmě také nemám, neb jsem se nebavila, snad jen u těch příprav svatby a samotné hostiny, ovšem jen tu první půli. Jakmile se to přehouplo z ticha do bujarosti, bylo nabíledni, jak to dopadne. Psal se rok 1953 a Džugašvili vládl i posmrtně bolševickou pěstí. A ta celková ukřičenost a teatrálnost, hromadné otáčky a poklony, ach jo. Tohle není můj oblíbený šálek čaje, konstatuji s politováním. (27.10.2018)

Je to vážně smůla, naplánovat si nevědomky svatbu na stejný den, kdy natáhne bačkory sám velký Pepi Stalin. Komunisti vzápětí vyhlásí sedmidenní zákaz veškerých oslav a všechno se zdá být v háji…Radost, smích či hodování není povoleno. Ne tak docela. Slavnost bude pokračovat, ale vše, včetně hudby, bude v módu MUTE. Tragikomedie založená na skutečném příběhu ukazuje, že s humorem se dá zvládnout všechno. Chvílemi až divadelní, často absurdní zpracování zachycuje sílu rumunského venkova ve vtipné, na konci bohužel i ve velmi tragické poloze. (29.06.2014)

Hodně nadsazený pohled na nesmiřitelnost dogmatu kultu osobnosti s požadavky lidské přirozenosti ve své temperamentní poetice a ostrém humoru připomene Mihaileanův Vlak života. I když jsou zde historické souvislosti načrtnuty ve velmi hrubých a přímočarých konturách, jejich rozvinutí v absurdní situaci svatby v době nařízeného národního truchlení a mýtu o vesnici bez mužů vede k jistému prohloubení i neotřelé reflexi dobového vyšinutí. Horatiu Malaele uplatnil především cit pro rozvíjení situací, z nichž vrcholná scéna němé svatební hostiny, v níž všeobecný mumraj a křik blahodárně utichne, až bere dech svoji bezbřehou nápaditostí a tragikomickým rozměrem, v němž se melancholické pocity mísí s výbuchy smíchu. Její sílu nakonec nepřekoná ani přepjatý konec, který chce být až příliš studenou sprchou. Je potěšitelné sledovat, že rumunská kinematografie po letech dosáhla pestrosti a vedle sociální linie se zdárně rozvíjí i vzletnější stylizovaný proud "balkánského espritu", který dal například vzniknout i výtečné alegorii Kdesi v Palilule. (12.08.2013)

Film o stalinistickom absurdistane v povojnovom Rumunsku. Krásna práca režiséra aj hercov, ktorí v hrali a mali z hry rozhodne zábavu a nežne s takou naivnou poetičnosťou hrali vidiečanov odľahlej rumunskej dedinky, záver bol šokujúco krásne tragický divákovi necháva so smútkom z prežitého filmu pozerať sa na rozvaliny akejsi továrne, ktorá bola postavená misto bývalej dediny, kde sa tak krásne skoro až bezstarostne žilo kedysi. (07.06.2016)