Dar

Bennett ... všemi milovaný prvorozený syn. Bolavému nitru jeho otce, matky i přítelkyně je věnována zvýšená pozornost ... ale co mladší bratr Ryan ? Jeho profil je podstatně zjednodušený ... a řekněme si to na rovinu - trochu povrchní. Svými rodiči je z nějakého ne zcela zřejmého důvodu považovaný za outsidera ... a řekla bych, že jeho mírně problematické chování je pouze následkem, nikoli příčinou tohoto neadekvátně kritického postoje. Jistě - rodinné vztahy někdy bývají dosti komplikované. Ale proč ho tak viděli i filmaři ? Proč se k němu chovali stejně macešsky - proč jim nestál za detailnější pohled ? Na rozdíl od snímků "Obyčejní lidé" Roberta Redforda (1980) či "Obyčejní hrdinové" Dana Harrise (2004) jakoby roli mladšího sourozence částečně přebrala Bennettova přítelkyně Rose ... a na Ryana toho ani z filmařského hlediska moc nezbylo. Není to spravedlivé ... ale takový už je život - a vy to nezměníte ... 3,5* (22.07.2013)

Absolútne klasický dramatický príbeh, ktorý je chvíľami príjemne civilne realistický, miestami zase (pri konci) prehnane dojímavý. Ale stále v rámci dobrého vkusu. Poteší, že sa odohráva v rodine vyššej strednej vrstvy, takže sa nesnaží byť silou mocou umelecký tým, že sa odohráva "na pokraji spoločnosti", pretože aj takýto ľudia majú problémy. Film zrážajú klišé scény typu dve postavy rozprávajú o tretej, ktorá je náhodou za rohom, jedna z nich povie on jej niečo negatívne, tá to započuje, potom ju zbadajú a ona urazená odíde. Nie je to oscarová dráma, na to je málo vyhrotená a dejovo bez výrazných zvratov, zato s hereckými hviezdami, ktoré si radi zahrajú v snímke, o ktorej sa drvivá väčšina diváctva nikdy nedozvie, ale je pre ich naplnenie práce omnoho výživnejšia ako snímky, z ktorých si ich možno pamätáme viac. Tak ma napadlo, že tí mladí vrátane Mulligan sa musia cítiť pri Sarandonke a Brosnanovi ako nejaký 18 ročný kvalifikant na Wimbledone, ktorý dostane do prvého kola Federera na centrálny dvorec a ten mu po zápase povie pár povzbudivých slov. (19.07.2013)

Nechť Vaše dítě splyne s přírodou. Ať vidí to nádherné spojení života se smrtí..... Představte si, že vám tragicky zemře 18tiletý syn a jednoho dne přijde jeho přítelkyně, že je těhotná a nemá kde být. Trápí vás vzpomínky, brečíte, hledáte odpovědi. Ale ze všeho nejvíc potřebujete čas k vyřešení mnoha problémů.... K tomuto filmu můžete utéct od svých depresí. Neudělá váš život snadnější, ale možná lepší. A zjistíte, že lepší než zacinkat zvonečkem je se vybrečet! V tomhle filmu totiž dlouho nemá nikdo dobrou náladu. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Rád nahlédnu do životních ,,sraček“ cizích lidí. 2.) Depresivní filmy potřebuju k životu jako sůl. 3.) Zajímá mě, jak to ti herci dělají, že brečí a nesmrkají? 4.) Dlouho jsem si nepobrečel. 5.) Chystám se pořádat párty s názvem: vstup v tom, co bych si na sebe nikdy nevzal. PŘÍBĚH ***** (24.05.2010)

Smrť dieťaťa je to najhoršie čo sa môže rodičovi stať. Silný námet teda tejto dráme rozhodne nechýba. Navyše snímok so vzniknutou tragickou situáciou umne narába, pričom toto bremeno rodinnej tragédie všetci jej členovia prežívajú inak, čo je len dobre, pretože takto má divák možnosť sledovať celú tú smutnú situáciu z viacerých strán. Paradoxne najslabším článkom snímku sú najväčšie filmové hviezdy - postavy Brosnana a Saradonovej. Brosnan ešte ušiel, ale postava S. Sarandon mi išla teda riadne na nervy. Najväčšími ťahúňmi sú tu mladí, hlavne brat a priateľka mŕtveho syna. Koniec sa už ale žiaľ trocha vymkol mojim predstavám, na môj vkus umelo vykonštruované s cieľom po pocitovej stránke čo najviac zapôsobiť na diváka. Autorka sa mala radšej držať reality. 65/100 Videné v rámci - Project 52 Films by Woman. (03.02.2016)

Omlouvám se všem, kterým se film moc líbil, mě totiž ničím nepřesvědčil. Postavy se chovají i přes ztrátu Bennetta místy dost podivně. Každá samozřejmě truchlí po svém. Ale třeba Susan Sarandon je tak zralá do ústavu. Pro mé potřeby je Dar dosti malým filmem, u kterého jsem jen prozkoumal zda-li mě tyhle rodinné dramata dokáží zaujmout. Zjistil jsem že nedokáží. (25.10.2010)