Reklama

Reklama

Slunečnice

  • Itálie I girasoli (více)
Trailer

Pozdní snímek Vittoria De Sicy je melodramatem, které upomíná na nesmyslnost a ničivou sílu války. Píše se čtyřiačtyřicátý rok. Ztřeštěná mladičká Neapolitánka Giovanna (Sophia Lorenová) si začne s vojákem Antoniem (Marcello Mastroianni), který má zakrátko vyplout do Afriky. Mladý pár zjistí, že na sňatek by Antonio dostal dvanáct dní dovolené, a bez otálení zamíří k oltáři. Dvanáct dní však novomanželům uteče jako voda a Antonio ve snaze ještě oddálit odjezd nafinguje duševní poruchu. Je odhalen a za trest poslán na ruskou frontu, kde beze stopy mizí... Je po válce. Giovanna už má pár šedivých vlasů, přesto se nevzdává naděje, že se Antonio jednou vrátí. Jednoho dne potká muže, který jí o Antoniově osudu podá alespoň kusé zprávy. Giovanna se okamžitě vydává s manželovou fotografií v kapse do Sovětského svazu, aby se pokusila o nemožné – Antonia najít nebo se konečně dopátrat jeho osudu. Ve skrytu duše doufá, že si ještě vybojuje vše, co nemohla mít – milovaného muže, dítě… Její pátrání není bez výsledku. To, co zjistí, jí však zlomí srdce... Film stojí na brilantních výkonech obou protagonistů podpořených tklivým hudebním motivem z pera Henryho Manciniho. Ačkoli se jedná o italsko-francouzskou koprodukci, film byl natáčen převážně v SSSR a divák si tak může vychutnat kontrast mezi sovětskou a italskou poválečnou realitou. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (72)

honajz2 

všechny recenze uživatele

De Sica v tom poznat je, ale tak nějak okleštěně, jako by už to nejlepší měl za sebou a tohle je vrchol toho, co v téhle fázi života a tvorby je schopný natočit. Nemůžu to sice pořádně posoudit, jelikož jsem se u De Sicy nedostal k novějšímu filmu než k Včera, dnes a zítra a už tam jsem měl určité výhrady, ale tady mi přišlo, že se projevily ještě víc a na základě toho si o tom filmu myslím to, co si o něm myslím. Samotný příběh potenciál má a vedený je docela dobře, od začátku až do konce, ale nic silnějšího to ve mě nezanechalo a hlavně to celé jen vypráví víceméně jednoduchý příběh a nic navíc to nenabízí. Přitom od De Sicy jsem na to víc právě zvyklý, protože to něco navíc má zatím snad každý jeho film, který jsem zatím viděl. Jak Horalka, tak i Umberto D., Zloději kol nebo třeba i Střecha. Tohle má jen ten příběh, na kterém mě sice bavilo lehké tajemno v něm, ale i tak mi nestačí k plnohodnotnému zážitku. Nejvíc si z toho asi stejně budu pamatovat (mimo ten mysteriózní prvek) samotný závěr a scénu s několika zelenými kopci posetými neoznačenými hroby, protože tahle scéna mě z celého filmu dostala nejvíc. Silné 3* ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Dal som sa nalákať na veľké talianske herecké mená, nemám s tým osobne dobré skúsenosti, ale tentokrát som sa nesklamal. Emócie idú z obrazovky plným priehrštím, či už láska, vojnové utrpenie alebo nenávisť. Zúfalé čakanie, potom zúfalé hľadanie a nakoniec zúfalá situácia, ani by som film nenazval melodrámou, na tie som prirodzene alergický. Protivojnové posolstvo nám dnes pri sledovaní správ treba viac ako inokedy. Starší český dabing trochu rušil, hlavne v postave Giovanny, ale dalo sa na to zvyknúť. ()

Reklama

Hedka 

všechny recenze uživatele

Tragédia manželov na pozadí 2. svetovej vojny. Nie celkom reálny príbeh, ale vynikajúce herecké výkony Sophie Loren a Marcella Mastroianniho. Mám rada ich taliansku mentalitu s prehnanou gestikuláciou a emotívnymi, tragikomickými prvkami. Dala som sa strhnúť dejom viac ako je to u mna obvyklé, a Sophiinu bolesť, ktorou sa priam zadúšala, keď konečne našla po rokoch hľadania svojho manžela v Rusku - s novou rodinou a dieťaťom - som cítila tak intenzívne, že som nedokázala zastaviť slzy. ()

Adramelech 

všechny recenze uživatele

Velmi dobré, ale řekl bych, že hlavně díky hvězdnému hereckému obsazení. Špičkoví herci totiž dokážou udělat skvělou filmovou podívanou snad z každého scénáře. Předkládám k úvaze jedno poměrně banální téma. Stává se, že nějaký mu žije s ženou, je s ní spokojený a vůbec netuší, že se k němu tato žena nehodí. Naštěstí si toho všimne jiná žena, která mu to vysvětlí. Poukáže na nedostatky jeho současné partnerky a zároveň mu naznačí, že ona by tuto roli zastávala mnohem lépe. Pokud to muž nechápe, vysvětlí mu, jaké by z toho měl vyvodit závěry. Současnou partnerku je třeba vystěhovat z bytu a ji coby novou partnerku do bytu nastěhovat, a to i s dětmi, pokud nějaké má. Problém vzniká, když to muž ani potom nechce chápat. Popisuji konkrétní situaci, v níž se už před nějakým časem ocitl můj kamarád P., jehož výrazně mladší manželka se zamilovala do jeho kamaráda O. a jala se O. bombardovat milostnými SMS. P. z toho nebyl nadšený a O., který je šťastně ženatý, už vůbec ne, o jeho manželce ani nemluvě. Nakonec se oba pánové sešli v hospodě, aby to probrali. O. sdělil P., že o jeho manželku nemá a nikdy neměl zájem a požádal jej, ať tu svoji ženskou nějak pacifikuje, aby mu nerozvracela manželství. Atd. Ano, je to dost triviální námět filmu, ale zkuste si představit, že roli P. hraje již postarší, ale stále elegantní Mastroianni, roli O. hraje Belmondo v nejlepších letech a roli oné ženy hraje mladičká Lorenová. Na to by se jistě dalo koukat, ne? ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

[2,5*]     "Odchádzaš?" "Áno." "Blázon. Načo som sa vyzliekala?"     V tomto diele som slávneho režiséra Vittoria De Sicu akosi nespoznával (a ani všetkých tých významných filmových tvorcov, ktorí sa na ňom podieľali). Celé to pôsobí tak nejak prázdne, bez náboja, s jalovým príbehom a so strojeným herectvom (čo ma u dvoch hlavných predstaviteľov dosť prekvapilo), takže tú veľkú vášeň som dvom hlavným hrdinom neuveril ani náhodou. Hudba (významný skladateľ Henry Mancini), nominovaná na Oscara, síce nie je zlá, ale ten dookola sa opakujúci hudobný motív ma ani nijak zvlášť neuchvátil, kamera (významný kameraman Giuseppe Rotunno) mi pripadá akási podivná, príliš sa mi nepáčila a rozprávanie príbehu sa mi zase zdalo nejaké chaotické. No a Sophia Loren tam mala ako mladá príšerný účes, ako len mohli znetvoriť tak krásnu ženu a spraviť z nej strigu? Najlepšia časť filmu (a pre mňa jediná zaujímavá) je tá odohrávajúca sa v Rusku (okrem tej naivity pri hľadaní Antonia), hlavne stretnutie Giovanny s Antoniovou novou ženou (výborná a aj krásna Ljudmila Saveljeva) a s Antoniom samotným. Na mojom celkovom zážitku sa podpísal aj slabší český dabing, občas až otravný (predstaviteľka Giovanny). ()

Galerie (32)

Zajímavosti (5)

  • První západní film natočený v Sovětském Svazu. (MI-380)
  • Odznaky na uniformách ve scéně na nádraží jsou z pěší divize „Aosta“, která se nezúčastnila ruského tažení a zůstala na území metropole nebo na Sicílii. (classic)
  • Když se Antonio (Marcello Mastroianni) vrací do Milána, aby se znovu setkal s Giovannou (Sophia Loren), v jedné scéně vstoupí do baru, kde televize vysílá večer festival v Sanremu, pravděpodobně první ročník z roku 1951, když vezmeme v úvahu, že vysílaná píseň je „Grazie dei fiori“, kterou zpívá Nilla Pizzi. Tato scéna má dvě nesrovnalosti. První, závažnější, je, že Giovannina cesta do Sovětského svazu před Antoniem v Miláně se uskutečnila po Stalinově smrti, tedy minimálně po roce 1953. Druhá je, že ve skutečnosti se první ročník festivalu vysílal pouze v rozhlasu, protože první televizní vysílání festivalu se uskutečnilo v roce 1955, kromě toho, že pravidelné televizní vysílání v Itálii začalo 3. ledna 1954. (classic)

Reklama

Reklama